Gutenbergův informační zázrak: Na kolik vyšla výroba prvních tištěných knih?
Vizionář Johannes Gutenberg z Mohuče svým vynálezem změnil svět vědění. Díky jeho technologii mechanického knihtisku pomocí jednotlivě sestavovaných liter došlo k masivní produkci knih a s ní spjatému šíření informací.
Píše se rok 1455 a ulice bohatého obchodního města na břehu Rýna ožívají s prvními paprsky slunce. V přístavu nakládají obchodníci bedny s látkami, kořením a papírem na lodě mířící do vzdálených koutů Evropy. Na hlavním náměstí Mohuče se už shromažďují kupci a řemeslníci, kteří sem přicházejí za obchodem. Dominantou jedné z rušných ulic města je honosná budova tiskařské dílny, odkud se ještě před rozedněním začíná ozývat tlumený ruch.
Do světa kovových liter
Těžká vrata domu zvaného Humbrechthof se s vrzáním otevírají a dovnitř vcházejí první lidé – kornuti, učňové ve věku 12 až 15 let. Jejich úkolem je připravit dílnu před příchodem ostatních pracovníků. Spěšně přikládají do kamen, aby rozehřáli místnost a nachystali potřebné náčiní, zatímco další nosí těžké konve vody k velkým dřevěným kádím, u nichž se vlhčí papír. Suché archy jsou tvrdé a křehké – kdyby na ně byla nanesena tiskařská barva příliš brzy, nevsákla by se správně, a navíc by se zbytečně poškodily kovové literky.
Zatímco pec v rohu místnosti se pomalu rozehřívá, do dílny postupně docházejí sazeči a obsluha lisu. Každý zamíří do jiné části dílny – sazeči zaujmou místa u sazečských kas, z jejichž přihrádek vybírají tisková písmena, znaky i různě široké čtverčíky podle předlohy upevněné v tenáklu. Při dlouhém pracovním stole stojí i sám principál Johannes Gutenberg, majitel dílny a mistr v oboru zlatnictví a broušení drahých kamenů. Jeho úkolem není jen dohlížet na provoz dílny, ale hlavně zajistit, aby vytištění více než tisícistránkové knihy probíhalo hladce a bez zbytečných prodlev. Příchozí návštěvníci sledují, jak z tiskařského lisu zrovna vycházejí stránky nejstarší tištěné Bible, později pojmenované B42 podle počtu 42 řádků na stránce.
V roce 1455 měl Gutenberg za sebou už více než deset let experimentování s knihtiskem. Vývoj na svou dobu převratného způsobu kopírování textů probíhal ve dvou bohatých říšských městech – Štrasburku a Mohuči, která byla významnými centry obchodu s vynikajícím dopravním spojením po Rýně, bohatou klientelou i zkušenými řemeslníky.
První sériová výroba
Vynález knihtisku v polovině 15. století radikálně změnil způsob, jakým se učíme, přemýšlíme a komunikujeme již více než 500 let. Za tvůrce nové technologie je považován právě mohučský zlatník Gutenberg, jehož účast na vynálezu je spolehlivě doložena díky soudnímu sporu, který s ním vedl jeho společník a věřitel Johann Fust. Právě od tohoto mohučského zlatníka si Gutenberg vypůjčil obrovskou sumu peněz na rozjezd tiskárny a později i na tisk latinské Bible. Soudní akta také naznačují, že vynález nebyl ve skutečnosti dílem jediného člověka. I když Gutenberg sehrál klíčovou roli jako „mozek“ celého projektu, jeho úspěch byl výsledkem spolupráce s několika špičkovými řemeslníky, kteří se specializovali na práci s kovy.
Dnes si pod vznikem knihtisku zpravidla představíme zkonstruování prvního tiskařského lisu. Ten Gutenbergův však nebyl ničím převratný. Ve skutečnosti šlo jen o upravenou verzi šroubového lisu běžně používaného k lisování vína, olejů nebo k výrobě papíru. Málo se ví, že nová technologie, která Gutenbergovi umožnila rychleji a levněji kopírovat texty, zahrnovala celou řadu vynálezů a úprav existujících nástrojů a technik. Opravdu revolučním a originálním objevem byla technologie na výrobu tiskového písma. Ta Gutenbergovi umožnila si v poměrně krátkém čase opatřit tisíce identických liter, nezbytných pro sestavení textu.
Stojí za zmínku, že se jednalo patrně o první sériovou výrobu v dějinách. Právě v myšlence reprodukovat text pomocí sériově vyráběných kovových typů, které bylo možné sestavit do podoby libovolného textu a znovu použít pro vytištění jiného díla, spočívá genialita Gutenbergova vynálezu.
Drahé materiály
Provoz nové reprodukční technologie byl nesmírně náročným procesem jak po technologické, tak ekonomické stránce. Vedle zapojení nejmodernějších postupů na obrábění kovů bylo potřeba zajistit i dostatek finančního kapitálu, a to nejen na experimenty, ale také na pořízení surovin. Největší výdaje byly spojeny s nákupem kovů na výrobu písma a pořízením papíru, vzácně pergamenu. Papír se od středověku vyráběl z textilních hadrů (lněných a konopných) a tvořil obvykle více než polovinu výrobních nákladů tiskaře. U objemných tisků nebo v případě koupě vysoce kvalitního (dovozového) papíru se částka za něj mohla vyšplhat i k 70 % celkových nákladů.
Ještě dražší surovinou byl pergamen vyráběný ze zvířecích kůží, nejčastěji z teletiny, ovčí či kozí kůže. Jen pro představu, z jednoho ovčího nebo kozího pergamenu bylo možné získat 1 až 2 listy vhodné pro knihtisk. Pergamen měl však oproti papíru několik zásadních nevýhod. Ty spočívaly v citlivosti na změny vlhkosti a teploty, což způsobovalo jeho krabatění a kroucení, takže jej bylo obtížné udržet dokonale rovný v tiskové formě. Jeho hladký povrch navíc špatně přijímal tiskařskou barvu, která se mohla rozmazávat nebo zůstávat na povrchu, místo aby se rovnoměrně otiskla. Aby se dosáhlo kvalitního výsledku, bylo nutné použít vyšší tlak, čímž se ale zvyšovalo riziko poškození sazby i samotného pergamenu. Tyto technické obtíže, spolu s vysokými náklady na surovinu, vedly k tomu, že pergamenové tisky zůstaly výjimečné a byly určené především pro luxusní zakázky nebo důležité listiny.
Genialita reprodukční technologie
Před samotným tiskem musel Gutenberg nejprve vyvinout technologii, která mu umožní vyrábět stovky až tisíce identických kovových liter pro každé písmeno, číslici nebo znak. Trvalo několik let, než se mu podařilo zdokonalit sériovou výrobu písma a zhotovit nástroje nezbytné k jeho odlévání.
Aby mohl litery vyrábět efektivně, vytvořil licí strojek a vyvinul speciální slitinu z olova, cínu a antimonu. Roztavený kov se naléval do horní části licího strojku pomocí malé naběračky, zatímco do jeho spodní části se vkládala takzvaná matrice – měděný hranolek s vyhloubeným obrazem písmene, vytvořený pomocí mosazného razidla (patrice). Každé razidlo bylo pečlivě vyřezáno podle kaligrafických vzorů, které se používaly v rukopisných knihách.
Kromě samotných písmen a číslic bylo třeba odlít i dostatečný počet čtverčíků – kovových hranolků různých šířek. Na vytištěné stránce vytvářely různě velké mezery mezi slovy. Sazeč jimi také zarovnával pravý okraj stránkové sazby, která musela být vždy vyplněna písmovým materiálem. V opačném případě by se sazba během tisku rozsypala.
Dochované výtisky první tištěné Bible ukazují, že Gutenberg pro její sazbu použil nově vytvořené písmo vycházející z gotické tradice. Bylo inspirováno rukopisným písmem, jaké se v té době běžně používalo při opisování biblí a misálů. Dostalo název textura, protože pravidelné svislé linie jeho znaků připomínají strukturu tkaniny (latinsky textus znamená tkáň).
Gutenbergova texturová sada zahrnovala 290 různých znaků. Kromě 26 písmen velké a malé abecedy obsahovala také množství speciálních znaků a ligatur, běžně používaných v rukopisech. Dílna odlila přinejmenším 46 tisíc liter potřebných pro vytištění Bible. Tento proces trval přibližně šest až dvanáct měsíců. Textura však nebyla první sadou tiskového písma, kterou Gutenberg se svými společníky vytvořil. Než se pustil do výroby Písma svatého, měl už několikaleté zkušenosti s tiskem menších publikací, zejména učebnic latinské gramatiky a kalendářů.
Přípravné kroky
Jak vypadala tiskařská dílna Johannese Gutenberga v letech 1453–1455, kdy nechal zhotovit kompletní Bibli v latině? Originální tiskařský lis ani žádné jiné náčiní z jeho dílny se bohužel nedochovalo. Její podobu můžeme rekonstruovat na základě nejstarších vyobrazení tiskařského lisu, z nichž první pochází až z roku 1499, a podrobných popisů technologie knihtisku ze 16. století. Nepochybně byla dílna rušným místem, pracovalo zde asi patnáct osob. Šest z nich obsluhovalo tři tiskařské lisy.
O sazbu textu Bible se starali čtyři a později šest sazečů. Jejich místo bylo v části dílny, která poskytovala dostatek světla na práci. Úkolem sazeče bylo přesně podle předlohy sestavit text z odlitých kovových liter. Zatímco se díval do textové předlohy umístěné v tenaklu (dřevěném stojánku), pravou rukou vybíral po paměti zrcadlově obrácená písmenka a znaky z dřevěných přihrádek sazečské kasy. Větší přihrádky umístěné nejblíže k sazeči obsahovaly písmenka a znaky nejčastěji používané v sazbě textu. Sazeč skládal jednotlivé literky do sázítka, které držel v levé ruce. Po zaplnění sázítka několika řádkami sesouval kovovou sazbu na sazebnici (trojstranný dřevěný rám), kde vznikalo takzvané zrcadlo sazby, tedy přesný rozvrh textu na stránce. Po dokončení se celá sazba zafixovala provázkem a zaklínovala do kovového rámu tiskové formy.
Na tu se následně nanesla barva, která musela být dostatečně hustá, aby nestékala z liter a nepropíjela se na druhou stranu papíru. Gutenberg vyvinul pro tento účel speciální směs na bázi fermeže (lněného oleje), do níž se přidávaly saze a další přísady jako bílek, moč, ale i měď a olovo. Před zahájením tisku byl ještě proveden kontrolní obtah a opraveny případné chyby v sazbě. Pak už mohl tiskař zahájit výrobu potřebného množství archů.
Samotný tisk
Nejprve bylo potřeba zkontrolovat a případně vypodložit tiskovou formu tak, aby nedocházelo k poškození liter nebo protržení papíru. Lis obsluhovaly vždy dvě osoby, zpravidla tiskař s jedním pomocníkem. Druhý jmenovaný nanášel koženými tampony na povrch sazby tiskařskou čerň. Mezitím tiskař upevnil navlhčený papír k poklopu, který pak přiklopil na načerněnou sazbu a zasunul spolu s formou pod tlakovou desku lisu. Zatažením za bidlo spustil tlakovou desku. Ta přimáčkla papír k formě a vytvořila otisk.
Po pečlivé přípravě a nastavení lisu dokázala dílna během jedné desetihodinové směny vyrobit několik stovek potištěných archů. Ty se poté pečlivě rozvěsily na šňůry a nechaly uschnout. Jakmile bylo dosaženo potřebného počtu stran, sazeč nebo některý z dílenských pomocníků sazbu rozmetal. Tato činnost zahrnovala očištění liter od zbytků barvy a jejich uložení zpět do přihrádek sazečské kasy k dalšímu použití.
Nejdražší kniha
Za dva roky zvládla Gutenbergova dílna v Humbrechthofu vyprodukovat 180 kompletních výtisků Bible, z toho 30 na pergamenu. Výdaje za tiskovou látku musely být enormní. Na produkci 150 biblí na papíře si nechal Gutenberg dovézt drahý materiál z Itálie, který byl zdaleka nejkvalitnější. Zhruba stejně velkou částku, za niž bylo možné koupit tři domy ve městě, zaplatil podnikatel za pergamen. Vzhledem k tomu, že Bible měla přibližně 1 280 stran, bylo k výrobě jednoho výtisku na pergamenu zapotřebí přibližně 300 až 350 kusů dobytka. Zhotovení 30 výtisků pergamenových Písem svatých znamenalo získat pergamen ze stáda o velikosti 10 000 zvířat.
Na jeden arch papíru se vešly čtyři strany Bible, dvě na každou stranu. Jelikož konstrukce prvních lisů ještě neumožňovala potiskovat celý arch papíru najednou, musel do lisu celkem čtyřikrát. V případě dvoubarevného formátu, s nímž Gutenberg zpočátku experimentoval při tvorbě červených nadpisů, byl jeden arch vkládán do lisu osmkrát. Dvoubarevný tisk však značně zpomaloval a prodražoval výrobu, proto od něj záhy upustil. Kromě pokusů s barvou hledal Gutenberg i další způsoby, jak tisk zefektivnit. Původně byla Bible sázená se 40 řádky na stránku, ale nakonec přešel na 42 řádků, čímž dokázal ušetřit značné množství pergamenu a papíru.
Gutenbergova bible je dnes považována za nejdražší tištěnou knihu na světě. Její cena na sběratelském trhu se pohybuje okolo 35 milionů dolarů, tedy přibližně 750 milionů korun. Do dnešních dnů se dochovalo 51 výtisků – 39 na papíře a 12 na pergamenu. Z nich je pouze 20 v kompletním stavu. Tyto exempláře jsou pro vědce nenahraditelným pramenem, neboť vše, co je známo o výrobních postupech Gutenberga, pochází právě z jejich detailního průzkumu.
Až do počátku 19. století byl jeden bohatě iluminovaný pergamenový výtisk součástí knižní sbírky v Nostickém paláci na Malé Straně v Praze. Později se však za nejasných okolností ztratil a dnes se nachází ve sbírkách Huntington Library v kalifornském San Marinu. V současnosti je v České republice uchováván jen zlomek Gutenbergovy bible, a sice dvoulist uložený v Národní knihovně v Praze.
