Chráněnci svatého Floriána: Vývoj dobrovolného hasičství ve světě a jeho počátky v českých zemích

Počátek ustavování hasičských sborů na území zemí Koruny české spadá do padesátých let 19. století. První profesionální placený hasičský sbor vznikl roku 1853 v Praze. Kvůli finanční náročnosti ovšem zřizování profesionálních sborů nebylo příliš častým jevem, druhý sbor tohoto druhu vznikl teprve o jedenáct let později v Brně.

Hasiči v českých zemích

Profesionální hasiči navíc nemuseli s koněspřežnými stříkačkami do vzdálených míst dorazit včas. Bylo tedy záhodno, aby vznikaly dobrovolné hasičské spolky, a to nejen ve velkých městech. Jejich zakládání měl ulehčit spis Dobrovolný sbor hasičů čili navedení, jak se v každém venkovském městě i v každé venkovské vsi s nepatrnými výlohami zříditi dá ochrana proti ohni neb ústav k hašení a hájení při požárech.

V roce 1854 vznikl první dobrovolný měšťanský hasičský sbor v Zákupech, podle jehož vzoru vznikaly další i v jiných městech, avšak žádný nebyl český. K pokusu o založení dobrovolného českého hasičského spolku došlo roku 1863 v Chrudimi, ale nezdařil se, stejně jako následující pokus ve Slaném. Úspěch přišel až o rok později.

Přičiněním Karla Krohna vznikl v květnu 1864 první ryze český sbor dobrovolných hasičů ve Velvarech. Jeho stanovy se pak staly předlohou pro obdobnou iniciativu v ostatních místech českých zemí.

Dobrovolní hasiči ve světě

Dobrovolné hasičství má své kořeny již ve starověku. První organizovaný hasičský sbor vznikl roku 6 n. l. v Římě jako tzv. Corps of Vigiles (městští strážci), jehož členové plnili funkci hasičů i noční stráže. Myšlenka dobrovolné ochrany před požáry se však výrazněji rozvinula až v novověku, zejména od 18. století. Například v Estonsku vznikl první dobrovolný hasičský tým již roku 1788 a v roce 1862 zde byla založena první oficiální dobrovolná hasičská organizace v rámci tehdejšího Ruského impéria.

Významným mezníkem v dějinách dobrovolného hasičství byl vznik Union Fire Company ve Filadelfii roku 1736, na jehož založení se podílel Benjamin Franklin. Tento sbor, někdy označovaný jako „Franklinova vědrařská brigáda“, vznikl jako reakce na potřebu efektivnější ochrany města před požáry a stal se první hasičskou organizací ve Filadelfii. Na rozdíl od starších modelů inspirovaných pojišťovacími spolky chránil celou komunitu, nikoli pouze své členy, čímž předznamenal moderní pojetí veřejné hasičské služby.

V průběhu 19. století se dobrovolné hasičské sbory začaly rychle šířit napříč Evropou i Amerikou, především v menších městech a na venkově, kde nebyly dostupné profesionální jednotky. Významným milníkem bylo založení dobrovolného sboru v argentinské čtvrti La Boca roku 1884, který se stal vzorem pro další organizace v regionu. Ve stejné době fungovala většina hasičských sborů v Severní Americe na dobrovolné bázi, přičemž profesionalizace začala postupně až ve větších městech.

Ve 20. století se dobrovolní hasiči stali nedílnou součástí systémů požární ochrany po celém světě. V mnoha zemích Evropy, jako je Německo, Rakousko či Polsko, tvoří dodnes páteř hasičských jednotek zejména v menších obcích. V některých státech, například v Chile nebo Peru, jsou hasiči dokonce výhradně či převážně dobrovolní. Postupně docházelo k jejich organizování do národních struktur, například ve Slovinsku (1949) či Argentině (1954).

V současnosti zůstává dobrovolné hasičství klíčovým prvkem ochrany obyvatelstva. V řadě zemí tvoří dobrovolníci většinu hasičských sil a jsou plně integrováni do moderních záchranných systémů. Vedle zásahové činnosti se podílejí také na prevenci, vzdělávání a pomoci při mimořádných událostech, čímž navazují na dlouhou tradici služby komunitě.