Indie: Problémy rostoucí země

Dnešní Indie je jen částí původní britské kolonie. Stále jde ovšem o obrovskou zemi, jejímž největším problémem je početná populace, která se má zhruba za 20 let stát nejpočetnější na světě

27.04.2013 - Marek Telička



Alt text

Ve středu vlajky je dharmačakra, neboli kolo zákona – buddhistický symbol hinduistického původu pocházející ze 2. století př. n. l. Šafránová barva má symbolizovat odvahu a sebeobětování, bílá čistotu a pravdu a zelená růst a šťastný osud

Indie je od získání samostatnosti v roce 1947 největší demokratickou zemí světa. Od svého vzniku udržovala přátelské vztahy s většinou světových zemí, ovšem hned od prvních dnů  samostatnosti se datují její napjaté vztahy s islámským Pákistánem, který vznikl z dřívější západní Indie a nejvýchodnějšího indického výběžku, později pojmenovaného Východní Pákistán.

Napětí na pozadí studené války

Spory o území Kašmíru a Junagadh vyvolaly trvalé napětí. Necelý rok po rozdělení dřívější Britské Indie vtrhly Pákistánem podporované partyzánské jednotky na území kašmírského království Dogra, jenž nedlouho nato souhlasilo s připojením k Indii. To vedlo k vyhlášení válečného stavu, který vlastně trvá dodnes. Za posledních 60 let spolu vedly Indie s Pákistánem čtyři války, navíc se Indie velmi výrazně zapojila do osvobozovacích bojů Východního Pákistánu, z nějž se díky tomu zrodil v roce 1971 nezávislý stát Bangladéš.

Poměrně napjaté vztahy má Indie po Sino-Indické válce z roku 1962 s Čínou. Ozbrojený konflikt dvou nejlidnatějších zemí světa stál na počátku velkého zlomu v zahraniční orientaci Indie. Indická vláda stála v roce 1961 za mezinárodním hnutím, které usilovalo o zachování neutrálního postavení v sovětsko-americké studené válce. Po Sino-Indické válce a Indo-Pákistánské válce v roce 1965 se ovšem výrazně zlepšily vztahy indické vlády se Sovětským svazem na úkor vztahů s USA.

Do Indie proudila ze Sovětského svazu vojenská a finanční pomoc, což přimělo Spojené státy hledat v regionu protiváhu velké a silné Indie. Celkem logicky se touto protiváhou stal Pákistán, což ještě více zostřilo vztahy dvou dřívějších kolonií a zaselo mezi Indií a USA  podezřívavou atmosféru. Napětí se ještě zvýšilo během sovětské invaze do Afghánistánu, kterou Indie otevřeně podporovala.

Probouzející se supervelmoc

Po rozpadu SSSR vylepšila Indie své vztahy s USA a dalšími západními zeměmi. Zhoršení přišlo s indickými jadernými testy v roce 1998, po nichž USA, Japonsko i Evropská unie uvrhly na Indii sankce. Tehdejší indický ministr obrany George Fernandes tvrdil, že nukleární program je pro zemi nezbytný jako prevence potenciální hrozby ze strany Číny a zástupci země dodnes trvají na tom, že se striktně drží nukleární politiky odvetného útoku. Většina sankcí vůči Indii byla zrušena po teroristických útocích roku 2001, kdy indické tajné služby poskytly Američanům množství informací o aktivitách organizace Al Kajda a spřízněných skupin v Pákistánu a Afghánistánu. Stát se nadále v boji proti terorismu výrazně angažuje.

Nezpochybnitelné sebevědomí země pramení bezesporu i z toho, že indické ozbrojené síly jsou třetí největší na světě. Mimo jiné je země zakládajícím členem OSN. Přes 55 000 indických vojáků sloužilo v pětatřiceti mírových misích čtyř kontinentů a během posledních let se indické jednotky zúčastnily mnoha vojenských cvičení společně se Spojenými státy a silami EU.

Jediným konfliktním bodem s více západními zeměmi je tak již zmíněný jaderný program.  Mezinárodní vliv tohoto superstátu roste a dává mu velmi silný hlas ve všech světových záležitostech. Indie je považována za vůdčí zemi třetího světa, jednu ze světových velmocí a potenciální supervelmoc.

Síla indické ekonomiky

Zlepšené vztahy s USA a zeměmi Evropské unie vedly mimo jiné k tomu, že vzájemný obchod Indie s těmito zeměmi se v posledních pěti letech více než zdvojnásobil. Nešlo ovšem o nějakou „úlitbu“ vyspělých zemí „napravené“ Indii, ale o oboustranně zajímavé užší propojení ekonomik. Indie je totiž při porovnání podle celkové kupní síly třetí největší ekonomikou na světě.

Ze začátku své nezávislosti si indická vláda držela přísnou kontrolu nad soukromým sektorem, zahraničním obchodem a zahraničními investicemi. Když po roce 1991 začala pozvolna otevírat svoje trhy prostřednictvím ekonomických reforem, privatizovaly se některé státní společnosti a byl otevřen prostor pro zahraniční investice. Díky tomu dosáhla Indie v letech 2006–2007 růstu HDP o 9,4 % a stala se jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa. Tomuto výraznému vzestupu předcházel už v předchozích dvou desetiletích mírnější trvalý růst.

Obr roste křivě

Mezi další velikostní primáty, kterými se Indie pyšní, je fakt, že má přes půl miliardy pracujících, což z ní činí druhou největší pracovní sílu světa. Celkem 60 % pracujících je zaměstnáno v zemědělství a souvisejících oborech, 28 % ve službách a jen 12 % v průmyslu. Indické příjmy jsou ovšem rozdělovány velmi nerovnoměrně. Deset procent lidí s nejvyššími platy pobírá celkem 33 % příjmů celkových a přes patrné ekonomické pokroky vydělává 25 % populace méně, než je státem stanovená hranice chudoby. To znamená, že čtvrtina pracujících Indů a jejich rodin (zjednodušeně tedy asi 250 milionů lidí, což reprezentuje asi polovinu obyvatel Evropské unie) se nepřehoupne přes práh chudoby, který je nastaven na neskutečně nízkých 40 amerických centů (cca 6,50 Kč) denně! Přes nesporné ekonomické pokroky tedy velká část obyvatel Indie stále trpí chudobou a podvýživou.

Největší babylon na světě

Velká část Indů by se například při setkání ve vlaku měla velký problém spolu domluvit. Ústava totiž uznává 22 oficiálních úředních jazyků, které jsou vlastní největším lingvistickým skupinám. Nejvýraznějším jazykem je hindština, ale i tou mluví jen třetina Indů. Množství dialektů se šplhá na neuvěřitelných 1 652 a zdánlivě jednolitá Indie je po africkém kontinentu druhou kulturně, jazykově a geneticky různorodou entitou na světě. Paradoxně je tak nezastupitelným dorozumívacím jazykem uvnitř státu angličtina (zejména v úředním a obchodním styku).



Faktum

Asi čtvrt miliardy obyvatel Indie žije pod hranicí chudoby a trpí podvýživou

Víte, že?

Hrozivé tempo růstu

Tempo růstu obyvatel Indie působí až hrozivě. V roce 1960 země živila „jen“ 443 milionů lidí. V současnosti má 1,148 miliard obyvatel a je po Číně druhou nejlidnatější zemí světa. Ovšem už v roce 2030 by se měla dostat na první místo. Neskutečně různorodá a stále rostoucí populace tedy zcela určitě nadále bude klíčovým sociálním, ekonomickým a environmentálním problémem Indie.

Stručné dějiny

Historické kořeny Indie začínají v období kultury poříčí Indu (harappské), jenž se nacházela v oblasti Paňdžábu (pětiříčí) mezi lety 3300–1700 př. n. l. Hlavní města Mohendžo-daro a Harappa byla už tehdy vystavěna z pálených cihel a domy měly například koupelny a klozety napojené na kanalizační systém.

Harappská kultura zmizela a byla nahrazena védským obdobím, v němž mimo jiné vznikly nejstarší posvátné texty hinduismu. Védská civilizace trvala tisíc let a nacházela se na severním a severozápadním území Indického subkontinentu. V rané védské fázi se formovala menší indická království, pozdní fáze byla charakteristická vznikem velkých království (mahajanapadas), které byly cca od roku 320 př. n. l. nahrazeny Maurijskou říší. Maurijští vládci sjednotili severní části dnešní Indie, která se později opět rozdrobila v dalších patnáct století trvajícím období takzvaných středních království (250 př. n. l.–1279). Pouze v období Guptské říše (280–550) zvaným „zlatý věk Indie“ byla severní část země opět jednotná. Zhruba ve stejné době zažívala svoje zlaté období pod vládou několika silných dynastií i jižní Indie.

V roce 712 vtrhli do Indie Arabové, hlavní období dobyvačných arabských výprav ovšem spadá mezi 10. a 15. století, kdy na Indickém subkontinentu vzniklo několik silných muslimských říší, především říše Mughalská (1526–1857). Zásadní zlom ve vývoji regionu znamenal příchod Britů, kteří si z obchodních a politických důvodů Indii postupně podmanili. V roce 1857 přišla velká indická vzpoura. Boj za nezávislost byl ovšem Brity potlačen a důsledkem vzpoury bylo přímé přičlenění Indie k Britské říši. Během 20. století pak trval intenzivní boj za nezávislost, které Indové nakonec dosáhli až po 2. světové válce, v roce 1947. Britská Indie byla rozdělena na převážně hinduistickou (podle ústavy však sekulární) Indii, a nově vytvořený muslimský stát Pákistán. Z Bengálska později vznikl Východní Pákistán, jenž se na konci roku 1971 osamostatnil pod názvem Bangladéš.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 1,220 miliardy (odhad 2013), po Číně 2. nejlidnatější země světa
Průměrná doba dožití: 69,25 let; 50 % obyvatel mladších 25 let
Prům. počet dětí: 2,76 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 32,31 z 1 000 živě narozených
Etnické složení: indoárijské skupiny 72 %, drávidské 25 %, mongoloidní a ostatní 3 %
Oficiální jazyk: národním jazykem je hindština, kterou hovoří 30 % lidí, kromě ní existuje ještě 21 dalších oficiálních jazyků; pro komunikaci na národní, politické a obchodní úrovni je nezastupitelná angličtina
Náboženství: hinduisté 80,5 %, muslimové 13,4 %, křesťané 2,3 %, sikhové 1,9 %, dále džinisté, buddhisté a pársisté
Nezaměstnanost: 7,2 % (odhad 2007)
Gramotnost: 61 % (při sčítání lidu 2001)

Politika

Typ vlády: federální republika
Nezávislost: od 15. srpna 1947, dříve kolonie Velké Británie
Hlava státu: prezident Pranáb Mukherdží (od července 2012), viceprezident Hamid Ansari (od 11. srpna 2007); vládu vede premiér Manmohan Singh (od 22. května 2004)
Vláda a volby: prezident a viceprezident jsou voleni parlamentem na pětileté období, ve volbě prezidenta mají slovo i zástupci federálních států; premiér je vybrán členy parlamentu vítězné politické strany a ministři jsou jmenováni prezidentem na návrh premiéra

Ekonomika

Obrovskou váhu má primitivní zemědělství, které zaměstnává 60 % pracovních sil; ekonomický růst táhnou služby (více než 50 % národního produktu, 30 % pracovních sil). Růst v průměru o 7 % mezi roky 1997–2007; v letech 2006, 2007 vysoká inflace, která si vyžádala četné zásahy centrální banky.
HDP na hlavu: 2 700 USD (odhad 2007), zhruba stejně jako Vietnam nebo Mongolsko
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 25 %
Měna: Indická rupie (INR); 1 dolar = cca 42 rupií; 1 koruna = cca 3,60 rupie
Zemědělská produkce: rýže, pšenice, bavlna, juta, čaj, cukrová třtina, brambory, hovězí dobytek, vodní buvoli, ovce, kozy, drůbež, ryby
Průmyslová produkce: textil, chemikálie, zpracování jídla, ocel, cement, těžba, nafta, strojírenství, software

Geografie

Poloha: subkontinent v jižní Asii
Rozloha: 3 287 590 km2; více než 40násobek velikosti ČR, 7. největší země světa, o cca milion km2 menší než všechny státy EU
Hranice: Bangladéš 4 053 km, Čína 3 380 km, Pákistán 2 912 km, Nepál 1 690 km, Myanmar 1 463 km, Bhútán 605 km
Podnebí: od monzunového tropického na jihu po mírné na severu; v jižních částech země je nejpříjemněji od ledna do září, zatímco severovýchodní Indii je vhodné navštívit mezi březnem a říjnem
Měsíční srážky: Bombaj – červen–září 270–620 mm, listopad–duben 5–20 mm; Kalkata – červen–září 250–330 mm, listopad–duben 5–40 mm; Dillí – červenec, srpen cca 170 mm, říjen–květen 0–25 mm; Srinagar – květen–prosinec 10–50 mm, leden–duben 70–90 mm
Průměrné teploty: Bombaj – celoročně 24–30 °C; Kalkata – listopad–únor 20–25 °C, duben–září kolem 30 °C; Dillí – listopad–březen 15–20 °C, duben–srpen 30–35 °C; Srinagar – listopad–březen 0–10 °C, duben–říjen 15–25 °C
Nejnižší a nejvyšší bod: Indický oceán 0 m / Kančendžonga 8 598 m


Další články v sekci