Kolumbie: Království drog a násilí

17.04.2013

Kolumbie je podle dostupných údajů největším světovým producentem kokainu. Ovládá možná až 80 % světového kokainového trhu, je jedním z největších pěstitelů marihuany a etabluje se i na poli nových chemických narkotik

<p>Zvláštní tvar hlavy a kostra této paryby jí vysloužil anglický název „goblin shark“, což je ekvivalent českého jména. Výzkum odhalil, že spolu s růstem a vyšším věkem se charakteristický výrůstek proporcionálně zmenšuje. Dospělí žraloci také obývají hlubší vody než mláďata. Jejich hlavní potravou jsou paprskoploutvé ryby a v menší míře pak hlavonožci a korýši.</p>

Zvláštní tvar hlavy a kostra této paryby jí vysloužil anglický název „goblin shark“, což je ekvivalent českého jména. Výzkum odhalil, že spolu s růstem a vyšším věkem se charakteristický výrůstek proporcionálně zmenšuje. Dospělí žraloci také obývají hlubší vody než mláďata. Jejich hlavní potravou jsou paprskoploutvé ryby a v menší míře pak hlavonožci a korýši.


Reklama

Význam barev na vlajce se interpretuje různě. V jedné známé kolumbijské písni se zpívá „žlutá je naše zlato, modrá jsou naše nekonečné oceány a červená je krev, kterou jsme prolili za svobodu“. Velmi podobná je vlajka Ekvádoru; je ale delší a má na sobě ekvádorský znak

Výroba a vývoz drog je v rukou mafiánských organizací – kartelů. Jejich začátky spadají do 70. let minulého století, kdy mafie za použití primitivních pašeráckých metod začaly vyvážet kokain v malých objemech do Spojených států amerických.

Drogový Robin Hood

Začátkem 80. let odstartoval velký drogový boom spojený s nástupem Medelínského kartelu, jenž se na mnoho let stal pravděpodobně největší a nejvlivnější zločineckou organizací na světě. Vůdci kartelu – Pablo Escobar, Jorge Luis Ochoa, Gonzalo Rodríguez Gacha a Carlos Lehder – se díky obrovským ziskům mohli výrazně zapojit do veřejného života. Lehder si založil noviny a politickou stranu, Escobar rovněž financoval noviny a v roce 1982 byl zvolen do kongresu. V roce 1983 byl Escobarův osobní majetek odhadován na dvě miliardy amerických dolarů, což z něj činilo nejmajetnějšího zločince světa. Navenek ale bylo vše v pořádku. Escobar například uhradil výstavbu domova pro 200 chudých medelínských rodin a díky dalším podobným činům jej veřejnost pasovala do role kolumbijského Robina Hooda.

Vláda proti narkomafii

V polovině roku 1983 uvedl kartel do provozu největší laboratoř na výrobu kokainu na světě. Jmenovala se Tranquilandia („Tichosvět“) a měla celkem 14 na sobě nezávislých a plně vybavených chemických laboratoří, dostatečné zdroje vody a elektřiny, vlastní silnice, ubytovny a přistávací dráhu. Každý měsíc zde bylo vyrobeno tři a půl tuny čistého kokainu. V srpnu 1983 byl ovšem ministrem spravedlnosti jmenován Rodrigo Lara Bonilla, který odstartoval kampaň proti drogovému obchodu. Byla zveřejněna pravda o některých Escobarových zločinech a vypukla otevřená válka mezi vládou a kartelem.

V březnu 1984 došlo v Tranquilandii k policejní razii. Policie zkonfiskovala sedm letadel, množství zbraní, několik automobilů a veškeré chemické vybavení. Bylo zabaveno 14 tun kokainu, který byl vysypán do řeky. Šéfové kartelu, s výjimkou Lehdera, utekli do Panamy a v květnu 1984 předložili prezidentu Betancurovi neobvyklý návrh. Když jim prezident zaručí, že nebudou pronásledování, ani vydáni k soudu v cizině, uhradí celý zahraniční státní dluh Kolumbie, který v té době činil 13 miliard amerických dolarů.  Po dlouhém zvažování vláda návrh zamítla.

Peklo na zemi

V roce 1984 byl zavražděn hlavní protivník kartelu ministr Rodrigo Lara Bonilla a vláda odpověděla předáním čtyř méně významných členů kartelu k soudu v USA. Ačkoli šéfové kartelu proti tomuto postupu protestovali a jejich heslo „raději hrob v Kolumbii, než vězení v USA“ získalo podporu veřejnosti, vláda odmítla ze svého stanoviska slevit. Kartel reagoval vraždou šéfredaktora deníku El Espectador, který podporoval vládu, a generálního prokurátora. V únoru 1987 vláda kontrovala zatčením Carlose Lehdera.

Až do roku 1989 znamenala drogová válka především silná prohlášení z obou stran a pár výrazných projevů násilí. Když byl ale v srpnu kartelem zavražděn hlavní prezidentský kandidát Luis Carlos Galán, vypuklo po následujících šest měsíců pravé peklo. Na rozsáhlé konfiskace odpověděla narkomafie žhářstvím a teroristickými útoky. Například na konci roku 1989 vjel do budovy policejního velitelství v Bogotě nákladní vůz plný výbušnin a obrovská detonace srovnala se zemí 20 okolních bloků.

Válka kulminovala rozsáhlým lovem na členy kartelu. Byl zabit další z jeho vůdců, Gonzalo Rodríguez Gacha, pravděpodobně hlavní původce a organizátor teroristických akcí. Po jeho smrti se zbývající šéfové kartelu, Pablo Escobar a trojice bratří Ochoů, vzdali. Teror opět vypukl v červnu 1992, kdy Escobar uprchl z vězení. Na jeho stopu byla nasazena malá armáda 1 500 policistů, kteří během následujícího roku a půl vystopovali a zneškodnili většinu Escobarových spolupracovníků a pomocníků. V prosinci 1993 byl vypátrán a odpraven i sám Escobar.

Když se dva perou ...

Vítězná válka s Medelínským kartelem ovšem neznamenala konec obchodu s drogami. Ve skutečnosti vývoz drog po celou dobu rostl. Zatímco totiž kolumbijské elitní jednotky honily jednoho člověka a soustředily se na jeden kartel, jiní využili nabízenou příležitost a uvolněný trh. Calijský kartel, který vznikl v 80. letech, převzal štafetu a po Medelínu se brzy stal vůdčí silou drogového obchodu.

Kolumbijské i americké bezpečnostní síly samozřejme zaměřily svoji pozornost na vůdce – bratry Rodriguez-Orejuelovy. Přestože všichni tři bratři byli postupně dopadeni, souzeni a uvězněni v USA, obchod s drogami to nijak neovlivnilo. Kolumbie poskytuje pro drogový obchod s USA ideální podmínky. Asi málokoho proto překvapí, že o obchod v hodnotě pěti miliard dolarů ročně je ze strany kolumbijské mafie stále zájem.

STRUČNÉ DĚJINY

Před objevením Ameriky obývali teritorium dnešní Kolumbie lidé dvou jazykových skupin – Karibové a Čibčové. Dominantní byli jednoznačně Čibčové, kteří se dělili na několik kmenů – jsou například doloženy kmeny Čitarerů, Guanů a Lačesů. Mezi nimi vynikali Muiskové, usazení v oblasti dnešní Bogoty, kteří byli zdatnými obchodníky a směňovali smaragdy, sůl, fazole, kukuřici a další plodiny s ostatními kmeny.

V roce 1500 přistáli u severního pobřeží Jižní Ameriky španělští námořníci. Po dalších 25 letech zřídili Španělé na kolumbijském území první stálé osídlení ve městě Santa Marta a v roce 1549 byla oblast prohlášena za španělskou kolonii s hlavním městem Santa Fe de Bogotá. Kolonie, jejíž území bylo téměř totožné s dnešní Kolumbií, byla pojmenována „Nová Granada“. O 190 let později, roku 1739, význam Bogoty vzrostl, když se stala hlavním městem Místokrálovství Nová Granada. Nově ustanovené místokrálovství kromě Kolumbie zahrnovalo dnešní Venezuelu, Ekvádor a Panamu, jež dříve spadaly pod jurisdikci Místokrálovství Nové Španělsko (dnešní Peru).

V roce 1810 vytvořili obyvatelé Bogoty první reprezentativní orgán svojí země a vyhlásili samostatnost. Ta ovšem fakticky nastala až na konci války o samostatnost, jež byla ukončena v srpnu 1819. Velkou postavou této doby je „osvoboditel“ generál Simon Bolívar, který se zároveň stal prvním prezidentem samostatného státu. Vznikla republika Velká Kolumbie, která se ovšem po deseti letech společné konfederace rozpadla; tak vznikly samostatné státy Nová Granada, Ekvádor a Venezuela.

Nově vzniklá Republika Nová Granada zahrnovala kromě dnešní Kolumbie i Panamu, která se osamostatnila v roce 1903. Během 19. století země zakusila 50 povstání a osm občanských válek. Konflikt kulminoval na sklonku století v „tisícidenní válce“.

Po období relativního klidu vyústil v roce 1948 boj mezi konzervativci a liberály v nejkrutější občanskou válku Kolumbie, během níž zahynulo odhadem 300 000 lidí. V roce 1957 se strany dohodly na společné vládě Národní fronty. Ta skončila roku 1974. Konec minulého tisíciletí byl poznamenán především bojem mezi vládními jednotkami a armádami drogových kartelů. Ačkoli poslední roky se nesou ve znamení demobilizace a kolumbijská vláda usiluje o získání větší kontroly nad svým územím, mají sousedící země stále obavy z násilí, jež by se mohlo přelít na jejich území.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 45 239 079 (odhad z července 2012)
Průměrná doba dožití: 74,79 let
Prům. počet dětí: 2,12 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 15,92 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 26,2 % děti do 14 let, 67,5 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 6,3 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: Mesticové 58 %, běloši 20 %, mulati 14 %, černoši 4 %, míšenci černochů a amerických indiánů 3 %, američtí indiáni 1 %
Oficiální jazyk: španělština
Náboženství: římsko-katolické 90 %, ostatní 10 %
Nezaměstnanost: 10,8 % (odhad z roku 2011)
Gramotnost: 90,4 %

Politika

Typ vlády: republika s dominantní exekutivou
Nezávislost: od 20. července 1810 (dříve kolonie Španělska)
Hlava státu: prezident Juan Manuel Santos (od 7. srpna 2010); viceprezident Angelino Garzon (od stejného data); prezident je přitom jak hlavou státu, tak šéfem vlády
Volby: prezident a viceprezident jsou voleni na 4 roky, poslední volby byly 30. května 2010 (následující budou v květnu 2014)

Ekonomika

Navzdory ozbrojeným konfliktům zaznamenala kolumbijská ekonomika v posledních letech patrný růst. Hospodářství se zlepšuje především díky střízlivému státnímu rozpočtu, zvýšené snaze o snížení veřejného dluhu, orientaci na vývoz, přece jen zlepšené bezpečnostní situaci a vysokým cenám výrobků a služeb. Mezi přetrvávající problémy patří reforma penzijního systému, vysoká nezaměstnanost a nutnost měnové reformy. Navíc klesají kolumbijské zásoby ropy.
HDP na hlavu: 10 200 USD
Měna: Kolumbijské peso (COP); 1 USD = 1 848 COP
Zemědělská produkce: káva, řezané květiny, banány, rýže, tabák, kukuřice, cukrová třtina, kakao, zelenina, krevety
Průmyslová produkce: textil, nafta, oděvy a obuv, nealkoholické nápoje, chemikálie, cement, zlato, uhlí, smaragdy

GEOGRAFIE

Rozloha: 1 138 910 km2, tedy asi čtrnáctkrát větší než Česká republika
Hranice: Venezuela 2 050 km, Peru 1 800 km, Brazílie 1 644 km, Ekvádor 590 km, Panama 225 km
Podnebí: leží na rovníku, takže podnebí je podél pobřeží a na východních planinách tropické, v horách je chladněji
Nejvyšší a nejnižší bod: Tichý oceán 0 m, Pico Cristobal Colon 5 775 m, stejně vysoký je i vrchol Pico Simon Bolivar

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Cinematropical, K. Michotte, S. P. Diaz; Wikipedie, Flickr

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za světlou kůži vděčí populace Evropy neandertálcům. Bez jejich genů by její vývoj trval déle.

Zajímavosti

Laboratorní potkani jsou zdatní řidiči. S pomocí vozítek si v experimentu opatřovali pamlsky.

Věda

Zastavení projektu Airborne Laser (s laserovým komplexem na „nose“ Boeingu 747) zbrzdilo úvahy o sestrojení ničivé superzbraně v brzké budoucnosti.

Válka

Srážka galaxií NGC 4676, které se přezdívá Myšky

Vesmír

Karel Kludský starší, Antonínův syn, se svými slony a zebrami roku 1910.

Historie

Ztracené město neboli Ciudad Perdida v Kolumbii

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907