Odznaky důstojenství: Příběhy univerzitních žezel, řetězů a talárů v českých zemích
Univerzitními rituály, původem středověkými, dával „stav“ intelektuálů najevo společenské postavení, hodnost i moc. Odráželo se to v titulatuře, oděvech a symbolech moci – žezlech, pečetidlech nebo medailích zavěšených na řetězech. Při slavnostních příležitostech se používají dodnes.
Insignie patří odedávna k symbolům světských či církevních hodností. Králi příslušela koruna, žezlo a jablko, biskupovi berla a mitra, odznaky důstojenství měli i purkmistři, rychtáři a představitelé řemeslnických cechů. Bez symboliky se tedy nemohly obejít ani instituce tak vážené jako univerzity. Navíc platilo heslo „scientia nobilitat“ – vědění zušlechťuje, které vyložil historik Josef Petráň ve své knížce Karolinum (2010): „Prostřednictvím vzdělání a účastí v akademické univerzitní obci se jedinec společensky povyšoval do bezmála šlechtického postavení.“
Taláry a tituly
Užívání univerzitních symbolů pochopitelně prošlo proměnou. Například taláry (z latinského talus – kotník, tedy roucho splývající ke kotníkům) se ve středověku nosily běžně. Podle nařízení koncilu z roku 1215 měli akademici dokonce povinnost odlišit se od laiků oděvem nejen při slavnostech, ale i v každodenním životě, a měla být patrná jejich příslušnost k duchovenstvu. Proto se háv duchovního stal vzorem akademického obleku, který se postupně „profiloval“.
Univerzitní taláry dnes mají funkci symbolickou – demonstrují prestiž vzdělance při slavnostních příležitostech, jako je imatrikulace, promoce či volba a inaugurace rektora, a spolu s obřadním šatem pedelů dodávají těmto rituálům vznešenost. Taláry kromě rektora nosí děkani, akademičtí funkcionáři univerzity a jejích fakult, předsedové akademických senátů, habilitovaní učitelé a doktorandi, případně významní hosté.
Podobně zůstala v současných rituálech zachována i titulatura. Pro rektora či prorektora se používá oslovení magnificence (vznešenosti), pro děkana či proděkana spectabilis (slovutný) a profesora honorabilis (ctihodný).
Nejstarší insignie
Hlavní univerzitní insignii představovalo vždy žezlo. Zpočátku je drželi rektoři a jejich fyzickými nositeli byli pedelové. V době Dekretu kutnohorského (1409) měly žezla také fakulty. Středověká podoba těchto insignií ale není známa. Stará sceptra rektora a fakult, která v roce 1945 zmizela, měla víceméně barokní podobu. Konkrétně ta, která patřila právnické a lékařské fakultě, sestávala z gotického dříku a hlavice z 18. století. Žezla teologické a filozofické fakulty byla pořízena v 17. století a později upravována. Rektorské žezlo se vyznačovalo renesančními tvary a opět přidanou barokní hlavicí.
Dnes užívané žezlo rektorské a sceptra lékařských fakult (mají jedno společné), fakulty právnické, filozofické a katolické teologické vznikla po rozdělení univerzity na českou a německou roku 1882, kdy si německá univerzita staré insignie ponechala. Zhotovil je zlatník Jan Tengler ze stříbra podle návrhů malířů Bedřicha Wachsmanna a Jana Scheiwla. Další žezla vznikala pro postupně zakládané fakulty.
K původním insigniím patřila též pečetidla, která dnes v kancelářích vystřídala razítka. O něco později (v epoše humanismu) k nim přibyla medaile zavěšená na řetězu (katéně). Šlo zpočátku o vzácnou minci věnovanou panovníkem či jinou významnou osobností jako výraz pocty. Nosil ji například poslední rektor Karlovy univerzity před Bílou horou Jan Jesenský, rektorskou insignií se stala roku 1654 na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Vlastní univerzitní medaile ale vznikaly až koncem 18. století. Rektorská, vyražená roku 1848, zmizela na konci druhé světové války spolu s žezly. Tu současnou dostala univerzita k svému 600. výročí roku 1948 od Českého vysokého učení technického (autorem je Otakar Španiel).
Medaile nosí při slavnostních příležitostech také prorektoři, děkani a proděkani fakult a promotoři. Předání žezla, pečetidla, klíče a řetězu je součástí slavnostního rituálu při nástupu nového rektora. Kdysi se předávala i univerzitní matrika. K reprezentačním předmětům patřily rovněž poháry, standarty či prapory.
Smůla pro Moravu
Podobně jako pražská univerzita přišla o své staré insignie také Univerzita Palackého v Olomouci, jejíž kořeny sahají do roku 1573, kdy byla zřízena jako jezuitský ústav. Aktivita v revolučním roce 1848 však nepřímo vedla k tomu, že ji roku 1860 císař dekretem zrušil (obnovena byla až po druhé světové válce). Její insignie, konkrétně rektorský řetěz a žezlo a sceptra filozofické a právnické fakulty, získala Univerzita v Innsbrucku.
S výjimkou právnické školy všechny artefakty pocházely z 16. století. Jednalo se původně o zápůjčku do Rakous, kterou Moravský zemský výbor podmínil tím, že památky budou vráceny, jakmile na Moravě opět vznikne univerzita. Tak se stalo v roce 1919, kdy byla založena Masarykova univerzita v Brně. Počáteční naděje, že jí insignie budou vydány, definitivně padly v roce 1923. Po rozpadu monarchie se totiž o insigniích muselo jednat na mezinárodní úrovni a pařížská reparační komise rozhodla, že mají připadnout tomu státu, na jehož území se v den převratu nacházely. Přes opakované úsilí se insignie z Innsbrucku dodnes nepodařilo dostat.
K získání nových odznaků důstojnosti pak Masarykova univerzita zaujala poněkud liknavý postoj. K činu ji vlastně přiměla až pražská insigniáda v listopadu 1934. Darem od Ústředí moravskoslezských obcí, měst a okresů univerzita rok nato dostala rektorské žezlo. Díky daru Jana Bati a sbírce probíhající především mezi brněnskými lékaři a právníky byla zhotovena i žezla čtyř tehdy založených fakult. Podoba všech žezel vzešla z veřejné soutěže a realizovala se podle návrhu Václava Rady a Ladislava Bartoníčka ve firmě Karla Ebnera. Slavnost předání insignií univerzitě se ovšem konala až v tísnivé atmosféře po Mnichovu 15. prosince 1938.
Když byly vysoké školy 17. listopadu 1939 uzavřeny a obsadila je okupační moc, spočívaly univerzitní insignie v trezoru právnické fakulty. Odtud se je povedlo vynést zaměstnancům, kteří si z budovy mohli vzít osobní věci. Cennosti se bezpečně dostaly do sejfu Hypoteční a zemědělské banky moravské, kde zůstaly i přes pokus o jejich vyzvednutí okupačními orgány v roce 1942.
Rektorské žezlo a řetěz darovaný prezidentem Masarykem se však musely odeslat už roku 1940 do Prahy na ministerstvo školství, které se mělo postarat o odstranění výsostných znaků Československé republiky. Díky statečnosti úředníků-vlastenců k tomu však nedošlo a univerzita se v červnu 1945 se všemi svými insigniemi znovu shledala.
