Kuba: Realita ostrova svobody

28.04.2013

Jako „ostrov svobody“ byla dlouhá léta označována Castrova prosovětsky orientovaná Kuba. Stav lidských práv v tomto karibském státě ale označení zdaleka neodpovídá

<p>Hodně drahá selfie – za tento pokus si odvážlivec vysloužil pokutu ve výši 89 000 Kč</p>

Hodně drahá selfie – za tento pokus si odvážlivec vysloužil pokutu ve výši 89 000 Kč


Reklama

Kubánská vlajka byla v roce 1848 darem venezuelského generála Narciso Lópeze, který chtěl podpořit kubánský boj za samostatnost. Tři modré pruhy zobrazují původní provincie a červený trojúhelník je symbolem krve obětované kubánskými vlastenci

Kuba byla od začátku 20. století ekonomicky i kulturně úzce svázána se Spojenými státy. Tento vztah se v několika posledních desetiletích zásadně změnil. Výmluvná jsou konkrétní čísla vývozu a dovozu. Například v roce 2005 Kuba vyvezla suroviny a zboží za 2,4 miliardy dolarů. Hlavními vývozními partnery bylo Nizozemsko, Kanada, Čína, Bermudy a Španělsko; dováží se především z Venezuely a Číny, ale také Kanady, Německa a Španělska. Ani v jednom směru výměny zboží a surovin nemají Spojené státy přes svou geografickou dostupnost a velký potenciál významnější podíl.

Od roku 1961, kdy byla Kuba prohlášena za socialistickou republiku, přikročila vláda USA k mnoha represivním krokům proti Castrovu režimu. Američané tvrdí, že Kuba nedosahuje minimálních demokratických standardů, čemuž tamní vláda a její spojenci oponují a tvrdí, že USA v přístupu ke karibskému státu uplatňují dvojí metr. Podívejme se konkrétněji, jak to s demokracií a lidskými právy na Kubě vypadá.

Slova obhájců lidských práv

Kubánská vláda byla v posledních desetiletích obviněna z mnoha zločinů proti lidskosti. Organizace zabývající se bojem za ochranu lidských práv (Amnesty International, Human Rights Watch) mluví o zaujatých soudních procesech, svévolném věznění, mučení a bez soudu vykonávaných popravách. Neuvěznění disidenti si stěžují na týrání a obtěžování ze strany policie.

Human Rights Watch se domnívá, že skutečný počet politických vězňů je mnohem vyšší než čísla, o kterých se běžně hovoří. Nejen političtí vězňové jsou drženi v drsných podmínkách, které ignorují lidská práva.

Vlastizrádci roku 2003

Jako nejkřiklavější případ dokumentující postupy diktátorského režimu, jsou uváděna zatýkání v březnu 2003. V nejtvrdším procesu několika posledních let byli poklidní aktivisté obžalováni z „neúcty“ k Revoluci, „zrady“ a „předávání informací nepříteli“. Celkem 75 členů opozice tak bylo odsouzeno k vězení na dobu až 28 let.

Za posledních pět let poslali obhájci lidských práv kubánské vládě tisíce žádostí o propuštění uvězněných. V roce 2007, při příležitosti čtvrtého výročí procesů, oslovily organizace ochraňující lidská práva s žádostí o propuštění politických vězňů adresně tehdy prozatímního vůdce Raúla Castra. Žádost dosud nenašla odezvu a téměř 60 aktivistů stále zůstává za mřížemi, někteří z nich ve velmi špatném zdravotní stavu.

Nepřátelé „Revoluce

Stejně jako Kubánci nemají možnost udělat si objektivní obrázek o vnějším světě, nemá vnější svět příliš podrobných a především spolehlivých informací o dění na Kubě. Takto popsal situaci na ostrově novinář Stuart Hamilton: „Nezávislé informační agentury jsou zakázány a žurnalisté, kteří o událostech informují jinak než podle oficiálně schválené linie prezentované ve státním deníku Granma, hazardují se svou kariérou a životem. V důsledku toho jsou protivládní články publikovány pouze v zahraničních médiích, kam se dostávají prostřednictvím mezinárodních telefonátů. Centrem anti-castrovské publicity je floridské Miami.“

Postoj kubánské vlády k cenzuře popisuje z Kuby vypovězený korespondent BBC Stephen Gibbs takto: „Kubánští představitelé překvapivě nemají snahu své konání omlouvat. Ospravedlňují cenzuru tvrzením, že Kuba je v nevyhlášené válce s nestoudnou americkou administrativou, která je odhodlána podrýt kubánskou revoluci.“

Zůstane to v rodině

Kuba je už bezmála 50 let spojována se jménem Fidela Castra, jednoho z nejdéle vládnoucích světových diktátorů. Už od začátku 60. let 20. století prorokovali američtí prezidenti počínaje J. F. Kennedym brzký konec Fidelovy vlády, ale ten se dostavil až s blížícími se Castrovými osmdesátinami. Na konci července roku 2006 předal Castro povinnosti prezidenta Rady státu, prezidenta Rady ministrů, prvního tajemníka Kubánské komunistické strany a post velitele ozbrojených sil svému bratrovi a prvnímu viceprezidentovi Raúlu Castrovi.

Přesun povinností byl zpočátku označován za dočasné opatření, které bude odvoláno, jakmile se otec revoluce zotaví po chirurgickém zákroku, jenž měl zastavit „akutní střevní krizi s trvalým krvácením“. Na konci roku 2006 se objevily spekulace, že Fidel má rakovinu žaludku, ale v lednu 2007 byl v evidentně lepším stavu schopen absolvovat setkání s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem. Pět dní před volbami v únoru 2008 se Castro vzdal aspirace znovu kandidovat a 24. února 2008 se novým kubánským prezidentem stal Raúl Castro.  Prozatím se zdá, že z dřívějšího politického kurzu svého bratra nehodlá výrazně uhnout.

STRUČNÉ DĚJINY

Nejstaršími obyvateli ostrova byli již v 6. tisíciletí př. n. l. příslušníci kmene Guanajatabej, kteří se sem dostali z jihoamerické pevniny. Později byli vytlačeni kmeny Taíno and Cibonej, jež přišly z delty Orinoka. Postavení Kuby zásadně změnil příjezd Kryštofa Kolumba, který ostrov objevil na konci října 1492 při své první cestě a prohlásil jej za součást španělské koloniální říše.

Španělé začali brzy zakládat permanentní sídla na ostrově Hispaňola, východně od Kuby, jejíž pobřeží bylo celé zmapováno až v roce 1509. V roce 1514, poté, co Španělé zlomili intenzivní odpor domorodců vedených náčelníkem Hatuejem, byla Kuba dobyta. Na místě dnešní Havany bylo založeno stálé sídlo, jež se stalo sídlem španělského guvernéra na několik dalších století. Pouze v roce 1762 bylo město krátce v držení Britů, kteří jej za necelý rok se Španěly vyměnili za Floridu. Opakovanými vzpourami se domorodci v průběhu 19. století se marně snažili ukončit španělskou nadvládu. Rostoucí napětí mezi Španělskem vyústilo ve Španělsko-americkou válku, ukončenou Pařížskou smlouvou na konci roku 1898. Smlouva předjímala kubánskou nezávislost, které ostrov definitivně dosáhl v roce 1902.

Do 2. světové války byla Kuba zapojena jen okrajově, a tak byla dominantním rysem kubánského života první poloviny 20. století závislost na obchodních vztazích s USA. Ta pokračovala až do roku 1959, kdy byl kubánský diktátor Fulgencio Batista svržen revolucionáři vedenými Fidelem Castrem. Nový režim vykázal americké korporace z kubánské půdy, což vedlo k vážné roztržce mezi Castrem a USA. Kořenem zásadních neshod byla kromě halasně deklarovaného anti-amerikanismu také Castrova prosovětská orientace. Kuba se stala izolovaným kusem země s pevně vládnoucí diktaturou. Sám Castro byl u moci v letech 1959–2008, nejprve jako premiér a od roku 1976 jako prezident. V únoru tohoto roku oznámil, že se dále nebude ucházet o prezidentský úřad a de facto předal úřad svému bratrovi Raúlovi.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 11,6 milionu (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: 77,08 let; 50 % obyvatel starších 36 let
Prům. počet dětí: 1,6 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 6,04 z 1 000 živě narozených
Etnické složení: míšenci 51 %, běloši 37 %, černoši 11 %, Číňané 1 %
Oficiální jazyk: španělština
Náboženství: před uchopením moci Fidelem Castrem oficiálně 85 % římsko-katolické vyznání, rovněž zastoupeni jsou protestanti, Svědci Jehovovi, Židé a Santería (afro-karibské náboženství)
Nezaměstnanost: 1,9 % (odhad 2007)
Gramotnost: 99,8 % (při sčítání lidu 2002)

Politika

Typ vlády: komunistická diktatura
Nezávislost: od Španělska se Kuba oddělila 10. prosince 1898, mezi roky 1898–1902 byla pod správou USA a definitivně se osamostatnila 20. května 1902
Hlava státu: prezident je jak hlavou státu, tak šéfem vlády, od 24. února 2008 je jím generál Raúl Castro Ruz; prvním viceprezidentem je Miguel Diaz-Canel Bermudez (od února 2013)
Vláda a volby: ministři navrženi prezidentem a jmenovaní Národním shromážděním nebo 31člennou státní radou; prezident a viceprezident volení Národním shromážděním na pětileté období, poslední volby byly v únoru 2013, další se plánují na r. 2018

Ekonomika

Vláda stále hledá rovnováhu mezi politickou kontrolou a uvolněním trhů. Po zastavení sovětské pomoci v 90. letech 20. století ovšem zůstává kubánský životní standard stále nízký a např. od roku 2004 pravidelně dochází k rozsáhlým výpadkům elektřiny.
HDP na hlavu: 4 500 USD (odhad 2007), zhruba stejně jako Jordánsko a Sýrie
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: neuvádí se
Měna: Kuba má dvě měny – Kubánské Peso (CUP) a konvertibilní peso (CUC); oficiální směnný kurz 1 CUC = 1,08 USD; směnný kurz mezi CUP a CUC je pro soukromé osoby 1 CUC = 25 CUP, firmy ovšem musí směňovat v kurzu 1:1
Zemědělská produkce: cukr, tabák, citrusy, káva, rýže, brambory, fazole, dobytek
Průmyslová produkce: tabákový průmysl, nikl, ocel, cement, zemědělské stroje, stavebnictví, farmakologie

GEOGRAFIE

Poloha: největší ostrov Karibiku a 7. největší ostrov světa, 150 km jižně od floridského pobřeží
Rozloha: 110 860 km2 (samotná Kuba 105 006 km2); o 40 % větší než ČR, téměř stejně jako Bulharsko
Hranice: pouze 29 km s americkou námořní základnou Guantanamo, která je ovšem kubánským územím a USA jej mají pouze pronajato; délka pobřeží 3 735 km
Podnebí: tropické, zmírňované vzdušnými proudy
Teploty a srážky: Kuba leží v cestě hurikánům, které se nejčastěji objevují v září a říjnu. Měsíční srážky v období sucha (od listopadu do dubna) dosahují cca 50–70 mm, v období dešťů (od května do října) cca 100–180 mm. Denní teploty se v lednu pohybují mezi 19–26 °C, v červenci mezi 24–31 °C
Nejnižší a nejvyšší bod: Karibské moře 0 m / Pico Turquino 1 974 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zatímco maso delfínů se prodává za desetitisíce korun, cena živých vycvičených zvířat stoupá k milionu.

Zajímavosti

Palác vypadá velmi křehce a romanticky. Jsou tady ale i sloupy, které jsou zbarveny dočervena... Prý to je krev tady umučených!

Historie

Mlhovina v Andromedě

Galaxie M31 je od Země vzdálena 2,54 milionu světelných roků. V průměru měří 220 tisíc světelných let, tudíž je za dobrých podmínek viditelná jako mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy – odtud používané označení „mlhovina v Andromedě“. Na základě nových poznatků bylo v roce 2010 potvrzeno, že M31 vznikla jako důsledek srážky dvou menších útvarů zhruba před osmi miliardami let: Dokládají to dvě černé díry v jejím středu. Kolize galaxií – tzv. galaktický kanibalismus – představovaly v minulosti jeden z mechanismů, jak se utvářely velké hvězdné ostrovy.

Vesmír

Domobranci cvičí se speciálním protitankovým minometem

Válka
Revue

Z DNA sice není možné vyčíst přesnou délku života, umožňuje nám ale odhadnout průměrný věk.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907