Burza v Amsterdamu stvořila první investory, spekulanty i první krizi
V 17. století se Nizozemí definitivně vymanilo ze španělského jha a prodělalo obrovský hospodářský rozmach, který vstoupil do dějin jako zlatý věk. Jeho součástí bylo i založení první burzy na světě, která obchodovala s cennými papíry.
Nizozemský obchod se v 16. století soustředil zejména na Pobaltí, Rusko, Itálii a Levantu (oblast východního pobřeží Středozemního moře). V 17. století se hlavní centrum nizozemského a světového obchodu přesunulo do přístavu Amsterdam, který se s 200 000 obyvateli řadil mezi největší města Evropy. Díky náboženské toleranci přitahoval bohaté obchodníky a bankéře z celého starého kontinentu. Výhodná geografická poloha umožňovala snadný lov sleďů i pohodlný přístup do Severního moře, a tím do celého světa. Jeho obchodní flotila čítala přes 10 000 lodí. Tehdejší Amsterdam hrál podobnou roli jako dnešní New York – byl centrem obchodu, inovací, ale i finančním středem světa.
Cenné papíry místo komodit
První burza jako instituce organizující trh byla založena na konci 13. století v Bruggách v provincii Západní Flandry v dnešní Belgii. Jednalo se o komoditní (zbožovou) burzu, na které se obchodovalo s přírodními produkty, tedy surovinami, zemědělskými produkty nebo potravinami. Ceny se určovaly podle nabídky a poptávky, nákupy se vypořádávaly okamžitě. Spekulace prostřednictvím systematických termínovaných obchodů nebyly v té době na burze ještě běžné, rozmohly se až v polovině 19. století. Nejstarší komoditní burzy vznikly v roce 1540 v německém Augsburgu a Norimberku a ve francouzském Lyonu. V roce 1611 byla komoditní burza otevřena též v Amsterdamu.
V rozporu se všeobecným přesvědčením tedy není amsterdamská burza nejstarší komoditní burzou. Jedná se o nejstarší burzu cenných papírů na světě, s akciemi a podíly se zde začalo obchodovat již roku 1612. U zrodu stála Nizozemská východoindická společnost, jež v 17. a 18. století dominovala světovému obchodu, kontrolovala námořní cesty do Asie, cestu koření na Dálný východ a měla obchodní monopol pro Jižní Afriku a Jižní Ameriku, který jí udělil nizozemský parlament.
Využití monopolu však vyžadovalo značné finanční prostředky, jež společnost nebyla schopna získat z vlastních zdrojů, proto se je v roce 1612 rozhodla financovat poprvé v historii vydáním akcií. Akcie byly kótovány na burze, to znamená, že splňovaly přísná kritéria stanovená burzou a regulačními orgány, mohly být investory nakupovány a prodávány na burze a jejich cena se odvíjela od nabídky a poptávky na trhu.
Nevídané inovace
Důvodů, proč je amsterdamská burza považována za první moderní burzu, je hned několik. Amsterdam byl především prvním městem, kde se zavedlo veřejné obchodování s akciemi a kde existoval centralizovaný trh s akciemi Nizozemské východoindické společnosti. To investorům umožnilo nakupovat a prodávat podíly na podnikání. Další důležitou skutečností bylo, že burza měla pevné sídlo a pevná pravidla, což přineslo stabilitu a důvěru mezi obchodníky. Investoři mohli akcie dále prodávat a nakupovat na základě dohodnutých cen, díky čemuž se vytvořil skutečný sekundární trh s cennými papíry.
Obchodníci využívali různé strategie, včetně spekulací a arbitráže. Vznikly též první formy brokerství – makléři zprostředkovávali obchody mezi jednotlivými investory. K obchodování docházelo nejen na samotné burze, ale také v kavárnách a jiných veřejných prostorách, což umožňovalo rozvoj neformálního trhu. Ačkoli formální dohled ještě neexistoval, obchodníci dodržovali určité nepsané normy a burza měla mechanismy pro prevenci podvodů. A v neposlední řadě bylo důležité, že rozvoj tisku a obchodu umožnil rychlejší šíření informací, což přispívalo k efektivnějšímu obchodování a transparentnosti trhu.
Legendární spekulace
Vytvoření amsterdamské burzy cenných papírů znamenalo revoluci v obchodování a financování. Amsterdam se stal vzorem pro budoucí burzy v Londýně, Paříži i New Yorku. Finanční inovace, které zde vznikly, dodnes ovlivňují globální kapitálové trhy. Na burze byly postupně zavedeny nové obchodní techniky, jako jsou short selling (prodej nakrátko), forwardové kontrakty a spekulace.
Short selling je strategie, kdy investor prodává akcie, které si půjčí, s cílem je později koupit za nižší cenu. Investor tedy vydělává na poklesu ceny akcií. Forwardový kontrakt je dohodnutá smlouva mezi dvěma stranami, která zavazuje jednu stranu koupit a druhou prodat akcie za pevnou částku k určitému datu v budoucnosti. Spekulace je investování do akcií s cílem vydělat na krátkodobých cenových pohybech. Spekulanti se snaží předpovědět, jak se cena aktiva změní, a na základě této předpovědi nakupují nebo prodávají cenné papíry.
Vynalézavého spekulanta se týká i jeden z nejznámějších úsměvných příběhů z počátků amsterdamské burzy. Tento obchodník chtěl využít burzovní spekulace až bizarním způsobem – přišel s nápadem prodat neexistující akcie společnosti, která také nikdy neexistovala. Začal proto mezi obchodníky šířit zvěsti o tajné Západoindické koželužské společnosti, jež údajně vyvinula revoluční způsob zpracování kůže. Díky dobře promyšleným drbům a přehnaným slibům se mu podařilo přesvědčit několik důvěřivých investorů, aby si od něj koupili podíl.
Když si uvědomili, že byli podvedeni, rozhodli se podvodníka hledat. Našli ho, jak sedí u kanálu celý rozesmátý a popíjí pivo. Na jejich vztek reagoval prý slovy: „Nejlepší investice je ta, která vás naučí, že příště budete chytřejší!“ Tento příběh je legendou, ale dodnes se připomíná jako příklad rané burzovní spekulace – a také jako varování před slepým následováním jiných na finančních trzích.
Z malých investorů miliardáři
V dobách rozkvětu amsterdamské burzy se zde rozdělovalo obrovské bohatství. Mezi nejznámější zbohatlíky patřil jeden z prvních investorů, Isaac le Maire. Do hospodářských dějin vstoupil na konci 16. století jako účastník nejstarší známé námořní pojistky. V následujících letech zbohatl obchodem v evropských vodách. Rovněž patřil k zakladatelům Nizozemské východoindické společnosti, když jí upsal 97 000 guldenů. V té době se jednalo o závratnou částku, odpovídající dnešním několika milionům eur.
Spekulace mu umožnily vydělat ještě větší jmění, i když nakonec kvůli agresivním obchodním praktikám upadl v nemilost. Byl otcem dvaadvaceti dětí, z nichž Maximiliaan se stal v roce 1641 prvním vedoucím pobočky Nizozemské východoindické společnosti v Japonsku. Pokud bychom přepočetli tehdejší výdělky do dnešní měny, investice do Nizozemské východoindické společnosti mohla vynést až pět tisíc procent původního kapitálu. To znamená, že i relativně malý investor, který na počátku vložil například jeden tisíc guldenů, mohl po několika dekádách vlastnit majetek v hodnotě desítek milionů eur.
Nejbohatšími lidmi v Amsterdamu 17. století byli obchodníci a bankéři, k nimž patřily například rodiny Trip, De Geer, Coymans nebo Hope, dále ředitelé Východoindické společnosti, jako byl Joan Huydecoper van Maarsseveen, nebo admirál a obchodník Piet Hein. Bohatí obchodníci vlastnili majetky ve stovkách tisíc až milionech guldenů, přičemž hodnota majetku bratří Tripů dosahovala částek přes tři miliony guldenů.
Tulipánová horečka
V roce 1637 vyvolala činnost amsterdamské burzy cenných papírů také první hospodářskou krizi způsobenou spekulacemi, takzvanou tulipánovou horečku. V 17. století se tulipány v Nizozemí staly módní a vysoce ceněnou květinou. Postupně došlo na spekulace, přičemž lidé začali kupovat tulipánové cibulky v očekávání, že jejich cena bude i nadále stoupat. Ceny vzácných cibulek, například odrůdy Semper Augustus, se vyšplhaly až do astronomických výšin, někdy stály více než obytný dům. Tento růst cen byl podporován nejen nákupem a prodejem cibulek, ale i obchody s forwardovými kontrakty – což ještě více zvyšovalo spekulativní tlak na trh.
V roce 1637 ceny náhle a dramaticky spadly, což mělo za následek masivní finanční ztráty. Mnoho lidí, kteří investovali do cibulek, zbankrotovalo, protože se trh zhroutil a jejich hodnota se už nikdy nevrátila na původní vysoké úrovně. Tulipánová horečka tak ukázala nebezpečí spekulací a stala se příkladem finanční bubliny, která se dodnes často studuje jako varování před iracionálním chováním na finančních trzích.
