Letectvo

<p>Stíhačky Fiat CR.42 Falco používala&nbsp;koncem války mimo jiné i&nbsp;Luftwaffe k&nbsp;výcviku a&nbsp;jako noční bitevníky</p>

<p>SIAI S.79 Sparviero měly slabší obrannou výzbroj a&nbsp;nevhodné uložení pum (zavěšeny v&nbsp;pumovnici špicemi vzhůru padaly po nepravidelné trajektorii)</p>

<p>Jen v letech sovětsko-německé války se v letech 1942 až 1945 vyrobilo na 15 470 exemplářů stroje Jak-9.</p>

<p>Stíhačka Boomerang vznikla ve velkém spěchu přepracováním amerického NA-33</p>

<p>Pilot letounu Hs&nbsp;123 mohl měnit otáčky motoru, díky čemuž pak pohonná jednotka vydávala zvuky podobné kulometné palbě</p>

<p>U&nbsp;typu P-38J se již podařilo odstranit velkou část problémů, jež trápily první verze, zejména neuspokojivé chlazení motorů.</p>

Navzdory svým poměrně vysokým kvalitám se Ju 188 ve výzbroji Luftwaffe nikdy příliš nerozšířily. Na snímku verze Junkers Ju 188 E-1.

<p>Ju 88 si díky moderně řešenému draku s velkým vývojovým potenciálem udržel vysokou bojovou hodnotu až do konce války.</p>

<p>He 111 se zúčastnil prakticky všech významných bitev, které nacistické letectvo během své existence podstoupilo.</p>

<p>V bojích se naplno projevily některé nedostatky konstrukce, zejména neúčinná defenzivní výzbroj, zranitelnost a dosti nepraktické řešení prostorů osádky</p>

<p>Sovětský bitevník Iljušin Il-10 zpočátku trpěl řadou technických závad.</p>

<p>Bloch MB 151. V řadové službě se stíhačky MB.151 a MB.152 jevily jako velmi nespolehlivé</p>

<p>Pro své elegantní tvary získal bombardér Dornier Do 17 pojmenování „létací tužka“ (Fliegender Bleistift).</p>

<p>Junkers Ju 87D nad územím bývalé Jugoslávie, rok 1943</p>