Zachránila by nás před blížící se planetkou jaderná bomba? Vědci simulovali scénář, který připomíná sci-fi

Pokud se k Zemi v budoucnu přiblíží planetka natolik, že bude hrozit její srážka s naším povrchem, může se lidstvo ocitnout ve vážném ohrožení. K úplnému zničení velkého města by přitom stačila kosmická skála o velikosti zhruba fotbalového hřiště. A co je horší, planetky nemusí být snadné včas odhalit. Některou z nich bychom tak mohli objevit až krátce před okamžikem, kdy by hrozila srážka.

Jednou z mála možností, jak takovou hrozbu odvrátit, by v krajním případě mohly být jaderné zbraně. Jenže podobný scénář nelze jednoduše vyzkoušet v praxi. Americký astrofyzik Isaiah Santistevan z Lawrence Livermore National Laboratory a jeho kolegové proto sáhli po počítačové simulaci. Nechali v ní jadernou hlavici o síle jedné megatuny zasáhnout planetku o průměru 160 metrů, která míří přímo k Zemi.

Výsledek je překvapivý. Jaderná zbraň by skutečně mohla sehrát klíčovou roli při odvracení hrozící katastrofy. Nejspíš by ale fungovala trochu jinak, než si většina z nás představuje.

Jaderná exploze poblíž planetky

Diváci sci-fi filmů tenhle scénář dobře znají. Odvážní astronauti přistanou na nebezpečné planetce, umístí na její povrch jadernou nálož – případně ji uloží hluboko do vyvrtané šachty – a pak ji odpálí. Výbuch planetku buď rozmetá na kusy, které následně shoří v atmosféře, nebo ji vychýlí z kolizního kurzu.

V reálném světě by ale takový plán měl jeden zásadní problém: planetka by nejspíš příliš nespolupracovala. Může rotovat, převracet se a nekontrolovaně měnit orientaci. Už samotné přiblížení by proto bylo obtížné, natož přistání a umístění nálože.

Nová studie publikovaná v odborném časopise Planetary Science Journal naštěstí ukazuje, že jaderná hlavice se planetky vůbec nemusí dotknout. Výbuch by mohl proběhnout několik metrů od jejího povrchu a přesto ji výrazně ovlivnit. A to i přesto, že mezi explozí a planetkou není žádné prostředí, které by umožnilo šíření rázové vlny podobně jako na Zemi.

Klíčem je obrovské množství žhavého rentgenového záření, které představuje přibližně 70 až 80 procent energie uvolněné při jaderném výbuchu. Záření by prudce zahřálo povrch planetky, což by vedlo k odpařování a uvolňování materiálu a mohlo by zároveň změnit její dráhu. Náhlý příval energie by navíc v samotné planetce vyvolal rázovou vlnu, která by se šířila jejím nitrem a rozrušila ho.

Výpočetně velmi náročné simulace například ukázaly, že pokud by jednomegatunová jaderná bomba explodovala 25 metrů od povrchu planetky o průměru 160 metrů, už po 68 milisekundách by bylo rozrušeno 92,6 procenta jejího objemu.

Kvůli obrovské výpočetní náročnosti ale simulace zachycují jen velmi krátký okamžik po explozi. Není proto jasné, co by následovalo. Planetka by se mohla definitivně rozpadnout a zaniknout, ale její úlomky by se také mohly působením gravitace znovu spojit. Odpověď na tuto otázku ale bude muset přinést další výzkum.