Přátelství zapsané v DNA: Sociální život zpomaluje u delfínů stárnutí
Delfíni s pevnými přátelskými vazbami nejen lépe spolupracují, ale podle nové studie také stárnou pomaleji než jejich samotářští vrstevníci.
Delfíni, kteří mají více blízkých a kvalitních přátelství, stárnou pomaleji než jejich osamělejší vrstevníci. Ukazuje to nová studie založená na dlouhodobém výzkumu populací delfínů Ehrenbergových (Tursiops aduncus) v oblasti australské Žraločí zátoky. Vědci zde využili unikátní soubor dat – více než čtyři desetiletí detailních pozorování chování jednotlivých zvířat, jejich sociálních vazeb i životních drah.
Věk zapsaný v DNA
Populace ze Žraločí zátoky je mezi biology proslulá mimořádně složitou sociální strukturou. Zejména samci vytvářejí dlouhodobé, často celoživotní aliance. Tito „delfíní kamarádi“ spolu tráví značnou část času: společně cestují, loví, odpočívají a zapojují se i do páření. Nejde tedy o nahodilé kontakty, ale o pevné sociální vazby s jasnou strukturou a stabilitou.
Výzkumný tým se zaměřil na 38 samců, u nichž byl přesně známý jejich skutečný (chronologický) věk. Od každého zvířete byly odebrány drobné vzorky kůže, ze kterých vědci analyzovali tzv. DNA metylaci – chemické „značky“ na DNA, které ovlivňují, které geny jsou aktivní a které nikoli. Právě tyto značky se s věkem systematicky mění a umožňují odhadnout biologický věk organismu.
K vyhodnocení byly použity tzv. epigenetické hodiny, dnes považované za zlatý standard měření biologického stárnutí. Hlavní použitý model byl dokonce speciálně „naladěn“ přímo na delfíny ze Žraločí zátoky, aby co nejpřesněji zachycoval změny, které se na jejich DNA hromadí během života.
Stres urychluje stárnutí
Vedoucí autorka studie Livia Gerberová, tehdy působící na Univerzitě Nového Jižního Walesu, zdůrazňuje, že stárnutí není jednoduchý proces. Nejde jen o „opotřebování buněk“, ale o komplexní souhru poškození DNA, včetně vážných poruch, jako jsou zlomy obou vláken DNA, změn v regulaci genů a dlouhodobého působení stresu.
A právě zde se ukázala klíčová role sociálních vztahů. Delfíni se silnými, dlouhodobými partnerstvími vykazovali podle epigenetických ukazatelů nižší biologický věk, než by odpovídalo jejich skutečnému stáří. Jinými slovy: jejich těla „vypadala mladší“.
Jedním z možných vysvětlení je vliv stresu. Sociální izolace vystavuje zvířata dlouhodobému působení stresových hormonů, zejména kortizolu, který má prokazatelně negativní dopad na zdraví – u zvířat i u lidí. Delfíni jsou vysoce sociální tvorové a bez funkční sociální sítě jejich organismus trpí. „Tělo samotářských delfínů je pod neustálým tlakem, což urychluje stárnutí,“ shrnuje Gerberová.
Naopak pozitivní sociální interakce podporují vyplavování oxytocinu – hormonu spojovaného s důvěrou, sociální vazbou a pocitem bezpečí. Tento hormon má ochranný účinek proti stresu a zřejmě pomáhá tlumit biologické procesy vedoucí k rychlejšímu stárnutí.
Silné vazby, mladší těla
Podle Ashley Barratcloughové z National Marine Mammal Foundation je zásadní, že nešlo o prostý počet kontaktů, ale o jejich kvalitu. Velké skupiny samy o sobě nemusejí být výhodou a někdy mohou stres dokonce zvyšovat. Rozhodující jsou pevné, stabilní a důvěrné vztahy.
Studie tak zapadá do širšího obrazu napříč savci: silné sociální vazby fungují jako biologický „nárazník“ proti stresu a zpomalují tempo stárnutí. Delfíni – podobně jako lidé – zjevně prospívají tehdy, když mají pocit sounáležitosti, stability a vzájemné blízkosti.
