Moře stoupá rychleji, než jsme čekali. A zastavit to bude skoro nemožné
Ani ambiciózní klimatické cíle nás nezachrání před prudkým vzestupem moří – i při dodržení hranice 1,5 °C se pobřežní oblasti světa ocitnou pod tlakem nezvratných změn.
I kdyby lidstvu nějakým zázračným způsobem podařilo splnit ambiciózní cíl udržet globální oteplování pod hranicí 1,5 °C, stoupající hladiny oceánů zůstanou jednou z největších výzev druhé poloviny 21. století. Nová studie varuje, že mořská hladina bude i nadále stoupat tak rychle, že přizpůsobení se těmto změnám bude extrémně náročné – a možná spíše nemožné.
Za posledních 30 let se tempo zvyšování hladiny moří zdvojnásobilo. Pokud bude vývoj pokračovat současným tempem, do roku 2100 bude oceán stoupat o jeden centimetr ročně – což je dvojnásobek dnešní rychlosti. Na první pohled zanedbatelné číslo, ale důsledky jsou zásadní.
Například pokud do roku 2050 moře stoupne o 20 cm způsobí to každoročně škody za bilion dolarů ve 136 největších pobřežních městech světa (pokud se nepřijmou ochranná opatření jako hráze nebo pobřežní bariéry).
Ledovce tají rychleji, než jsme čekali
Hladina moří stoupá kvůli dvěma hlavním faktorům: tání ledovců a ledových příkrovů (zejména v Grónsku a Západní Antarktidě) a teplotní expanzi samotné mořské vody – oceány totiž pohlcují více než 90 % přebytečného tepla způsobeného změnou klimatu. Dnes je globální teplota přibližně o 1,2 °C vyšší než před průmyslovou revolucí. I tato hodnota, zdánlivě mírná, postačuje k tomu, aby během několika následujících století zvýšila hladinu oceánů o několik metrů.
Aktuálně žije okolo 230 milionů lidí v oblastech, které jsou méně než jeden metr nad mořem. Více než miliarda lidí žije do deseti metrů nad úrovní moře. Stoupající hladina tak není jen teoretickým problémem budoucnosti – ale hrozbou, která zasáhne masy během několika desítek let.
Zvláštní pozornost si zaslouží ledové příkrovy. V minulosti nebylo jasné, jak přesně na oteplování reagují. OSN je proto ve svém klimatickém hodnocení z roku 2021 do projekcí stoupání moří téměř nezahrnula. Dnes už ale víme, že jsou mnohem citlivější, než se předpokládalo.
Z Grónska a Západní Antarktidy každoročně odtéká do oceánu průměrně 400 miliard tun ledu – to je čtyřnásobek množství z doby před 30 lety. A co je horší: podle nové vědecké shody mohou bod zlomu, kdy se tání stává nezvratným, dosáhnout už při oteplení o 1,5 °C. Dříve se přitom předpokládalo, že to nastane až při 3 °C.
Důkazy z minulosti
Studie se opírá i o paleoklimatické důkazy – tedy o to, jaká byla hladina oceánů v minulosti za podobných teplotních a emisních podmínek. Před 125 000 lety, při teplotě o něco nižší než dnes a s koncentrací CO₂ 287 ppm (dnes 424 ppm), byly moře o 2 až 9 metrů výše. Před 400 000 lety, s podobnými hodnotami CO₂, byla hladina o 6 až 13 metrů výše. A před 3 miliony lety, kdy byla koncentrace CO₂ srovnatelná s dneškem, byly moře o 10 až 20 metrů výše.
Jinými slovy: historie Země nám napovídá, že současná koncentrace skleníkových plynů dříve vedla k mnohem vyšším hladinám moří. Pokud se tedy tento vývoj bude opakovat, čeká nás výrazné zatopení pobřežních oblastí – otázkou je jen kdy, nikoli jestli.
Závěr vědců je jednoznačný. Pokud chceme skutečně zpomalit stoupání mořské hladiny z tání ledových příkrovů na zvládnutelnou úroveň, musíme nejen zastavit oteplování, ale aktivně ochladit planetu – tedy snížit průměrnou teplotu zpět k +1 °C nebo ještě níže. A to už dnes představuje téměř nemožný cíl, protože svět směřuje spíše k oteplení o 2,7 °C do konce století.
Stoupající mořská hladina je neúprosný a dlouhodobý důsledek oteplování planety, který nezmizí ani v případě úspěchu klimatické politiky. Pokud nenastanou mimořádná opatření, čekají pobřežní regiony miliardové škody, migraci obyvatelstva a zásadní změny v infrastruktuře. Zároveň je to jeden z nejpádnějších důkazů, proč jsou klimatické závazky nejen otázkou životního prostředí, ale i ekonomické a sociální stability budoucích generací.
