Astronomové objevili nejstarší známý „blikající“ kvazar. Září z vesmíru, který je starý pouhých 850 milionů let

Když jsou supermasivní černé díry mladých galaxií aktivní a bouřlivě hltají okolní hmotu, stávají se z nich „motory“ kvazarů, které patří k nejaktivnějším a nejzářivějším objektům ve vesmíru. Tyto systémy vyzařují tolik energie, že to může převýšit souhrnný jas všech hvězd v hostitelské galaxii.

Kvazary obvykle pozorujeme v mladém vesmíru a jsou od nás nesmírně vzdálené, typicky stovky milionů až miliardy světelných let. Přesto je i na takovou vzdálenost nich možné zjistit detailnější informace, díky analýze jejich záření. Kromě jiných vlastností je pro astronomy velmi důležité i to, jak kvazar „bliká“.

Nejvzdálenější blikání kvazaru

Gene Leung z Massachusettského technologického institutu s týmem spolupracovníků analyzovali data získaná misí NEOWISE, tedy vesmírným infračerveným teleskopem NASA, který během zhruba 14 let opakovaně mapoval celou oblohu a objevili v nich doposud nejstarší blikající kvazar. Nachází se ve vesmíru pouhých 850 milionů let po Velkém třesku.

Vědci odhadují, že tento kvazar září silou odpovídající přibližně 12 bilionům sluncí. Jeho jasnost přitom náhodně kolísá asi o 20 %, což znamená „blikání“ odpovídající zářivému výkonu zhruba dvou bilionů Sluncí.

„Blikání vzniká v důsledku kolísání přísunu plynu do černé díry,“ vysvětluje Leung. „A způsob, jakým kvazar bliká, nám prozrazuje něco o struktuře akrečního disku černé díry i o tom, jaká sousta právě černá díra požírá.“ Objev nejstaršího známého blikajícího kvazaru uveřejnil vědecký časopis Nature Astronomy. 

Studium rekordně vzdáleného „blikajícího“ kvazaru již přineslo pozoruhodné výsledky. Vědci například zjistili, že akreční disk, v němž kolem dávného kvazaru krouží kosmický plyn a prach, měl podobu ploché „palačinky“, tedy tvar velmi podobný akrečním diskům podstatně mladších kvazarů. To je překvapující, protože podle původních představ měly být akreční disky raných kvazarů mnohem chaotičtější.