Pěšákem císaře Viléma: Taktika a výstroj německé pěchoty na Sommě

Němci si od prvních měsíců války uvědomovali drtivou materiální převahu nepřítele, ale domnívali se, že konflikt nepotrvá dlouho. Generálové v Berlíně doufali, že zvítězí hlavně díky personálním kvalitám armády, o níž tvrdili, že je z tohoto pohledu nejlepší na světě. A přinejmenším v tomto hodnocení možná nebyli zase tak daleko od pravdy, protože Německo vypracovalo výcvik pravidelné armády na skutečně excelentní úroveň.

Blesková mobilizace

Císařští plánovači vsázeli na to, co se už dříve osvědčilo Prusku, jež také zpravidla bojovalo proti početnějším nepřátelům, takže muselo takového protivníka porazit rychlostí a kvalitou. Mladí muži měli za sebou dvouletou povinnou vojenskou službu, po níž odcházeli na pět  let do zálohy, pak na dvanáct let do sil teritoriální obrany a nakonec ještě na šest let do zeměbrany. Německo takto budovalo rozsáhlý kádr vycvičených vojáků, na jehož základě mohlo v případě potřeby mobilizovat početnou armádu rychleji než kdokoliv jiný.

Pro krátké války se jednalo nepochybně o ideální řešení, vleklý konflikt na západní frontě však záhy začal na tento systém klást enormní zátěž.  Ztráty děsivě narůstaly, a proto muselo vojsko povolávat nejen záložníky, ale brzy také muže z teritoriální obrany a nakonec i zeměbrany. Od počátku se i v Německu formovaly dobrovolnické jednotky, například slavný 16. bavorský záložní pluk, v němž sloužil i zatím neznámý rakouský malíř Adolf Hitler. 

Většina německých vojáků za sebou už každopádně měla povinnou službu v armádě, a proto musela absolvovat jen poměrně krátký pokračovací výcvik. Veleli jim kvalitně vzdělaní profesionálové, od kterých se obvykle žádaly schopnosti nad úrovní jejich hodnosti a funkce.

Prostor pro iniciativu

Výše popsaný princip umožňoval nejen vyhledávat talenty pro vyšší pozice, ale i efektivně nahrazovat ztráty, protože na místo padlého důstojníka mohlo okamžitě nastoupit několik prakticky stejně kvalifikovaných velitelů. S tím souvisel i důraz na samostatnost a iniciativu, protože navzdory pověstnému pruskému drilu se od německých oficírů rozhodně neočekávalo jen slepé plnění rozkazů. Ty navíc nebývaly tak podrobné jako v případě Britů, neboť obvykle určovaly jen finální cíl a nechávaly na úsudku důstojníka a jeho štábu, jak přesně cíle dosáhnou. Jednalo se o naprostý opak britského přístupu, protože Němci vždy věřili, že právě velitel v poli má nejlepší povědomí o situaci ve svém sektoru a dokáže přijít s nejlepším postupem pro dané podmínky.

Také základní doktrína německé pěchoty kladla specifický důraz na individualitu, což úzce souviselo s nejsilnější stránkou primární zbraně německého pěšáka puškou Mauser Gewehr 98. Ta byla optimální pro přesnou palbu na delší vzdálenost, takže německého vojáka při výcviku učili, aby si vždy vybral jednoho nepřátelského pěšáka a vedl na něj mířenou střelbu až do jeho zneškodnění. Němci navíc projevili vyšší flexibilitu, pokud jde o těžké kulomety, jelikož družstva se zbraněmi MG 08 přidělovali též velitelům na nižších stupních. Trpěli však nedostatkem lehkých kulometů, protože lehké MG 08/15 přišly na frontu ve větších počtech až v roce 1917. Během bitvy na Sommě tak Němci často používali ukořistěné britské zbraně Lewis.

V tomto střetu ale sehrála rozhodující roli vysoká kvalita německé obrany, která sice byla po intenzivní britské dělostřelecké přípravě vážně poškozena, ale i tak většinou dokázala zastavit nápor britské pěchoty. Němci však za tuto úspěšnou obranu platili těžkými a pro ně obtížněji nahraditelnými ztrátami, což byl trend, který se měl projevovat s větší a větší naléhavostí i v dalších bitvách na západní frontě.

Krvácející Hornoslezané

Kromě špičkové taktiky mohli Němci spoléhat také na vynikající výstroj a výzbroj. Poddůstojník na následující dvoustraně je oblečen do uniformy zvané Feldrock 1913, původně určené pro Landwehr a Landsturm (záložní zeměbrana a domobrana). Jedná se o zjednodušené provedení pěchotního Feldrocku 1907, který postrádal stahovací pas a byl celkově volněji střižen. Stále se však jednalo o tradiční stejnokroj vycházející z barevných uniforem 19. stol. V září 1914 pak kvůli zjednodušení výroby zavedli „třináctku“ také pro řadovou i gardovou pěchotu. Přestože se jedná o blůzu z předválečných časů, vyobrazená uniforma má „válečnou“ modifikaci v podobě nabarvení lesklých mosazných knoflíků zelenou „kamuflážní“ barvou – v souladu s předpisem z roku 1915.

Německá armáda měla za Velké války poměrně složitý systém hodnostních distinkcí. Prosté šedé lemování límce a rukávových manžet, zavedené předpisem ze září 1915, které nahradilo „předválečné“ zlaté a stříbrné okraje, značí, že pěšák vyobrazený na následující dvoustraně má poddůstojnickou hodnost. Běžná pěchotní puška Mauser a bajonet s poddůstojnickým střapcem ho řadí mezi nižší poddůstojníky, ale jeho finální hodnost poznáme až podle páru knoflíků se státním emblémem, které má voják našité na límci. Z těchto indicií vidíme, že se jedná o hodnost Sergeant (český ekvivalent je rotný), tedy hodnost o stupeň vyšší než Unteroffizier (četař). Takový poddůstojník pak u pěchoty zpravidla velel osmnáctičlennému družstvu zvanému Korporalschaft.

Červené číslo na nárameníku v barvě sukna značí příslušnost k pěšímu pluku, v tomto případě „(4. Oberschlesisches) Infanterie-Regiment 63“, jenž byl posádkou v Horním Slezsku ve městě Opolí. Tento pěší pluk se aktivně účastnil celé bitvy na Sommě, přestože v úvodním dni britské ofenzivy utrpěl vysoké ztráty (12. divize, jejíž byl součástí, ztratila 1. června 1916 téměř 60 % mužstva).

Novinky i klasika

Základ výstroje německých vojáků tvořil v létě 1916 kožený opasek s pruskou ocelovou přezkou s heslem „Gott mit uns“ (Bůh s námi), zavedenou v předchozím roce. Ta nahradila starší typ z leštěné mosazi pocházející z roku 1895, který svou cenou i demaskujícím lesklým provedením již neodpovídal standardům moderního konfliktu. Zajímavostí bylo, že armády větších států německého císařství měly vlastní provedení přezek, například Bavoři na ní měli heslo „In Treue Fest“ (Vytrvalí ve věrnosti), zatímco Sasové „Providentiae Memor“ (Buď pamětliv prozřetelnosti).

Na opasek se pak upevňovaly další součásti výstroje, zejména pár kožených sumek, do nichž si voják mohl uložit celkem 90 nábojů v pětiranných páscích. Dále se na něj zavěšoval bodák – německá armáda měla k dispozici hned několik provedení. Osobní věci si muži dávali do malé polní a na opasku se nacházela také hliníková polní láhev. K největším novinkám patřila nepochybně ocelová přilba, která byla zavedena teprve v únoru 1916, a protiplynová maska v pohotovostním pouzdře.

---

Čtěte také:

Zajímavosti o bitvě na Sommě: Zapomenuté příběhy krvavých jatek

Během téměř půl roku trvající bitvy na Sommě se udál nespočet hrdinských činů, došlo k tisícům tragických úmrtí i neuvěřitelným událostem.