Bitva na Sommě jako kolébka Pána prstenů? Poručík Tolkien prošel peklem Velké války
Je ironií dějin, že i z největšího zla a neštěstí se může zrodit pokrok či nejskvělejší umělecká díla. To je případ i nejslavnějšího autora fantasy románů J. R. R. Tolkiena, jemuž deprimující vojenská služba a zážitky z bitvy na Sommě pomohly vytvořit magický svět Středozemě.
Trilogii Pán prstenů zná snad každý. Na pozadí kruté vyhlazovací války mezi západními královstvími a temným pánem z Mordoru se skupina do té doby míru
milovných a usedlých hobitů vydává daleko od domova, aby zničila Prsten moci.
Na své dlouhé cestě čelí hrůzám a nebezpečím, která si do té doby nedovedli představit – vidí krvavé bitvy a účastní se politických jednání, jež dalece přesahují jejich dosavadní horizonty. To vše je poznamená navždy a jeden z nich – Frodo Pytlík – si z výpravy odnese také zranění, z něhož se do smrti nezotaví. Setkají se ale též s rozmanitými tvory a rasami a navážou pevná přátelství na celý život. Již celé generace literárních vědců a badatelů vedou diskuse o tom, do jaké míry autora světa Středozemě, poručíka Johna R. R. Tolkiena, v jeho tvorbě ovlivnila vlastní válečná zkušenost.
Lingvista na frontě
Když roku 1914 vypukla první světová válka, tehdy dvaadvacetiletý mladík Tolkien měl za sebou studia literatury a anglického jazyka na Oxfordu a zasnoubil se se svou životní láskou Edith Brattovovou. Život měl před sebou a na rozdíl od řady svých vrstevníků se do bojové vřavy nijak nehnal. S velkým odstupem sebekriticky přiznával synu Michaelovi: „V těch časech se muži buď přihlásili do služby, nebo čelili veřejnému opovržení. Byla to ošklivá doba pro mladíka s příliš bujnou představivostí, ale jen malou odvahou.“
Uniformu tak navlékl až v červenci 1915, kdy nastoupil k pluku Lancashirských střelců (Lancashire Fusiliers) s hodností poručíka. Služba se mu nelíbila tím spíš, že se v roce 1916 konečně oženil s milovanou Edith a jen krátce nato přišlo převelení do Francie. „Důstojníci byli tehdy zabíjeni rychlostí tucet za minutu. Loučil jsem se se svou ženou s vědomím, že jdu na smrt,“ vzpomínal později.
Po příjezdu na kontinent jej čekala krátká aklimatizace v týlu a následný přesun na frontu nedaleko Amiensu. V britské armádě v té době panovala přísná hierarchie vycházející z velké části z třídního původu vojáků. Intelektuál Tolkien tak podle vlastních vzpomínek velel především horníkům či dělníkům z hrabství Lancashire. Nesměl se s nimi osobně přátelit, ale měl utužovat disciplínu, motivovat je a také jim cenzurovat poštu. Později si povzdechl: „Nejnevhodnější prací jakéhokoli muže je velení jiným mužům. Ani jeden z milionu se na to nehodí, a už vůbec ne ti, kteří tuto příležitost hledají.“
Plyn a ticho
Přímou válečnou zkušenost mladý jazykovědec prodělal během bitvy na Sommě v létě 1916. Osobně se zúčastnil několika útoků a na své zážitky podle jeho dětí vzpomínal celý život: „V pozdějších letech občas vyprávěl o svém pobytu na frontě: o hrůzách prvního německého plynového útoku, o naprostém vyčerpání a zlověstném tichu po dělostřeleckém bombardování, o kvílivém řevu granátů a nekonečných pochodech, vždy pěšky, zničenou krajinou — někdy dokonce nesl kromě vlastní výstroje i vybavení svých mužů, aby je povzbudil a pomohl jim pokračovat...“
Válka nepochybně vážně ovlivnila mentalitu mladého muže – mnoho blízkých přátel a spolužáků padlo a samotného jej v říjnu 1916 skolila zákopová horečka. Zesláblý a neschopný další služby byl evakuován do zázemí a posléze zpět do Británie, kde se do konce války střídavě léčil a konal službu v týlu. V té době také začala vznikat jeho první velká díla v čele s románem Pád Gondolinu.
Zvířecí hrůza
Novinář a spisovatel John Garth, který se zaměřuje právě na vliv konfliktu na tvorbu slavného spisovatele, shrnul celý problém slovy: „Válka vnesla do jeho života naléhavost a vážnost, provedla (Tolkiena – pozn. autora) hrůzou, zármutkem i nečekanou radostí a přetvořila skutečný svět do podivné, vyhrocené podoby. Bez války je sporné, zda by jeho tvorba vůbec stavěla do středu konflikt mezi dobrem a zlem – a pokud ano, zda by dobro a zlo nabyly stejné formy.“
Sám velký spisovatel potom své zkušenosti ze zákopů popsal jako „zvířecí hrůzu“ a prožitky se pokusil vyjádřit jazykem mýtů a legend. Již Pád Gondolinu napsaný v roce 1917 ve vojenské nemocnici je protknut rozsáhlými a krvavými válečnými scénami mezi skřety a elfy a obsahuje živé popisy pouličních bojů. Objevují se v něm dokonce ocelová monstra chrlící oheň, nepochybně inspirovaná tanky.
Zkušenosti ze Sommy potom zásadně inspirovaly i Tolkienovo nejslavnější dílo – Pána prstenů – napsané ve 30. letech. Také tato trilogie zachycuje velká střetnutí mezi vojsky západních království a temného pána Saurona a jeho přisluhovačů.
Tolkienův dobrý přítel historik, spisovatel (například autor slavných Letopisů Narnie) a účastník světové války Clive Staples Lewis v roce 1955 Pána prstenů popsal slovy: „Ta válka má přesně tu povahu, jakou měla válka, kterou poznala naše generace. Je tam všechno: nekonečný, nesrozumitelný pohyb, zlověstné ticho fronty, kdy ‚vše je připraveno‘, prchající civilisté, živá a barvitá přátelství, zoufalství na pozadí i taková nebesy seslaná požehnání, jako soudek tabáku zachráněný z trosek. Autor nám prozradil, že jeho záliba v pohádkách dozrála během aktivní služby...“
Muži lepší než já...
Historici a literární znalci potom v Tolkienově díle nacházejí i řadu dalších drobnějších paralel a odkazů na válečnou zkušenost. Medievista a literární vědec Tom Shippey například poukazuje na to, že ačkoliv měl autor bohaté znalosti středověku, některé vojenské operace či projevy vojevůdců – například řeč Barda v Hobitovi, vyzývajícího své soukmenovce, aby bojovali „do posledního šípu“ – daleko více připomínají právě novější dějiny a pravděpodobně souvisejí s tím, co Tolkien zažil na frontě. Tentýž badatel potom přirovnává rozčarování a zklamání Froda z návratu do rodného Kraje k příchodu vojáků zpět do vlasti.
Historik Michael Livingston potom nešťastnému hobitovi připisuje přímo posttraumatickou stresovou poruchu. Zjizvená a znetvořená krajina Mordoru podle něj našla svůj předobraz v bojišti na Sommě. Další autoři pak nacházejí nové a nové paralely například mezi drakem chrlícím oheň a plamenomety.
Sám Tolkien podobné spekulace o kořenech inspirace jeho díla obvykle odmítal a komentářům na toto téma se vyhýbal. Výjimku učinil v případě jedné z hlavních postav Pána prstenů Samvěda Křepelky. V něm chtěl vzdát hold skutečným hrdinům světové války: prostým anglickým vojákům a především důstojnickým sluhům. Věrným a statečným mužům, kteří opustili poklid svých domovů a stoicky snášeli všechna nebezpečí a utrpení, již podle jeho vlastních slov „... byli o tolik lepší než já sám“.
