Čínští vědci objevili na dně Indického oceánu více než 450 velrybích koster starých až 5,3 milionu let

Čínští vědci objevili na dně Indického oceánu mimořádné naleziště, které nemá v paleontologii obdoby. Na úseku mořského dna dlouhém přibližně 1 200 kilometrů se nachází více než 450 koster velryb, jejichž stáří pokrývá období dlouhé přes pět milionů let.

Jde o dosud největší známé „velrybí pohřebiště“ – unikátní archiv evoluční historie i fungování hlubokomořských ekosystémů.

Cesta do hlubin oceánu

Nález se soustředí v oblasti známé jako Diamantinská zlomová zóna (Diamantina Fracture Zone), která se táhne západně od jihozápadního cípu Austrálie. Tato geologická struktura vznikla před zhruba 50 miliony let při oddělování Austrálie od Antarktidy a dnes tvoří rozsáhlé údolí na dně Indického oceánu.

Právě sem zamířili na začátku roku 2023 čínští výzkumníci s pilotovanou hlubokomořskou ponorkou. Při průzkumu v hloubce přibližně 7 000 metrů pod hladinou narazili na objekt, který se ukázal být velrybí fosilií. Následovalo více než třicet dalších ponorů, během nichž vědci odhalili ohromující množství velrybích pozůstatků rozesetých po mořském dně.

Ekosystém zrozený z velrybího těla

U pěti relativně mladých koster vědci pozorovali ekosystémy, označované jako „velrybí pády“ (whale falls). Ty vznikají poté, co tělo uhynulé velryby klesne na mořské dno a stane se mimořádně bohatým zdrojem živin pro širokou škálu hlubokomořských organismů.

Takové prostředí prochází několika fázemi. Nejprve se na mršině živí velcí mrchožrouti, později přicházejí specializovaní bezobratlí, a nakonec mikroorganismy schopné rozkládat látky obsažené v kostech. Vědci přitom stále přesně nevědí, jak dlouho mohou tyto ekosystémy přetrvávat – samotný fenomén byl objeven teprve před necelými padesáti lety.

Všechny nalezené velrybí kostry se nacházely v pozdních stadiích rozkladu. Kosti již byly plně obnažené a pokrývaly je husté kolonie mikroorganismů. Výzkumníci zde pozorovali rozmanité obyvatele hlubokého moře, od červů živících se kostní tkání přes korýše a rypohlavce až po medúzy. Vědci se domnívají, že mezi nimi mohou být i dosud nepopsané druhy.

Fosilie, které přežily miliony let

Ještě pozoruhodnější ale byly stovky starších kosterních pozůstatků roztroušených po mořském dně. V těchto případech stačily velrybí kosti fosilizovat dříve, než je dokázali zcela zničit mrchožrouti a mikroorganismy.

Velkou roli sehrály mimořádné podmínky hlubokého oceánu. Sediment se zde ukládá velmi pomalu, takže fosilie nezmizely pod vrstvami usazenin, ale zůstaly po tisíce až miliony let odkryté na povrchu mořského dna.

Pomocí ponorky se vědcům podařilo odebrat 33 vzorků fosilií, které následně datovali. Nejstarší pocházely z období před 5,26 milionu let, zatímco nejmladší byly staré přibližně 120 tisíc let. Takto rozsáhlý časový záběr je podle odborníků mimořádný a umožňuje sledovat dlouhodobé změny v populacích velryb i v hlubokomořských ekosystémech.

Hlubokomořská obdoba slavného naleziště

Paleontolog Nick Pyenson ze Smithsonianova národního přírodovědného muzea přirovnal nové naleziště ke známým asfaltovým jezírkům La Brea v Los Angeles. Ta po statisíce let zachycovala a uchovávala pozůstatky rozmanitých živočichů, čímž vytvořila jedinečný záznam dávných ekosystémů.

Podobně i velrybí pohřebiště v Indickém oceánu představuje jakousi časovou kapsli, která soustřeďuje pozůstatky živočichů z různých geologických období na jednom místě. Podle některých vědců jde teprve o první pohled do fenoménu, který může přinést řadu dalších překvapivých objevů.

Výzkumníci se domnívají, že objevené naleziště nemusí být jediné. Velryby již miliony let migrují po relativně stálých trasách, které lze přirovnat k oceánským „superdálnicím“. Pokud některé z těchto migračních koridorů přetrvávaly po dlouhá geologická období, mohly se podél nich hromadit podobné koncentrace kosterních pozůstatků. Objev tak naznačuje, že hlubiny světových oceánů mohou skrývat další rozsáhlé archivy evoluční historie, které dosud unikaly pozornosti vědců.

Okno do neznámého světa

Nález největšího známého velrybího pohřebiště poskytuje jedinečný pohled na propojení mezi životem velkých mořských savců a hlubokomořskými ekosystémy, které využívají jejich ostatky jako zdroj energie. Zároveň ukazuje, jak málo toho lidstvo stále ví o prostředí nacházejícím se několik kilometrů pod hladinou oceánu.

Právě podobné objevy podle vědců zdůrazňují význam ochrany a důkladnějšího výzkumu hlubokomořských oblastí. Mohou totiž uchovávat nejen fosilie dávno vyhynulých živočichů, ale i dosud neznámé formy života a cenné informace o vývoji života na Zemi během milionů let.