Než vyplul Kolumbus, ovládaly Indický oceán čínské flotily. Jejich cílem ale nebyly zámořské objevy

Čína raného novověku bývá často vnímána jako uzavřená země, ale nebylo tomu tak vždy. Již od 10. století se zde rozvíjela stavba lodí a obchod s Japonskem, jižní a jihovýchodní Asií. I za dynastie Ming (👑1368–1644) čínské lodě vyvážely hedvábí, porcelán a měděné mince do mnoha zemí Asie. V roce 1405 císař Jung-le přikázal svému oblíbenému eunuchovi Čeng Cheovi, aby uspořádal oficiální námořní výpravu do jižních moří.

Vzestup admirála

Čeng Che se narodil ve vesnici Che-taj v provincii Jün-nan. Po narození se jmenoval Ma Che. Jeho rodina pocházela ze střední Asie a za vlády mongolské dynastie Jüan (👑1271–1368) zastávala různá místa ve státní správě. Když roku 1368 byla čínskými povstalci ustavena říše Ming a svržena mongolská vláda nad Čínou, Ma Che padl do zajetí a byl poslán do služby v pekingském paláci Ču Tiho, čtvrtého syna císaře Chung-wua. V roce 1385 mladíka vykastrovali a dostal jméno San-pao (Tři drahokamy).

Ču Ti sváděl boje s Mongoly na severovýchodní hranici Číny, ve kterých se dobře osvědčil i San-pao. Svého pána podpořil též v následující válce o nástupnictví na císařském trůnu. Soupeř Ču Tiho, synovec Ču Jün-wen zakazoval eunuchům účast v řízení země. Proto většina eunuchů podpořila Ču Tiho, který je naopak využíval při řešení politických problémů.

San-pao se vyznamenal jak při obraně Pekingu v roce 1399, tak později při dobytí Nankingu v roce 1402. Tehdy se Ču Ti stal císařem a přijal jméno Jung-le (👑1402–1424).

San-pao postoupil mezi nejvýznamnější eunuchy a převzal zodpovědnost za stavební práce v nankingském Zakázaném městě i císařských mauzoleích. Za odměnu získal v roce 1404 nové příjmení Čeng podle městečka Čeng-lun-pa nedaleko Pekingu, kde v boji pod ním padl jeho kůň. Příjmení užíval spolu se svým rodným jménem Che.

Čeng Che v té době postavil lodě pro zápas s japonskými piráty, podnikl proti nim několik akcí a navštívil Japonsko, kde vedl jednání o společném protipirátském postupu.

Námořní protokolonialismus

Císař Jung-le usiloval o rozšíření vlivu „říše středu“, takže šest plaveb takzvané Zlaté flotily v letech 1405–1433 sloužilo primárně tomuto účelu. Nemůžeme je nijak srovnávat s výpravami Vasca da Gamy nebo Kryštofa Kolumba, protože jejich cílem nebyly objevy, nýbrž především mocenské a diplomatické aktivity. Čínské lodě pluly po cestách, které již dobře znali čínští a arabští kupci, a měly zajistit a demonstrovat, byť i jen formální přijetí čínské svrchovanosti a nové dynastie Ming.

Čína neuznávala žádné sobě rovné zahraniční vládce a ke všem ostatním zemím se chovala jako k vazalům. Cizí poselstva přijímala pouze, pokud diplomaté absolvovali rituál kou-tou, tedy poklonu demonstrující podřízenost císaři. Paralelu námořních výprav představovaly diplomatické mise směřující po souši do všech čtyř stran světa. Pro mingskou formu dominance nad jihovýchodní Asií a dalšími oblastmi, opírající se o silné loďstvo a protežované spojence, historici používají termín námořní protokolonialismus.

Cílem výprav bylo i potvrzení zákonnosti vlastní vlády císaře, které se zmocnil násilím na úkor synovce Ču Jün-wena. Mezi lidem kolovaly zvěsti, že Ču Jün-wen nezahynul roku 1402 při požáru císařského paláce v Nankingu, ale uprchl a skrývá se za hranicemi Číny. Účastníci výprav po něm skutečně pátrali. Expedice vyměňovaly dary, získávaly vazaly, dopravovaly cizí posly s tributem do Číny a zpět, podporovaly své vazaly proti jejich nepřátelům.

Čeng Che proto během výprav svedl i několik bitev. Již méně se zajímal o obchod, i když výsledkem výprav bylo zvýšení obchodní výměny Číny se zahraničím. Flotily přivážely domů také zeměpisné poznatky, mapy navštívených území a nejrůznější kuriozity. Číňané v tomto ohledu vyhledávali především exotické živočichy či rostliny využívané v medicíně.

Zahájení velkých plaveb

První výpravy započaly na podzim 1405 a účastnilo se jich asi 255 plavidel včetně 62 velkých takzvaných lodí pokladů. Čeng Chea doprovázelo 70 eunuchů, 180 osob lékařského personálu, 5 astrologů a 300 armádních důstojníků velících 26 800 mužům. Lodě pluly z Nankingu podél čínského pobřeží na jih do přístavu Tchaj-pching. S příznivým větrem zamířily do Čampy, království ležícího na jihu dnešního Vietnamu.

Protože v té době již Mingové zahájili válku proti říši Đại Việt (Velký Vietnam), který tehdy zahrnoval sever dnešního státu, Čampa jako jeho dlouholetý nepřítel byla přirozeným spojencem Číny. Eskadra dále navštívila Jávu a Palembang na jihovýchodě Sumatry. Po návštěvě Malakky v Malajsii a sultanátů na severu Sumatry loďstvo přeplulo Bengálský záliv na Cejlon, kde se vyslanci setkali s chladnou arogancí. Pak pokračovalo do jihoindického městského státu Kalikat. Jeho vládce samudrin (též zamorin) podporoval námořní obchod a Číňany přívětivě přijal.

V dubnu 1407 se vydali na zpáteční cestu, během které porazili piráty u Sumatry a dosadili do Palembangu nového vládce Š' Ťin-čchinga. V Jihočínském moři zasáhl loďstvo tajfun, ale expedice dorazila do Nankingu v pořádku a přivezla s sebou řadu cizích vyslanců. Cílem druhé cesty v letech 1407–1409 bylo dopravit cizí posly do jejich domovských zemí. Není jasné, zda se Čeng Che této výpravy účastnil, v jejím čele nepochybně stáli eunuchové Wang Ťing-chung a Chou Sien.

Lodě navštívily království Ajutthaja (dnešní Thajsko), Jávu, severní Sumatru, Kóčín a Kalikat na Malabárském pobřeží Indie. Číňané se zapojili do sporu mezi Ajutthajou a Khmérskou říší (dnešní Kambodža) a účastnili se výběru nového samudrina Kalikatu.

Demonstrace čínské moci

Během třetí expedice mezi lety 1409–1411 pluly čínské koráby do Čampy a Temaseku, což byla osada na území dnešního Singapuru. Čeng Che přivezl vládci Malakky Paramešvarovi novou pečeť jako symbol uznání nezávislosti jeho sultanátu, čímž demonstroval čínskou podporu suverenity Malakky, kterou neuznávalo království Ajutthaja.

Loďstvo pokračovalo do severosumaterského sultanátu Samudera Pasai a odtud na Cejlon, kde Číňané vztyčili u města Galle stélu k poctě Buddhy, Alláha a jednoho z hinduistických božstev. Lodě pokračovaly v cestě na Malabarské pobřeží Indie, do Kollamu, Kóčinu a Kalikatu. Na zpáteční cestě se Čeng Che rozhodl potrestat Sinhálce Vira Alakešvaru, který odmítl platit tribut čínskému císaři a sám po Číňanech požadoval odvedení daně. Čeng Che Alakešvaru zajal a odvezl ho jako vězně do Nankingu.

Alakešvarův nepřítel, panovník sinhálského království Kotte Parakramabahu VI. tehdy Čeng Cheovi předal svatou relikvii opatrovanou na ostrově – Buddhův zub, aby tak demonstroval čínskému císaři svůj status suverénního vládce.

Změna směru

Protože dosavadní výpravy směřující do jihovýchodní Asie splnily svůj účel, čtvrtá expedice v letech 1413–1415 zamířila do Perského zálivu, k břehům Arábie a do východní Afriky. Čína tato místa znala, ale nevěděla o nich mnoho. Na palubách lodí proto našlo své místo i několik čínských muslimů, znalých jazyků a kultury Blízkého východu. Nejznámějším z nich byl hlavní tlumočník expedice Ma Chuan. 

Během čtvrté výpravy se část loďstva od eskadry oddělila a vypravila se do Bengálska. Na cestu zpět vzala do Číny bengálského sultána Sajfuddína Hamzu Šáha. Ten přivezl císaři takzvané nebeské koně (zebry), nebeské jeleny (antilopy) a také žirafu, kterou Číňané považovali za čchi-lina – legendárního tvora, objevujícího se pouze ve šťastných a mírových dobách. Císař v žirafě spatřoval božské znamení, které dokazovalo, že Nebesa i bohové příznivě shlížejí na jeho vládu.

Jádro flotily zamířilo z Cejlonu přes Maledivy do Hormuzu, ostrovního městského státu v Perském zálivu. Tam se admirál setkal s vyslanci afrických států a přesvědčil je, aby vstoupili na paluby jeho korábů a jeli se poklonit čínskému císaři. Na zpáteční cestě, při návštěvě sultanátu Samudera Pasai se Čeng Cheova eskadra zapletla do boje mezi sultánem Zajn al-Abidínem a jeho soupeřem Sekanderem. Číňané přivezli jménem císaře dary Zajn al-Abidínovi, ale ne Sekanderovi, který s hněvem Číňany napadl. Čeng Che rozbil Sekanderovo vojsko, jeho samotného zajal a odvezl k popravě do Číny.

Smrt dvou císařů

Úkolem páté expedice mezi lety 1417 až 1419 bylo doplout k africkému pobřeží a navázat vztahy s tamějšími státy. Výprava měla také přivézt státní pečeť symbolizující čínskou podporu panovníkovi Kóčínu tváří v tvář konkurenčnímu Kalikatu. Lodě zamířily z Indie přes Hormuz do Adenu, sultanátu ovládajícího jih Arabského poloostrova.

Adenský sultán Číňany přijal pohostinně s nadějí na pomoc proti egyptským mamlukům, se kterými vedl boj o svatá města Mekku a Medínu. Z Adenu eskadra zamířila do Mogadiša, Barawy a Malindi na pobřeží Afriky. Obyvatelstvo těchto měst, strádající častými nájezdy pirátů, přijalo Čeng Cheovo loďstvo spíše nepřátelsky. Ve městě Číňany nazývaném La-sa, které leželo buď v dnešním Somálsku, nebo v jižním Jemenu, došlo dokonce k ozbrojenému střetu.

Šestá výprava v letech 1421–1422 pravděpodobně pod Čeng Cheovým velením opět navštívila většinu států jihovýchodní Asie a Indie, eskadra admirála Čou Mana doplula do Adenu a nejspíš i dalších přístavů v Arábii a Africe. O této plavbě víme málo, mezi dochovanými prameny jsou navíc značné rozpory. Některé zdroje za šestou výpravu dokonce považují Čeng Cheovu cestu do Palembangu, která se uskutečnila v roce 1424 a jejím důvodem bylo nastolení nového správce přístavu, jímž se stal syn zesnulého Š' Ťin-čchinga. Když se admirál Čou Man vrátil do Číny, zjistil, že císař zemřel.

Po smrti čínského vládce Jung-le 12. srpna 1424 nastoupil na trůn jeho starší syn Chung-si, který další námořní expedice zakázal. Důvodem byly vysoké výdaje na stavbu a provoz lodí, nákladná válka s Vietnamem v letech 1402–1428, boje s Mongoly a dlouholeté budování Pekingu. Chung-si reagoval i na požár v Zakázaném městě 9. května 1421, který způsobil blesk, což vnímal jako ztrátu mandátu Nebes. Čeng Che byl v té době jmenován velitelem vojsk v Nankingu, dohlížel na stavbu tamní Porcelánové pagody a renovaci císařských paláců.

Poslední cesta za prestiží

Císař Chung-si zemřel 29. května 1425. Na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Süan-te (👑1425–1435), který se snažil bránit růstu daní, ukončil válku ve Vietnamu a stejně jako jeho děd usiloval o posílení mezinárodní prestiže své říše. V červnu 1430 proto nařídil přípravu nové expedice vedené Čeng Cheem a Wang Ťing-chungem. O trase sedmé výpravy máme detailní informace díky zápiskům neznámého účastníka plavby a také dvěma pamětním stélám vztyčeným Čeng Cheem v Liou-ťia-kangu a v Tchaj-pchingu.

Poslední cesta v letech 1431–1432 opět směřovala do Quy Nhonu v Čampě, do Surabaye na Jávě a Palembangu na Sumatře, poté do Malakky, Samudera Pasai a Beruwaly na západním pobřeží Cejlonu. V prosinci doplula eskadra do Kalikatu v Indii, odtud lodě zamířily do Hormuzu a poté se vrátily do Číny. Menší flotily, které se oddělily od hlavní eskadry, navštívily Bengálsko, Aden a Mogadišu v Somálsku. Skupina Číňanů se tehdy vydala i do Mekky a Medíny.

Čeng Che sám v té době kvůli špatnému zdraví zůstal v Kalikatu. Loďstvo přivezlo zpět do Číny zámořské vyslance, které přijal vládce Süan-te v září 1433. Došlo tak k obnovení vztahů, jichž ale císař nevyužil, protože roku 1435 zemřel.

Ústup ze světové scény

Čínské zámořské výpravy definitivně skončily v roce 1433. Náměstek ministra války dal v roce 1479 zničit všechny záznamy o Čeng Cheových cestách a až do roku 1567 podléhal čínský zámořský obchod řadě omezení. Ačkoliv země díky těmto expedicím získala na počátku éry celosvětového mořeplavectví významný náskok před celým světem, odmítla jej využít. Evropanům trvalo ještě asi půl století, než podnikli první zaoceánské plavby. Velké čínské výpravy byly zastaveny z iniciativy konfuciánských úředníků a učenců, kteří vystupovali proti obchodu a cestám do zahraničí.

Svou roli sehrál i nedostatek finančních prostředků. Vysocí úředníci v Pekingu rovněž žárlili na eunuchy, císařem využívané na úkor absolventů mandarínských zkoušek. Po roce 1449 byla Čína navíc ochromena vpády Mongolů, kterým čelila budováním Velké čínské zdi. Zákaz stavět větší lodě vedl k úpadku čínské námořní moci, takže se ve vodách podél jižního pobřeží opět rozmohlo pirátství. Veškerý obchod s cizinou byl povolen pouze pod pláštíkem výměny darů v rámci vazalských vztahů. Čína ustoupila ze světové scény a obrátila se sama do sebe.