Predátoři v tandemu: Kosatky využívají plískavice jako stopaře při lovu lososů
Nová studie ukazuje, že kosatky v severním Pacifiku při lovu systematicky spolupracují s plískavicemi – menšími kytovci z čeledi delfínovitých. Plískavice kosatkám pomáhají vyhledávat kořist jako výkonní stopaři.
Nová studie přináší nečekané zjištění o chování mořských predátorů v severním Tichém oceánu. Specifický ekotyp kosatek dravých (Orcinus orca), specializujících se téměř výhradně na lov lososů čavyča (Oncorhynchus tshawytscha), podle vědců spolupracuje s plískavicemi plochočelými (Lagenorhynchus obliquidens), menšími kytovci z čeledi delfínovitých, kteří se vyskytují v chladných až vlažných vodách severního Pacifiku. Nejde přitom o náhodná setkání, ale o opakovanou a systematickou interakci, která nese znaky kooperace mezi dvěma různými druhy.
Mořští stopaři
Studie, publikovaná v časopise Scientific Reports, vychází z rozsáhlého souboru pozorování. Vědci použili záběry z dronů, videa pořízená pod vodou, akustické nahrávky i data ze senzorů připevněných přímo na tělech kosatek, které zaznamenávaly jejich pohyb, hloubku jejich ponorů i zvuky vydávané při lovu.
Pozorování ukázala, že plískavice často plavou před kosatkami a aktivně vyhledávají lososy, zatímco kosatky je následují. Zhruba dva metry velké plískavice samy nejsou schopné ulovit až metr a půl velké lososy, zdá se, že ale fungují jako výkonní stopaři, kteří kosatkám pomáhají kořist najít. Samotný útok je už v režii kosatek.
Po úspěšném lovu si kosatky kořist rozdělí u hladiny a plískavice následně konzumují zbytky, aniž by se setkaly s agresí ze strany kosatek. To je velmi neobvyklé, protože kosatky si obvykle svou kořist velmi tvrdě brání.
Parťáci, nebo paraziti?
Vědci zvažovali několik možných vysvětlení této zvláštní kooperace. Jednou z možností bylo, že plískavice hledají u kosatek ochranu před jinými predátory. Dalším ze zvažovaných vysvětlení byl interdruhový kleptoparazitismus. Žádná z těchto hypotéz však neodpovídala pozorovanému chování.
Klíčovým argumentem vylučujícím kleptoparazitismus je podle vědců absence jakéhokoli nepřátelského chování ze strany kosatek. Pokud by plískavice kosatkám překážely, kosatky by je pravděpodobně odháněly nebo by změnily loviště. To se ale nedělo.
Sdílená echolokace
Data ze senzorů navíc ukázala střídavé používání echolokace – chvíli vysílaly kosatky, poté nastalo ticho a následovala echolokace plískavic. To naznačuje, že oba druhy se mohou navzájem poslouchat a využívat akustické informace toho druhého. Společně tak mohly efektivně rozšířit akustický dosah při hledání kořisti.
Vzhledem k tomu, že plískavice plavaly velmi blízko kosatek, mikrofony často zaznamenávaly vokální projevy obou druhů současně, což vědcům umožnilo nahlédnout do jejich interakcí i více než 30 metrů pod hladinou.
Přátelství s výhodami
Autoři studie se domnívají, že zaznamenaná spolupráce je výhodná pro obě strany. Plískavice získávají přístup k potravě, kterou by samy ulovit nedokázaly, zatímco kosatky mohou díky plískavicím rychleji a efektivněji nacházet lososy. Zda jsou kosatky lovící s plískavicemi skutečně úspěšnější než ty, které loví samostatně, je však otázkou pro další výzkum.
Zjištění každopádně významně rozšiřuje představy o kognitivních schopnostech a flexibilitě kosatek i plískavic. Kosatky jsou známé svou silnou sociální strukturou a kulturně předávanými loveckými strategiemi, přesto při lovu lososů obvykle jednají samostatně. Skutečnost, že dokážou pravděpodobně koordinovat lov s jiným druhem, ukazuje na mimořádnou schopnost přizpůsobení a inovace v chování těchto inteligentních mořských savců.
