Dravá čimanga z Falkland: Neodbytní ptačí společníci

V minulosti byla čimanga falklandská (Phalcoboenus australis) rozšířena po celém souostroví, ale jejich výskyt, zřejmě v souvislosti s postupným osídlováním ostrovů a rozšiřováním chovu ovcí, byl postupně omezován. Dnes žijí na menších okrajových ostrovech této oblasti.

Dravec nejen z Falkland

Český název čimanga falklandského může vzbuzovat dojem, že se jedná o endemického falklandského dravce, což není úplně přesné. Oblast výskytu totiž zahrnuje především ostrovy jihoamerické Ohňové země. Z této oblasti se druh zřejmě dlouho před příchodem člověka rozšířil i na Falklandské ostrovy.

Čimanga se zdržují v blízkosti kolonií mořských ptáků a počet hnízdících párů na Falklandech je v současnosti odhadován na přibližně 500. Dospělý čimango falklandský je stavbou těla a některými hlasovými projevy podobný havranu polnímu (Corvus frugilegus), mláďata pak připomínají spíše vránu černou (Corvus corone). Až do pátého roku stáří mění čimango zbarvení peří, pařátů a ozobení. V konečné vývojové fázi je tento dravec charakterizován hnědo-černým opeřením, žluto-oranžovým zbarvením pařátů a ozobení a šedivým zobákem.

Nenechavost „létajících opic“

Čimanga nelze na Falklandských ostrovech minout. Není nutné je hledat, ani nemusíte mít obavy, že by jim snad plachost nedovolila pustit si vás k tělu. Naopak, pokud se budete nacházet v lokalitě jejich výskytu, najdou si čimanga vás a hned tak se jich nezbavíte. Zvědavost přerůstající až ve vtíravost vůči lidským návštěvníkům je odedávna jejich charakteristickou a dobře známou vlastností.

Již v lodních denících mořeplavců, kteří v 16. století začali Falklandy objevovat, jsou čimanga zmiňována. První Evropané na Falklandech je vesměs popisovali jako mazané, vychytralé nebo dokonce darebné ptáky. Byli nazýváni létajícími opicemi a ďábly, kteří trhají kožené součásti lanoví a kradou nechráněné zásoby jídla, čepice, rukavice nebo dokonce nůž – zkrátka vše, co dokážou udržet v pařátech. Charles Darwin, jenž Falklandy navštívil v letech 1833 a 1834, ve své knize Voyage of Beagle o čimangách píše, že „jsou mimořádně krotká a nebojácná, a v okolí lidských usedlostí hledají zbytky poražených domácích zvířat“.

Zlodějští popeláři

Jak jsem se sám přesvědčil, od Darwinových dob se povaha čimanga falklandského vůbec nezměnila. Poprvé jsem měl možnost pozorovat čimanga na ostrově Saunders Island, v lokalitě zvané The Neck (tedy Krk), pojmenované podle úzkého pruhu země, jenž spojuje dvě části ostrova. Několik čimang zde doslova obléhalo obytný kontejner. Jídelníček si ptáci vylepšovali zbytky jídla z odpadové roury kuchyňského dřezu. Zřejmě se jednalo o starší jedince a zdálo se mi, že tento způsob přilepšování a redukce přirozeného obstarávání jídla na nich zanechaly stopy. Dá se říct, že vzhledově to byli takový odrbaní popeláři. To ale nijak nepoznamenalo jejich všetečnost.

Majitelem ostrova jsem byl po příjezdu na lokalitu upozorněn, že si musím dávat pozor na jakékoli menší věci – od krytky objektivu až po oblečení. Hned ten samý den odpoledne jsem pochopil, že informaci musím brát vážně. Na batoh jsem si při fotografování položil krytku a vzdálil jsem se. To jsem ji viděl naposledy. Není vyloučeno, že ji odnesl silný vítr, ale mnohem pravděpodobněji se o zajímavý kousek plastu postaralo jedno z čimang, která se pohybovala v okolí.

Nejrychlejší u tabule

Úplně jinak na mne působila čimanga na krásném ostrově Sea Lion Island. Zdraví a čistě vypadající jedinci sice poskytovali mnoho fotografických příležitostí, ale v blízkosti obytných budov se nevyskytovali. Zato byli mými častými společníky na rozlehlých skalnatých útesech, nebo uvnitř travnatého ostrova.

Hlavním zdrojem potravy čimang jsou mršiny, nebo zranění a slabí jedinci mořských ptáků. Svoji kořist zabíjejí čimanga v 80 % případů na zemi, úderem silného zobáku a mocných a dlouhých pařátů. Právě díky těmto dlouhým končetinám jsou dravci schopni se velmi rychle pohybovat po zemi. Na ostrově Sea Lion Island jsem měl jednoho rána možnost pozorovat hostinu buřňáků obrovských (Macronetes giganteus), čimang falklandských a chaluh velkých (Stercorarius skua) na mršině tučňáka magellanského (Spheniscus magellanicus). Zda a jakým dravcem byl tučňák uloven, nebo jestli se jednalo o oběť přirozeného úhynu, jsem nezjistil. Čimanga byla v každém případě nejaktivnějšími a nejagresivnějšími účastníky této akční hostiny. Ani ne po hodině zbylo z tučňáka pouze pár kostí.

Bez obav z budoucnosti

Podle zkušeností místních farmářů jsou čimanga rovněž schopna napadnout a ulovit čerstvě narozená jehňata. Farmáři je proto v minulosti nemilosrdně lovili, ale od roku 1964 jsou čimanga, zejména na ostrovech vlastněných státem, oficiálně chráněna. Na soukromých územích včetně menších ostrovů je ale rozsah ochrany prakticky v rukou majitele.

TIP: Tahanice dravců: Tuhý boj o kořist na Falklandských ostrovech

Nezbývá proto než doufat, že Falklandské ostrovy zůstanou ještě dlouho domovem tohoto povahově výrazného a nesmírně inteligentního dravce. Při pobytu mezi místními mně ale často napadlo, že o budoucnost nejen čimang není nutné mít strach. Ochrana falklandské flóry a fauny má v soukromém sektoru velkou váhu, a to hlavně díky skutečně intenzivnímu vztahu ostrovanů k této mimořádné ostrovní přírodě.