Kasino jako dokonalá kamufláž: Příběh sovětského Varjagu, z něhož vznikla první čínská letadlová loď

Jednou z oblastí, kde si Spojené státy udržují vůči Číně zásadní náskok, je počet i kvalita letadlových nosičů. Zatímco Amerika začala pracovat s touto technologií už po první světové válce, Peking postrádající jak námořní, tak letecké zkušenosti, se myšlenkou vybudovat vlastní loď začal vážně zabývat až počátkem 21. století.

Nečekaný impuls tomu dodala neopatrnost australského námořnictva při likvidaci vyřazené HMAS Melbourne v roce 1985. Sydney ji prodalo soukromé čínské společnosti k sešrotování, a přestože před transferem z paluby zmizely zbraně, radary a katapulty, trup a základní konstrukce zůstaly nepoškozené. To Číně umožnilo detailně prostudovat technické řešení a získat cenné poznatky pro vývoj. 

Podobná příležitost se naskytla v 90. letech po rozpadu Sovětského svazu. V Mykolajevských loděnicích tehdy zůstala zakotvená rozestavěná letadlová loď Varjag. Nově vzniklá Ukrajina neměla prostředky na její dokončení a hledala kupce – mezi nimi i Rusko a Čínu.

Zatímco Rusko nabídku odmítlo, Čína vyslala delegaci, která ohlásila, že plavidlo je zhruba ze dvou třetin hotové a trup se nachází v „dobrém stavu“. Peking však tehdy pod mezinárodním tlakem po masakru na náměstí Nebeského klidu couvl a loď tak dál chátrala vystavená nepříznivému počasí.

Výhra v kasinu

Číňané, vědomi si této situace, tak vymysleli plán, jak se trupu rozestavěného nosiče zmocnit jiným způsobem. Když ukrajinská vláda a vedení loděnic rozhodly o jejím prodeji v aukci, koupili ji prostřednictvím nastrčené firmy za 20 milionů dolarů. Kupující, formálně registrovaný v Macau, deklaroval úmysl loď přestavět na plovoucí hotel s kasinem. Západní pozorovatelé však brzy zjistili, že v kanceláři firmy se nacházejí bývalí důstojníci čínského námořnictva.

Hongkongský podnikatel Sü Ceng-pching, který figuroval jako zástěrka, k tomu v roce 2015 uvedl: „Oslovil mě Ťi Šeng-te, který měl pověření od čínského námořnictva. Vymyslel krycí historku o plovoucím hotelu a kasinu. Vše jsem hradil ze soukromých zdrojů včetně přepravy a náklady mi nikdy nebyly proplaceny.“

Když kupující navrhl odtažení lodi do Macaa a zahájení přestavby, úředníci v tehdy ještě portugalské kolonii to zamítli – oficiálně z bezpečnostních důvodů. Ve skutečnosti si místní úřady i portugalská správa dobře uvědomovaly, že projekt „kasina“ je jen zástěrka. Tím se projekt formálně zastavil, v zákulisí však dál pracovala čínská diplomacie.

Peking nabídl Ukrajině technickou pomoc a výcvik armády, v rámci čehož získal povolení k přístupu svých inženýrů k lodi. Ti tak mohli přímo na místě detailně zdokumentovat konstrukci. Po dlouhých vyjednáváních a tlaku ze strany Číny Ukrajina nakonec v roce 2000 povolila odtažení trupu – stále oficiálně jako „turistického zařízení“. 

Letadla místo žetonů

Po peripetiích v Bosporské úžině táhly remorkéry torzo Dardanelami, avšak Egypt neudělil povolení k průjezdu Suezským průplavem. Pravidla totiž nepovolují proplutí lodím bez vlastního pohonu a úřady trvaly na striktním dodržení předpisů. Loď tak musela pokračovat přes Gibraltar na riskantní plavbu okolo Afriky. Vplula do Indického oceánu a po cestě dlouhé 28 200 km proplula Malackým průlivem mezi Malajsií a Indonésií. Tam se ale nestočila k jihu směrem k deklarovanému cíli, ale zamířila na sever. Podezření se tím proměnilo v jistotu a o skutečném účelu transportu už nikdo nepochyboval.

Do námořní loděnice v Ta-lien na severovýchodně země plavidlo vplulo 3. března 2002. Čínské námořnictvo tak získalo rezavý a značně zchátralý skelet. Některé části nad čarou ponoru vykazovaly tak pokročilou korozi, že místy zůstaly jen ztenčené vrstvy kovu. Podvodní část vypadala lépe, neboť kolonizace mořskými organismy do jisté míry zachovala její celistvost. Strojní vybavení zůstalo překvapivě v dobrém technickém stavu díky pečlivému zakonzervování z dob Sovětského svazu. 

Následující tři roky probíhaly administrativní a technické přípravy. Varjag mezitím stál ve vodě, protože nový suchý dok ještě nebyl připraven. Teprve jeho dokončení v roce 2005 umožnilo zahájit skutečnou modernizaci.

V první fázi proběhla komplexní očista trupu a kontrola jeho celistvosti. Následovalo opískování a nový protikorozní nátěr. Loď si nakonec zachovala většinu původních specifikací. Výjimkou byl výtlak, který se změnil v důsledku četných úprav v elektronice a výzbroji. Celková délka činila 306,4 metru, šířka letové paluby 74,4 metru a maximální ponor 11 metrů. 

Maska stržena

Dne 8. června 2011 generál Čen Bingde poprvé veřejně potvrdil, že probíhá modernizace bývalého Varjagu. Ministerstvo obrany pak 27. července upřesnilo: „Loď bude zařazena do námořnictva jako Liaoning a bude sloužit k vědeckému výzkumu, experimentům a výcviku.“

Čína se rozhodla ponechat původní a osvědčený sovětský pohonný systém. Srdcem lodi jsou čtyři parní turbíny o výkonu 37 MW, doplněné šesti dieselovými generátory (1 500 kW) jako záložním zdrojem. Maximální rychlost oficiálně činí 32 uzlů (59 km/h) a doporučená provozní je 18 uzlů (33 km/h).

Parní turbíny však představují technologické zpoždění oproti moderním plynovým turbínám. Vyžadují výrazně více techniků a inženýrů pro obsluhu, dohled a údržbu. To částečně vysvětluje značný vysoký počet členů posádky: přibližně 2 600 lidí včetně leteckého personálu. 

Při přestavbě dali čínští konstruktéři přednost zvýšení letecké kapacity před zachováním původní těžké palubní výzbroje. Namísto odpalovacích zařízení pro protilodní střely došlo ke zvětšení hangáru a úložných prostor letadel. Pro boj zblízka je Liaoning vybaven sedmi- a jedenáctihlavňovými kanony ráže 30 mm a protiletadlovými raketami krátkého dosahu. Další vrstvu aktivní ochrany tvoří elektronická a klamná opatření – čtyři 24hlavňové a dva 16hlavňové raketomety pro vypouštění klamných cílů.

Podvodní pasivní ochranu tvoří tři podélné přepážky, přičemž druhá je pancéřovaná. Nádrže paliva i zásobníky pohonných hmot pro stroje na palubě chrání skříňová konstrukce. Letecký a bojový provoz řídí víceúčelový radar typu 346 s AESA anténou v pásmu S, vyvinutý Výzkumným institutem elektronických technologií v Nankingu. V praxi se Liaoning opírá o vlastní leteckou skupinu o maximálně 40 strojích.

Krátký dech

Slavnostní předání plavidla čínskému námořnictvu proběhlo 25. září 2012 za účasti řady vysokých stranických představitelů. Při tomto aktu loď oficiálně obdržela název Liaoning podle provincie, kde byla dokončena. Operační způsobilosti dosáhla v roce 2019. Celý proces tak od položení kýlu po plné operační nasazení trval 27 let, což z Liaoningu činní loď s nejdelší stavbou v dějinách. Pozdější odhady uváděly, že celkové náklady na uvedení do provozu spolu s leteckým parkem odpovídají ceně asi deseti nových torpédoborců.

Liaoning má oproti americkým nosičům několik zásadních omezení. Startovací zařízení tvoří „skokanský můstek“ namísto katapultů, takže letadla nemohou vzlétat s plnou zátěží. Částečné lze tento handicap zmírnit využitím delšího rozjezdu s využitím zadní části paluby, avšak jen za cenu zablokování přistávací dráhy.

Loď má pouze dva výtahy pro přesun strojů mezi hangárem a palubou, zatímco americké běžně využívávají tři. Celkový počet letadel je přibližně poloviční oproti standardním nosičům US Navy.

Zkušenosti nenapodobíš

V případě střetu by americké námořnictvo pravděpodobně „zahltilo oblohu letadly“, na což by Liaoning jen těžko hledal odpověď. Nosiče US Navy mají navíc jaderný pohon, takže jejich nasazení omezuje spíše zásoba munice a zásob než palivo. Oproti tomu musí Liaoning při běžném provozu doplňovat naftu přibližně každé tři týdny, čímž se stává zranitelným, zejména při tankování v přístavu.

Všechny tyto nedostatky však čínští konstruktéři již odstraňují u následujících, dnes již rozestavěných plavidel. Ta jsou „na papíře“ srovnatelná s americkými typy nejnovější třídy Ford. 

Liaoning proto našel hlavní uplatnění spíše jako výcviková loď, na níž vyrůstá první generace čínských palubních pilotů a důstojníků pro budoucí flotilu šesti letadlových lodí. Čína, v duchu své tradice, design lodi okopírovala a doplnila vlastními úpravami. Tak vznikla o něco větší sesterská Šan-tung. Oba nosiče jsou dnes nasazovány především v oblasti Jihočínského moře, kde slouží jako nástroj odstrašení Vietnamu a Filipín.

U Liaoningu se očekává, že v provozu zůstane minimálně do roku 2034. Jeho další operační využitelnost bude poté záviset zejména na stavu pohonného systému a trupu. V roce 2023 se na jeho palubě objevila maketa stíhačky J-35 VTOL (čínský ekvivalent americké F-35B). Sloužila pro testy manipulace na palubě, což naznačuje, že se s lodí i nadále počítá.