První pařížská MHD vozila cestující už v 17. století. Za jejím vznikem stál matematik Blaise Pascal

Jeden z prvních pokusů na poli hromadné dopravy se pojí s myslitelem Blaisem Pascalem. Jeho nápad spočíval v najmutí povozů, jež by projížděly Paříží po stále stejné trase a umožňovaly výstup a nástup u osmi význačných budov. Skupina aristokratů darovala Pascalovi sedm kočárů i s koňmi a zajistila mu monopolní právo – každá potenciální konkurence čelila hrozbě zabavení spřežení i vozů ve prospěch zmíněného podniku.

Pascalovým cílem nebylo vydělat, motivovala ho charita: Svezení mělo stát pět „sou“, jež si mohl dovolit zaplatit každý. Pro srovnání, jízda fiakrem určeným pro „lepší lidi“ vyšla na 2 500 sou.

Učenec chtěl, aby i chudí Pařížané mohli okusit pohodlné cestování a ušetřit si každodenní vláčení přes půlmilionovou metropoli, ve své době největší v Evropě. Výnos z linkové kočárové dopravy měl potom připadnout pařížským chudobincům.

Slavné začátky…

Ráno 18. března 1662 tedy zahájila provoz kočárová doprava mezi Lucemburskou zahradou na levém břehu Seiny a bránou sv. Antonína na tom pravém. Povozy – každý pro osm pasažérů – vyjely za zvědavého zájmu Pařížanů. Obyvatelé utvořili toho rána špalír na Novém mostě a vítali projíždějící kočáry jásotem.

V průběhu roku 1662 rychle přibývaly nové linky: Druhá trasa spojovala význačné kostely na pravém břehu od konečné první linie, třetí směřovala od Lucemburské zahrady na Montmartre. Čtyřka představovala okruh kolem užšího centra Paříže a místo jednotné ceny se na ní účtoval poplatek podle projetých zastávek.

Poslední trasa vedla od Lucemburské zahrady na severní okraj města, a vznikl tak komplexní dopravní systém, díky němuž se každý obyvatel metropole dostal téměř odkudkoliv kamkoliv.

… a neslavný konec

Kočáry dodržovaly mezi zastávkami interval 7,5 minuty a jezdily každý den od svítání do večera. Za prvního čtvrt roku vynesl bohulibý podnik neuvěřitelných 6 500 zlatých liber. Zdálo se, že jeho rozvoji nic nestojí v cestě, věci se však zkomplikovaly.

Samotný Pascal zemřel již v srpnu 1662, takže úpadek svého podnikání nespatřil. S nadcházejícím podzimem totiž musela společnost „pěťákových kočárů“ řešit stížnosti na zapáchající a nevhodně oblečenou chudinu, jež vozy znečišťuje. Nevole narůstala v nepříznivém počasí, kdy do kočárů nastupovali zablácení a zmoklí cestující. Od září proto směli přepravu využívat jen vhodně odění a navonění klienti, zatímco jízdné vzrostlo na desetinásobek.

Přes všechna omezení systém fungoval ještě několik let, postupně však upadal a podle historika Marca Gaillarda definitivně zanikl až roku 1677.