Lžíce, vidlička a nůž představují samozřejmost, na niž si lidstvo muselo počkat až do novověku. Ačkoliv vidličku jako jídelní náčiní používali v Byzantské říši již od 4. století, jinde se – snad kvůli četným církevním kritikám – její užívání prosazovalo jen zvolna.