Reklama


Jižní Súdán: Nejmladší africký stát

11.05.2013

Jižní Súdán se po desetiletích válek osamostatnil. To ale bohužel neznamená, že by tato země měla vše zlé za sebou. Jeden z nejzbídačenějších regionů světa čelí mnoha budoucím hrozbám včetně další genocidy


Reklama

Barvy na vlajce Jižního Súdánu představují zdejší lid (černá), krev prolitou při cestě za svobodou (červená), súdánskou půdu (zelená) a vody Nilu (modrá). Zlatá hvězda symbolizuje regiony (státy) Jižního Súdánu

Oblast Jižního Súdánu je dějištěm zřejmě nejdrastičtějších konfliktů závěru 20. století. V letech 1955–1972 zde probíhala první občanská válka mezi severní a jižní částí Súdánu a po deseti letech relativního klidu vypukla v roce 1983 nanovo. Během dalších dvaceti let přišly o život více než dva miliony lidí a domovy ztratilo přinejmenším pět milionů z celkem asi 45 milionů Súdánců. V roce 2005 byla mezi severem a jihem podepsána v Nairobi mírová dohoda a v polovině ledna 2011 proběhlo v Jižním Súdánu referendum, v němž obyvatelé rozhodovali o dalším osudu země. Plných 98,83 % hlasující populace rozhodlo o vzniku samostatného Jižního Súdánu a nejmladší africký stát oficiálně vznikl k 9. červenci 2011.

Naděje pro zbídačenou zem

Ačkoli konkrétní demografické údaje Jižního Súdánu jsou u mnoha podstatných kategorií nedostupné, z těch známých je jasné, že „novorozená“ zem má před sebou mnohem víc výzev než většina jejích starších afrických protějšků. Například z tisíce narozených dětí tady 135 zemře dříve, než se dožijí pěti let a z každých sto porodů dva končí smrtí matky. Ještě v roce 2004 byly v celé zemi jen tři skutečné nemocnice a v nich dohromady tři chirurgové! V některých oblastech připadal na půl milionu lidí jediný doktor!

Jižní Súdán je bezesporu jednou z nejchudších zemí světa a jeho budoucnost bude záležet na schopnosti využít značný potenciál, který skýtá zdejší přírodní bohatství. Na mezinárodní trhy se odtud vyváží dřevo a v regionu jsou ložiska železné rudy, mědi, chromové rudy, zinku, wolframu, slídy, stříbra a zlata. Největší nadějí Jižního Súdánu jsou však značná ložiska ropy – hlavní důvod, proč vláda v Súdánském hlavním městě Chartúmu po většinu 20. století nesouhlasila s oddělením jižní části.

Ropa, Nil a safari

Bezmála 98 % zisků Jižního Súdánu pochází z vývozu ropy. Ta ovšem ze země putuje dvěma ropovody, které vedou přes území severního Súdánu až do rafinérií v přístavním městě Port Sudan u Rudého moře. V roce 2005 vlády severní a jižní části Súdánu podepsaly smlouvu, podle níž se měly zisky dělit mezi oba regiony v poměru jedna ku jedné. Platnost úmluvy ovšem vypršela vznikem nezávislého jihu a rozdělení zisku je potřeba znovu řešit. Plné čtyři pětiny ropných zásob dřívějšího společného státu leží na území jihu, ale i tak je nesporné, že ekonomiky obou zemí spolu budou i nadále prostřednictvím ropných ložisek velmi úzce svázány. Mimo jiné proto, že jih nemá prostředky na výstavbu dalšího ropovodu, který by severní území obcházel. Mezinárodní společenství bude také muset řešit otázku sankcí vůči severnímu Súdánu. Například sankce Spojených států jsou sice namířeny pouze proti Súdánu, ale s ohledem na ropnou svázanost obou zemí zasáhnou i Jižní Súdán.

Nový stát by mohl v budoucnu těžit nejen z ropných zásob, ale také z rozsáhlých území kolem Bílého Nilu, kde je nejen dostatek úrodné půdy, ale i bohaté vodní zdroje. Bílý Nil má zároveň dostatečnou kapacitu pro stavbu případných hydroelektráren. Momentálně se v úrodném údolí pase 10–20 milionů kusů dobytka. V Jižním Súdánu je však také množství divokých zvířat, která by do budoucna mohla přitahovat turisty toužící poznat africkou přírodu.

Nic dobrého na dohled

Válka se severním Súdánem je tedy u konce. Pro obyvatele Jižního Súdánu to ale bohužel neznamená, že by v zemi konečně zavládl mír. Do ohniska pozornosti se dostávají mezikmenové války, k nimž tady docházelo ještě dávno před vypuknutím bojů o nezávislost. Četné ozbrojené skupiny bojují mezi sebou i přímo proti jihosúdánské vládě, kterou obviňují z nerovnoprávného přístupu ke všem kmenům a ze zanedbávání venkova. V důsledku je podle zprávy OSN Súdánská lidově osvobozenecká armáda (SLOA) ve válce přinejmenším se sedmi ozbrojenými frakcemi a různé konflikty zasahují do devíti z deseti jihosúdánských států.

Rebelové páchají zvěrstva na civilním obyvatelstvu a státní SLOA si s nimi v tomto ohledu bohužel nijak nezadá. Zpráva OSN například zmiňuje události z května 2011, kdy SLOA údajně podpálila více než 7 000 domů v severním státě Unity. Tato akce proti rebelům byla doprovázena zabíjením, znásilňováním žen a mučením. Naneštěstí se tak začíná naplňovat varování, které už v roce 2010 vydala CIA: „… v následujících pěti letech v Jižním Súdánu pravděpodobně dojde k novému masovému vraždění nebo genocidě.“

STRUČNÉ DĚJINY

O Súdánu se v historických pramenech poprvé mluví v souvislosti se starověkým Římem, který dobyl Núbiji a Meroe, oblasti na severu dnešního Súdánu, s nímž je dlouhá historie jižní části neoddělitelně spojena.

Až někdy před 10. stoletím přišly na území Jižního Súdánu nilotské kmeny Dinků, Nuerů, Šiluků a další. Ne-nilotský kmen Azandů se v zemi objevil až v 16. století. Na severu Súdánu se už na přelomu 5. a 6. století začalo vyznávat křesťanství a později zejména prostřednictvím arabských obchodníků také islám. Bariéry rozsáhlých pustin ovšem zabraňovaly výraznějšímu postupu světových náboženství dál na jih, proto se zde do dnešních dní zachovalo hodně z kulturního dědictví původních kmenů.

V roce 1820 si severní Súdán podrobil egyptský paša a pod egyptskou nadvládu se dostala i velká část jižních území. Vzpoura proti egyptsko-britské správě vedla k získání samostatnosti v roce 1889. Britové ale opět získali nad územím kontrolu po bitvě u Omdurmana roku 1899. Vznikl Anglo-Egyptský Súdán, britská kolonie, kterou mezi roky 1924–1956 Britové spravovali jako dvě oddělená území – sever a jih. Roku 1947 se na konferenci v Džubě snažili připojit Jižní Súdán k Ugandě, ale navzdory tomu vznikl jednotný Súdán – od 1. ledna 1956 samostatný stát.

Už rok před získáním samostatnosti vypukla občanská válka mezi severní a jižní částí Súdánu. Obyvatelé převážně černošského jihu se báli, že nad novým státem převezme kontrolu jeho severní část, která byla převážně arabská a muslimská. První súdánská občanská válka trvala až do roku 1972, kdy byla jihu zaručena autonomie. Tu ale v roce 1983 porušil prezident Nimajrí, který chtěl vytvořit federální Súdán zahrnující i jižní státy. V roce 1983 proto vypukl další konflikt. Na přelomu let 2003 a 2004 došlo v mírových hovorech mezi jihem a severem k velkému pokroku a v lednu 2005 obě strany podepsaly v Nairobi mírovou dohodu. Po šestileté autonomii si obyvatelé Jižního Súdánu vybrali v referendu samostatnost a 9. července 2011 tak vznikl nový stát.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 8 260 000, podle jiného sčítání může být Jihosúdánců až 9,3 milionu
Očekávaná doba dožití: 55,42 let
Prům. počet dětí: 4,84 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 102 z 1 000 živě narozených (6. nejvyšší na světě)
Věková struktura: 44,4 % děti do 15 let, jen 2,6 % obyv. starších než 65 let!; polovina obyvatel mladších než 18,5 roku
Městské obyvatelstvo: 22 %; Etnické složení: velké množství různých etnických skupin
Náboženství: animismus, křesťanství – obojí bez udání četnosti
Jazyky: oficiální je angličtina a arabština, mluví se spoustou menšinových jazyků
Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby: 40 % udáváno pro celý dřívější Súdán, takže skutečné číslo bude vyšší
Gramotnost: 27 %!

Politika

Typ vlády: republika
Samostatnost: 9. července 2011 (dříve součást Súdánu)
Hlava státu: prezident Salva Kiir Mayardit, viceprezident Riek Machar (oba od 9. července 2011); prezident je jak hlavou státu, tak šéfem vlády
Volby: prezident volen na čtyřleté období všelidovým hlasováním, členové kabinetu jsou jmenováni prezidentem a schváleni zákonodárným shromážděním

Ekonomika

HDP na hlavu: 2 300 USD (odhad 2010 pro celý dřívější Súdán, takže skutečné číslo bude zřejmě nižší)
Měna: prozatím súdánská libra (SDG), kterou chce vláda brzy nahradit vlastní jihosúdánskou librou, 1 USD = 2,6 SDG, 1 SDG = cca 7 Kč

GEOGRAFIE

Rozloha: 644 329 km2, tedy o něco větší než Francie a o málo menší než Afghánistán
Hranice: celkem 5 413 km, z toho 2 184 km se Súdánem, 989 km se Středoafrickou republikou, 934 km s Etiopií, 639 km s Demokratickou republikou Kongo, 435 km s Ugandou a 232 km s Keňou
Charakter území: na jihu a ve střední části nížiny, u jižních hranic s Keňou a Ugandou je zem hornatá, napříč zemí protéká Bílý Nil, který v centrální části vytváří mokřiny o rozloze více než 100 000 km2
Podnebí: horké se sezónními dešti, které jsou nejintenzivnější na jihu
Minimální noční/maximální denní teploty (°C) v Džubě: leden–březen 20–23/37–36, duben–červen 23–22/36–33, červenec–září 21/30–33, říjen–prosinec 21–20/33–36; Průměrné měsíční srážky (mm) v Džubě: leden–březen 4–45, duben–červen 92–150, červenec–září 145–115, říjen–prosinec 102–7
Nejnižší a nejvyšší bod: nedostupný údaj / Kinyeti 3 187 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Varanovi při šplhání pomáhá nejen částečně chápavý ocas, ale také zvětšené šupiny na chodidlech.

Příroda

Start nosné rakety GSLV Mk.3, při kterém vynesla na oběžnou dráhu komunikační satelit.

Vesmír
Věda
Zajímavosti

Kabourek se dopustil nejen incestu, ale také několika krádeží

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907