Jane Goodallová: Příběh odvážné ženy, která zbourala mýty o vědě i přírodě
Životní příběh Jane Goodallové ukazuje, že vášeň, zvědavost a odvaha mohou změnit nejen vědecké poznání, ale i náš vztah k přírodě a k sobě samým.
Když Jane Goodallová v roce 1960 poprvé vstoupila do tanzanského pralesa Gombe, byla mladou ženou bez formálního vědeckého vzdělání, zato s neutuchající zvědavostí a odvahou. V době, kdy byli vědci zvyklí svá zvířata jen číslovat a pozorovat z dálky, udělala Jane něco, co tehdy působilo jako kacířství: šimpanzům dala jména a začala se s nimi sbližovat.
Blízký vztah s lidoopy jí umožnil nahlédnout do jejich života ze zcela jiné perspektivy. Ukázalo se, že šimpanzi používají nástroje, a dokonce si je i vyrábějí. Tento poznatek tehdy otřásl samotnou definicí lidství. Louis Leakey, slavný paleoantropolog, který Jane původně najal jako sekretářku, po jejím objevu žertem telegrafoval: „Musíme přehodnotit pojem „nástroj“. Přehodnotit pojem „člověk“. Nebo přijmout šimpanze jako lidi.“
Neortodoxní začátek a tvrdý boj za uznání
Goodallová se do vědy dostala neobvyklou cestou. Už jako dítě milovala zvířata a toužila se podívat do Afriky. Po střední škole si nemohla dovolit univerzitu, živila se proto jako sekretářka a servírka, aby se ve svých 23 letech mohla vypravit na cestu do Keni.
V Nairobi potkala paleoantropologa Louise Leakeyho, který věřil, že pozorování velkých lidoopů může odhalit chování dávných hominidů – a že ženy jsou k tomu díky své trpělivosti vhodnější. Leakey jí nejprve nabídl práci sekretářky, později jí ale svěřil odvážný úkol: odjet sama do lesů u jezera Tanganika a sledovat tam divoké šimpanze.
Ve vědecké komunitě ovládané tehdy takřka výhradně muži čelila Jane sexismu i posměchu. Kritizovali ji za „příliš emotivní přístup“ a „mediální pozornost“ – National Geographic ji například zobrazoval jako atraktivní „cover girl“. Jane však vytrvala a ukázala, že empatie a vědecká preciznost se nejen nevylučují, ale mohou naopak vést k hlubšímu poznání a objevům.
Od vědkyně k ochránkyni planety
Výzkum v Gombe, který zahájila v roce 1960, se stal nejdéle běžícím studiem divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí na světě a pokračuje dodnes. Jane Goodallová napsala desítky knih, stala se tváří více než 40 dokumentů a vychovala celou generaci vědců.
V roce 1977 založila Institut Jane Goodallové, který provozuje rezervace pro osiřelé a zraněné šimpanze. Od poloviny 80. let procestovala svět s poselstvím ochrany přírody a lidské odpovědnosti. V roce 1991 spustila program Roots & Shoots, který zapojil miliony mladých lidí do ekologických a humanitárních projektů.
Žena, která prolomila stereotypy
Jane Goodallová pomohla změnit obraz vědce. Ukázala, že i ženy mohou zásadně ovlivnit vědu, a že cit, empatie a ochrana přírody nejsou slabostí, ale předpokladem skutečného poznání.
Zemřela 1. října 2025 ve věku 91 let přirozenou smrtí během přednáškového turné v Kalifornii. Tato světově proslulá primatoložka, ochránkyně přírody a inspirace pro generace vědců i mladých aktivistů ale i nadále zůstává ikonou vědy i lidskosti.
Její životní filozofie zůstává inspirací i pro dnešní generace: „Jedině když porozumíme, dokážeme se starat. Jen když nám záleží, dokážeme pomoci. A jen když pomůžeme, budeme zachráněni.“
