Irsko: Skoky keltského tygra
Jeden a půl století bylo Irsko místem, odkud miliony lidí utíkaly za lepším životem do zahraničí. Dnes žije v zahraničí mnohonásobně více Irů než na domácí půdě, ale situace se obrátila – díky ekonomickým úspěchům se země stává vytouženou destinací desetitisíců emigrantů
Barvy irské vlajky oficiálně nemají žádný význam, ale jedna z neoficiálních verzí říká, že zelená symbolizuje katolíky, oranžová protestanty a bílá mír mezi nimi
V roce 1921 došlo k rozdělení ostrova na severní, k Velké Británii přidruženou část a jižní oblast, z níž se stal nezávislý státní útvar. Irská republika zabírá zhruba pět šestin ostrova, Severní Irsko zbylou šestinu. Přes politické oddělení je v Irsku množství oblastí řízeno společně a tento trend sílí.
Zvlášť a stejně spolu
Obě části ostrova sdílejí starost o dopravní, telekomunikační, energetické a vodní sítě. Z hlediska vzájemných sympatií obou ostrovních částí je ovšem mnohem výmluvnější, že ve většině sportů je na mezinárodní podniky vysílán společný reprezentační tým. Výraznou výjimkou je v tomto ohledu fotbal. Dokonce až do 50. let minulého století vypravovaly oba politické útvary na mezinárodní soutěže své týmy pod shodným názvem „Irsko“.
Společné kroky jsou podnikány i na úrovni ministerstev. Pro tento účel byla roku 1998 ustanovena Severo-jižní ministerská rada, která umožňuje koordinovat činnost severní a jižní vlády v celkem dvanácti oblastech včetně například zemědělství, životního prostředí, dopravy a turismu. Přestože v každé části platí jiná měna (na jihu euro, na severu libry), stále větší část obchodních aktivit probíhá na celoostrovní bázi. Zcela jednotný je už například trh s elektřinou a k témuž spěje trh se zemním plynem.
Problémy keltského tygra
Irsko bylo dlouhou dobu považováno za jednu z nejslabších evropských ekonomik. Kořeny tohoto faktu spočívají už v období průmyslové revoluce, která ostrov úplně obešla. Jako jeden z důvodů bývá udáván nedostatek přírodních zdrojů uhlí a oceli, ale to by nebyly industrializovány ani jiné země, které jsou na tom se zásobami surovin podobně nebo hůř. V 19. století převládal názor, že „Irové prostě neumí podnikat“, ale pravým důvodem je podle všeho dlouhodobé spojení s úspěšnou ekonomikou Anglie.
Svazek s kolébkou průmyslové revoluce znamenal, že Irsko se pro rozvíjející Anglii stalo zemědělskou základnou a pouhým dodavatelem potravin.
V 90. letech 20. století došlo k prudkému obratu a jižní Irská republika začala být díky prudkému ekonomickému vzestupu dokonce nazývána „keltským tygrem“. Roku 2005 dokonce časopis The Economist zařadil na přední místo žebříčku zemí s nejvyšší kvalitou života. Světová ekonomická krize roku 2008 se ovšem projevila i tady a momentálně je v Irsku velmi vysoká nezaměstnanost.
Na konci 20. století došlo k prudkému ekonomickému růstu. V roce 2005 byla Irská republika vyhlášena zemí s nejvyšší kvalitou života
Víte, že?
Třetí Irsko
Asi žádná jiná země neposlala do světa tolik emigrantů jako Irsko. V důsledku ničivého hladomoru, který v polovině 19. století zapříčinil úmrtí milionu Irů, se bezprostředně vystěhoval další milionu a odliv pokračoval. Během následujících sta let poklesl počet obyvatel země na polovinu, a to v době, kdy se v evropských zemích počet lidí ztrojnásobil. Dnes se k irskému původu hlásí přes čtyři miliony Kanaďanů, asi 35 milionů Američanů a množství Australanů, kteří ve světě tvoří třetí, největší irskou část.
Dnes, a to i přes důsledky ekonomické krize, je Irsko naopak cílovou zemí. To dokládá i sčítání lidu z roku 2006, které zjistilo, že skoro půl milionu obyvatelstva má zahraniční původ.
Stručné dějiny
První lidé se v Irsku objevili asi před 9 000 let, ale podrobnosti o jejich životě neznáme. Výrazný zlom znamenal pro ostrov zhruba před 2 500 lety příchod Keltů, po nichž se dodnes ve změněné podobě zachoval jazyk, hudba nebo hry.
V 5. století našeho letopočtu přinesl do Irska křesťanskou víru svatý Patrik, který je dodnes patronem země. S mnohem méně mírumilovnými úmysly se do historie ostrova zapsali Vikingové, kteří začali v 8. století opakovaně napadat pobřeží. Nakonec po nich kromě mrtvých zůstala i jimi založená města Dublin, Cork, Waterford a Limerick a koncept peněžního hospodářství. Na přelomu prvního a druhého tisíciletí se v Irsku začali prosazovat Angličané, v jejichž očích byla tato země divokou necivilizovanou končinou. Konec 16. století s sebou přinesl stupňovaný anglický tlak, který nakonec vyústil ve vítězné bitvě u Kinsale. V roce 1607 tak padlo celé Irsko Anglii do rukou.
17. století bylo poznamenáno mnoha boji mezi anglickými protestanty a irskými katolíky, což v 18. století přerostlo v organizovanou snahu Angličanů katolickou víru zcela potlačit. Na konci 18. století se Irové snažili osamostatnit, ale výsledkem byly jen desetitisíce mrtvých. Obrovskou pohromou byl v polovině 19. století hladomor, který zdecimoval irské obyvatelstvo a zahájil vlnu vystěhovalectví, která skončila vlastně až ve druhé polovině 20. století. Důsledkem hladomoru byla i zesílená snaha o dosažení samostatnosti. Po dalších bojích byl ostrov v roce 1921 rozdělen na sever a zbylou (zprvu jen autonomní) část. K naprostému osamostatnění jižní části Irska došlo až v roce 1948. Severní Irsko, které zůstalo součástí Velké Británie, bylo mezi 60. a 90. lety minulého století dějištěm mnoha teroristických útoků a násilných střetů plynoucích z nevraživosti mezi tamními katolíky a protestanty.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: cca 4,7 milionu, asi o milion méně než Slovensko
Očekávaná doba dožití: 80,07 let
Prům. počet dětí: 2,03 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 3,89 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 20,9 % děti do 15 let, 67,1 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 12 % obyv. je starších více než 65 let; 50 % obyvatel je mladších než 34,5 roku
Obyvatelé měst: 61 %
Etnické složení: Irové 87,4 %, ostatní běloši 7,5 %, Asiaté 1,3 %, černoši 1,1 %, míšenci 1,1 %, nespecifikováno 1,6 %
Náboženství: římsko–katolické 87,4 %, protestantské 2,9 %, ostatní křesťané
1,9 %, ostatní 2,1 %, nespecifikováno 1,5 %, bez vyznání 4,2 %
Úřední jazyk: irština a angličtina
Nezaměstnanost: cca 14,7 %
Gramotnost: 99 %
Politika
Typ vlády: republika, parlamentní demokracie
Samostatnost: od 6. prosince 1921 (dříve součást Velké Británie)
Hlava státu: prezident Michael D. Higgins (od října 2011)
Šéf vlády: premiér Enda Kenny (od března 2011); kabinet je jmenován prezidentem na návrh premiéra a se souhlasem sněmovny
Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na sedmileté období a může být zvolen podruhé; další volby se budou konat v roce 2018
Ekonomika
HDP na hlavu: 42 600 USD (odhad 2012)
Měna: euro
Dovoz: výpočetní technika, jiné stroje zařízení, chemikálie, nafta a výrobky z nafty, textil a oděvy
Vývoz: stroje a zařízení, počítače, chemikálie, léky, živá zvířata
Hlavní obchodní partneři: Velká Británie, USA, Německo, Francie, Belgie, Španělsko
Geografie
Rozloha: 70 273 km2, o něco větší než Srí Lanka nebo Gruzie, o něco menší než ČR Hranice: pouze 360 km s Velkou Británií; Délka pobřeží: 1 448 km
Podnebí: mírné přímořské, mezi ročními obdobími nejsou příliš výrazné rozdíly
Průměrné měsíční minimální/maximální teploty v Dublinu (°C): leden–březen 2–3/7–10, duben–červen 4–10/11–17, červenec–září 9–11/17–19, říjen–prosinec 3–6/8–13
Průměrné měsíční srážky v Dublinu (mm): leden–březen 50–70, duben–červen 51–56, červenec–září 66–71, říjen–prosinec 65–75
Nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán 0 m / Carrauntoohil 1 041 m