Vědci rekonstruovali tvář ženy, která žila před 10 500 lety v dnešní Belgii
Rekonstrukce obličeje ženy z doby kamenné, která žila před více než 10 000 lety na území dnešní Belgie, odhaluje nejen její překvapivý vzhled, ale i stopy po rituálních pohřebních zvycích tehdejších lovců a sběračů.
Vědci z belgické Univerzity v Gentu ve spolupráci s odborníky na forenzní rekonstrukci odhalili tvář ženy z doby kamenné, která žila přibližně před 10 500 lety. Díky analýze její DNA víme nejen to, jak mohla vypadat, ale také to, že lidé tehdejší Evropy měli rozmanitější vzhled, než jsme si dosud mysleli.
Neobvyklý nález v jeskyni Margaux
Ostatky ženy byly objeveny již v roce 1988 při archeologických vykopávkách v jeskyni Margaux poblíž města Dinant v Belgii. Zvláštností tohoto nálezu bylo, že žena nebyla pohřbena sama – do hrobu byla uložena spolu s dalšími osmi ženami, což je v kontextu mezolitických (střední doba kamenná) pohřbů velmi neobvyklé. Většina tehdejších hrobů obsahuje muže, ženy i děti dohromady. Teprve nyní, s moderními metodami analýzy DNA, mohli vědci získat nové informace o této ženě a vytvořit její vědecky podloženou podobu.
Na rekonstrukci obličeje spolupracoval výzkumný tým s umělci z ateliéru Kennis & Kennis Reconstructions. Žena měla podle analýzy DNA tmavé vlasy, modré oči, a přestože měla poměrně tmavou pleť, byla světlejší než například známý Muž z Cheddaru, jehož ostatky byly v roce 1903 objeveny v anglickém Somersetu. Právě tento detail vědce zaujal.
Podle hlavní genetičky projektu Maïté Rivollat je právě jemný rozdíl v odstínu pleti důležitým zjištěním: „Doposud jsme předpokládali, že výskyt fenotypových znaků, jako je barva pleti, byl u evropských lovců a sběračů poměrně jednotný. Nyní víme, že rozmanitost byla větší, než jsme si mysleli.“
Co víme o jejím životě?
Žena podle genetických dat zemřela ve věku mezi 35 a 60 lety. Patřila ke komunitě lovců a sběračů, kteří žili v oblasti údolí řeky Mázy a pravděpodobně se pohybovali mezi různými lokalitami podle dostupnosti potravy – v okolí jeskyně byly nalezeny zbytky zvířat, ryb a kamenné nástroje. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o nomády.
Přesto se zdá, že i tito kočovní lidé měli svá „oblíbená místa“ – jeskyně Margaux byla totiž používána jako pohřebiště po celé generace. Podle vědců to znamená, že se sem opakovaně vraceli, možná z náboženských nebo symbolických důvodů.
Zevrubný průzkum nalezených kostí ukázal, že některá těla byla pokryta červeným okrem – což je znak rituálního nebo symbolického chování. Ostatky byly navíc přikryty kamínky. Na lebce jedné z žen badatelé objevili řezné stopy, které zřejmě vznikly až po smrti. Podle vědců může jít o doklad posmrtného rituálu, případně posmrtného násilí.
Jak věrné jsou podobné rekonstrukce?
Určení odstínu pleti z DNA je dnes poměrně přesné, má ale své limity. Záleží na dostupnosti a kvalitě genetického materiálu a na tom, které genetické markery se analyzují. U moderních lidí se barva pleti modeluje pomocí algoritmů jako HIrisPlex-S, který kombinuje genetické varianty a poskytuje pravděpodobnostní odhad fenotypu (např. 85% pravděpodobnost tmavé pleti, 70% pravděpodobnost modrých očí atd.).
U starověkých lidí (např. jako v případě ženy z Margaux) je přesnost nižší, protože DNA bývá částečně degradovaná, referenční modely jsou založeny na moderních populacích, což nemusí přesně odpovídat prehistorickým skupinám a některé genetické varianty ovlivňující barvu pleti dnes už nemusí existovat.
Odstín pleti tedy lze z DNA určit s vysokou pravděpodobností v hrubých kategoriích (světlá/tmavá), ale jemné nuance jsou stále částečně odhadované. U rekonstrukcí tváře, jako je ta z Margaux, jde tedy o kombinaci vědecky podložených dat a informované umělecké interpretace.
