100+1 zahraniční zajímavost 20/21: Co zničilo Sodomu a Gomoru?

V době naší uzávěrky aktuálního vydání 100+1 zahraničních zajímavostí skončila světová klimatická konference COP26 ve skotském Glasgow, a to tak, jak se čekalo – bolestivým, upatlaným kompromisem. Politici jásali, že dosáhli „důležité shody“, zatímco ekologové je obvinili, že si jen trochu pocukrovali jízdenku do pekla. Řečeno jednou větou: Poprvé v historii se státy světa zavázaly, že zredukují spalování uhlí coby hlavní zdroj ohřívání planety. Zní to nadějně, že? Bohužel, „redukce“ zdaleka nestačí.

I kdyby se už zítra zastavily všechny uhelné elektrárny na Zemi, možná by se taktak podařilo udržet globální oteplování pod kritickou hodnotou 1,5 °C. Především ekonomiky, jež na spalování uhlí stojí – jako Indie a Čína – si nemohou dovolit zmáčknout červené tlačítko ze dne na den, protože by spáchaly hospodářskou sebevraždu. A jejich argument vůči Západu se dá zformulovat následovně: „Sto let jste špinili planetu a levnými zdroji vydělali dost na to, abyste si teď mohli stavět větrníky a fotovoltaiku. Tak přestaňte poučovat a nechte vydělat zase nás.“ Bohaté státy se sice v roce 2009 zavázaly, že méně rozvinutým sousedům přispějí na zelené energetické projekty asi sto miliard dolarů ročně, ale i v nejlepších letech se podařilo shromáždit zhruba jen 80 % slíbených prostředků. Boháčům rozdávajícím rady chudí po právu příliš nevěří. 

Největší úspěch COP26 tak spočívá ve faktu, že se o uhlí vůbec začalo mluvit. Dokonce i čínská státní tisková agentura jej označila za „hlavní zdroj globálního oteplování“. Pohledem Evropy se sice jedná o zcela samozřejmé tvrzení, ale v lidové republice jde o přelom, kráčející ruku v ruce s moderní stranickou linií. Zdá se, že stojíme na počátku nové, ale hrbolaté cesty, přes kterou se přežene nejedna povodeň a hurikán. O tom, jak změna klimatu již dnes ovlivňuje životy, se dočtete v nejnovějším čísle vašeho oblíbeného časopisu 100+1 zahraniční zajímavost.