Hubbleův a Webbův teleskop společně odhalily, že si vzdálená tělesa Sluneční soustavy „pamatují“ svou historii
Astronomové se zaměřili na dosud nejméně prozkoumanou populaci těles za Neptunem a zjistili, že i ta nejmenší si zřejmě uchovávají stopy svého dávného původu.
Hubbleův a Webbův teleskop společně prozkoumaly 27 malých těles za Neptunem a jejich pozorování přineslo překvapivý pohled na rané dějiny Sluneční soustavy. (ilustrace: NASA, ESA, Leah Hustak, CC BY-SA 4.0)
Ve Sluneční soustavě se za oběžnou dráhou Neptunu pohybují transneptunické objekty. Tato tělesa jsou obvykle malá, jen velice slabě září a z velké části je tvoří led. Většina z nich je více než stomilionkrát slabší než objekty, které dokážeme spatřit na noční obloze pouhým okem.
Hned dva výzkumné týmy současně, z nichž jeden vedla Marielle Eduardová z kanadské Viktorijské univerzity a druhý Anastazia Morganová z americké Univerzity severní Arizony, se nedávno pustily do doposud nejdůkladnějšího průzkumu transneptunických objektů. Badatelé zkoumali stejnou část oblohy současně pomocí Hubbleova dalekohledu a Webbova dalekohledu. Hubble pozoroval viditelné světlo transneptunických objektů, zatímco Webb se zaměřil na jejich infračervené záření.
Lov transneptunických objektů
Výsledky prvního i druhého týmu uveřejnil odborný časopis Astronomical Journal. Některá z pozorovaných těles přitom patří k nejmenším a nejslabším objektům, jaké kdy byly přímo pozorovány. Vědci s překvapením zjistili, že malých transneptunických objektů je méně, než očekávali, a že jejich zbarvení se řídí stejnými vztahy jako u jejich větších „příbuzných“.
Badatelé analyzovali barvu, složení a velikost celkem 27 nově objevených těles tohoto typu. Tyto objekty nabízí dosud nejucelenější pohled do rané fáze vzniku planet. Tehdy se materiál v protoplanetárním disku postupně spojoval do planetesimál o velikosti měst. Za oběžnou dráhou Neptunu tím proces tvorby planet skončil a zůstala tam po ní zmrzlá populace planetesimál.
Před těmito pozorováními astronomové předpokládali, že malé transneptunické objekty prodělaly ve srovnání s většími množství srážek, které změnily jejich povrch. Pozorování to ale vyvrátila. Malá tělesa vypadají stejně jako jejich větší protějšky, takže srážky jejich povrch výrazně nemění, i když zatím není jasné proč. Díky tomu si transneptunické objekty „pamatují“ svou historii.
