Reklama


Kulíci říční uprostřed města: Velké drama malých opeřenců

14.04.2018 - redakce 100+1

Kulíci říční si pro vyvedení mláďat vybírají nejrůznější místa. Viděl jsem je hnízdit třeba uprostřed obrovské motokrosové dráhy, ale většinou si hnízda zakládají na březích řek nebo na písčitých a oblázkových ostrůvcích. Ani tady se ovšem nemusí nová generace dočkat dospělosti

<p>Rodiče mladé kulíky pouze vodí, zahřívají, stíní a ochraňují v nebezpečí. Potravu si novorozenci loví sami.</p>

Rodiče mladé kulíky pouze vodí, zahřívají, stíní a ochraňují v nebezpečí. Potravu si novorozenci loví sami.


Reklama

Kulíci říční (Charadrius dubius) většinou přilétají na hnízdiště koncem března nebo začátkem dubna. Nedlouho po příletu na hnízdiště tvoří páry, pak následuje tok a páření. Pozorovat toto hemžení je jedinečný zážitek, zvlášť když je na scéně větší počet ptáků. Na ostrově uprostřed řeky, kde jsem kulíky objevil, se pohybovalo 7 až 8 jedinců naráz. Ostrůvek byl necelých 80 metrů dlouhý, a tak museli budoucí otcové obhajovat velmi malé teritorium. Docházelo i k soubojům. Neméně zajímavé ovšem bylo, když se ve vyhloubených mělkých jamkách dokonale vystlaných malými oblázky a úlomky mušlí, objevilo třikrát po čtyřech vajíčkách.

V sevření rušného města

Ještě nikdy jsem u kulíků neviděl takovou hustotu hnízdění. Od prvního hnízda, které jsem vypozoroval nejdříve, byla zbývající dvě vzdálena asi 8 a 15 metrů výše proti proudu. Všechna tři byla rozložena na nejvyšší části ostrova. A co víc – na poloostrově zhruba o 500 metrů níže po proudu jsem zjistil další hnízdící pár kulíků.

Radostné zjištění okamžitě následovala ledová sprška chmurných myšlenek. Kombinace klidné oázy uprostřed rušného centra města nenesla do budoucna nic dobrého. Dočasně bezpečná hradba studeného a silného proudu řeky zřejmě nevydrží nápor teplých jarních dní příliš dlouho. A v těsném sousedství ostrova se už netrpělivě procházejí majitelé psů a psíků a nemohou se dočkat, až s kalhotami přes rameno a botami v ruce konečně přebrodí se svými miláčky do oázy klidu, odkud budou v tichosti sledovat, jak město kolem nich bláznivě pulzuje. Na svůj díl skotačení na ostrově i u splavu se těší i zevlující mládež a početná řádka místních Romů. Pramálo je zajímá, že splav si téměř každý rok vyžádá nějaký ten lidský život.

Voda, teplo, chlad. Tři všední veličiny rozhodnou o osudu hnízd. Zkušenosti posledních let ale ukazují, jak nečekaně a často zaplaví voda celý ostrov, rozlehlé lesy, louky i pole. Stihnou vysedět kulíci mladé dřív, než se oteplí? Nesmete je velká voda?

Cupitání kolem hnízda

Zpočátku kulíkům všechno nahrávalo. Obávaná procesí na ostrov se nekonala a já na něm prožil chvíle sálajícího slunce i prudkých dešťů a bouřek. Ptáci vcelku uvyklí čilému ruchu na březích se chovali nebojácně a umožnili mi zdokumentovat svůj spořádaný každodenní život. Přestože na vajíčkách seděli už více než dva týdny, stále je ještě zajímala úprava hnízda. Když seděli na snůšce, natahovali se pro blízké kamínky a přidávali je do výstelky pod sebe. Střídání samečků a samiček na hnízdě probíhalo vzorově a vyváženě zhruba po hodině až na menší kratší výjimky. I když jsem z úkrytu střídajícího ptáka neviděl, vždy jsem podle jasně signalizující pózy poznal, že se blíží druhý z páru.

U hnízda se oba současně příliš nezdrží. Někdy se sice při střídání téměř dotýkají, ale většinou je střídaný už nejméně metr od hnízda, když se druhý z páru chystá usednout. K hnízdu nikdy nepřilétali, vždy docupitali na svých rychlých nožkách. Svižný běh je pro kulíky příznačný. Rychle se rozběhnou vpravo a náhle zarazí. Pak změní směr běhu vlevo a opět se téměř na místě zastaví. Málokdy běží směrem, který byste předpokládali.

V lijáku i horku

V silném lijáku bylo chování kulíků také zajímavé. V prudkém dešti se samička vtiskla těsněji k vajíčkům, přitáhla křídla i hlavu k tělu, lehce vztyčila zobáček k nebi a vytvořila tak dokonalou stříšku, po níž voda krásně stékala mimo hnízdo. Déle než půl hodiny v této pozici vydržela. Jen tu a tam se lehce otřepala a v nejprudších přívalech přivírala nebo úplně zavírala oči, aby si je chránila před odraženými kapkami vody, které s sebou strhávaly i zrnka písku. Litoval jsem, že v nejprudších poryvech nebylo možné fotit. Sotva se bouře přehnala, vysvitlo slunce a samička byla vystřídána téměř stejně promoklým samečkem.

Zcela opačná situace nastala v parných poledních hodinách. Ptáci v takovém vedru stáli se široce rozkročenýma nohama nad hnízdem, zrychleně dýchali doširoka otevřeným zobáčkem a vytvářeli pro vajíčka blahodárný stín. Když bylo nejtepleji, dokonce odbíhali k vodě, aby si smočili peří na břiše, vajíčka jím ochlazovali a zároveň zvyšovali vlhkost.

Vytřesená potrava

Na ostrově se v tu dobu vyskytovalo větší množství drobounkého, sotva několik milimetrů dlouhého hmyzu, který lezl i po peří ptáka, jenž zrovna zahříval snůšku. Ani tato miniaturní sousta si ale kulíci nenechali ujít a jako tou nejjemnější pinzetou je mistrovsky sezobávali z vlastního kabátku.

Kromě běžného sběru potravy ve stylu „sezobnu, co vidím“ (nejrůznější hmyz, pavouci, červi), používají kulíci i promyšlenější taktiku. Zastaví se na místě s předsunutou nožkou, s níž téměř neznatelně třesou. Záchvěvy se přenášejí do půdy, nebo bahna, což přiměje nehybný a s okolím splývající hmyz – zvláště červy – k pohybu. Nepatrný pohyb už stačí k tomu, aby skryté sousto bystrému oku kulíka neuniklo.

Hra na mrtvého

Uplynuly víc než tři týdny a na poloostrově dole po proudu se líhla mláďata. Přálo mi štěstí a měl jsem možnost být u toho. Rychlý dokumentační snímek a pryč, abych nerušil. Během dopoledních hodin mláďata dokonale oschla a odvažovala se prvních rozechvělých krůčků. Křehké nožky ale téměř každým krokem nabývaly na jistotě a už druhý den byl jejich běh daleko stabilnější. Mladí se vzorně drželi v blízkosti jednoho, nebo i obou rodičů. Patří mezi nekrmivé, a tak se sami starají o to, co kde sezobnout. Když se vylíhnou a plně vstřebají žloutek, jenž jim zajišťuje výživu pro část prvního dne života, rodiče je pouze vodí, zahřívají, stíní a ochraňují v nebezpečí. Potravu si ale mladí kulíci loví sami.

Ke smůle novorozenců byl i poloostrov rejdištěm kluků. Měli tam tajná místa, kde mohli vykouřit své „dýmky míru“, a písčité mělčiny, na nichž mohli objevovat „zapomenuté poklady“. Navíc tu byla tajuplná cesta po laně nahoru i dolů, kterou zvládne málokterý dospělák a možnost zahrát si na skutečného lovce… Znáte hru zoufalého ptačího rodiče na zraněného ptáka? I kulíci ji používají k odlákání nepřátel od hnízda a ukrytých mláďat. Vláčí poloroztažená křídla po zemi a tváří se, jako by jim odtikávala poslední minutka. Jakmile se ale vetřelec dostane příliš blízko, hbitě mrsknou křídly a v mžiku jsou o pět metrů dál, aby celý výjev zopakovali. Byl jsem u toho a klukům jsem přátelsky domluvil. Dokonce se zdálo, že to zapůsobilo.

Chmurná konečná bilance

Hůře na tom byla tři hnízda na ostrově. Líhnutí mohlo přijít každým dnem, když nastoupila mohutná technika a začaly přípravné práce pro odtěžení celého ostrova. Situace nabírala na dramatičnosti. Navíc se natolik oteplilo, že se první nedočkavci už koupali a brodili na ostrov i se psy. S bagristou a investorem jsem promluvil, hnízda byla označena v okruhu několika metrů větvemi, aby nepřitahovala pozornost nezasvěcených lidí. Bagr ráno přijel a odpoledne odjel vymezenou trasou těsně mezi hnízdy – kulíci na chvíli odběhli, jinak jim práce nevadily a mohli dál sedět. Marné ovšem bylo domlouvání lidem. Na puberťáky moc nezabíralo, o Romech ani nemluvím. Jsem zvyklý, že mi vynadají, když jdu sklízet ovoce z vlastní zahrady, která sousedí s jejich byty. Mám se tedy divit, že se jim nelíbí, když je chci vyhánět z jejich ostrova kvůli nějakým přiblblým ptákům?

TIP: Nebojácný lesní duch aneb Puštík bělavý - „neviditelná“ sova

Na hnízdišti jsem nemohl trávit veškerý svůj čas. Stejně by to k ničemu nevedlo. Nějaká cedulka v dnešní době nic neřeší a stálá služba policejní hlídky je nemyslitelná. Dvě hnízda nakonec byla rozšlapána psy a lidmi. Mláďata z třetího hnízda jsem přenesl na břeh, kde měla větší šance než na ostrově. Staří je vodili, ale postupně se jedno po druhém poztrácela. Svůj díl na zmizení měli jistě i potkani, kterých je tady hojnost. Stejně špatně bohužel skončila i mláďata na dolním poloostrově, kde jsem jedno našel zamotané v provázku. Shrnuto a podtrženo: úspěšnost hnízdění 0 %, úmrtnost 100 %. Přitom všechna hnízda byla vlastně již náhradní, protože první hnízdění všech párů zničila během jediné noci velká voda. Nedivte se, že jsem si opravdu oddechl, když ostrov asi za čtyři týdny úplně zmizel. Kulíci jsou z centra města spolehlivě vystrnaděni do doby, kdy nějaká opravdu velká jarní voda přinese další nánosy. Další hnízdění na tomto místě bych jim ale opravdu nepřál…

Kulík říční (Charadrius dubius)

  • Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
  • Čeleď: Kulíkovití (Charadriidae)
  • Velikost: Délka 14–18 cm, rozpětí 32–35 cm, hmotnost 26–53 gramů. Velikostí se blíží vrabci, má ovšem výrazně delší nožky.
  • Popis: Čilý pták s nápadnou a nezaměnitelnou černobílou kresbou na hlavě a černým pruhem kolem krku. Peří má shora hnědé, dole bílé, zobák tmavý, téměř černý. Oči jsou výrazně žlutě olemovány, jde o útvar z velmi jemné, sírově, či citronově žluté kůže.
  • Mladí jedinci: Odlišují se tím, že jejich kresba není černá, ale hnědá a pruh přes vole je uprostřed přerušen.
  • Výskyt: Je rozšířen především v Eurasii, ale jeho hranice výskytu sahají na východě až do Japonska a přes Indonésii až na Novou Guineu. Na severu dosahuje jeho hranice výskytu částí Norska a Švédska, v evropské části Ruska zhruba po polární kruh. Na jihu pak od severních částí Afriky až zhruba po rovník, obývá převážnou část ostrovů ve Středozemním moři, Arábii, Indii a Indonésii. Ptáci hnízdící v jižnějších oblastech jsou stálí, na rozdíl od kulíků hnízdících v severnějších oblastech, kteří jsou tažní.
  • Výskyt v ČR: Poměrně běžný druh, který hnízdí na vhodných místech od nížin až do vyšších poloh – ojediněle až do 850 metrů n. m.
  • Tok: Tokají v letu i na zemi. Zásnubní let je pomalý a provázený tu a tam údery křídel zahnutých do oblouku za výrazného volání dlidlidli díjy dliédliédlié, nebo grigrigri. Tok na zemi předchází v poslední fázi zásnub často páření. Před ním načepýří sameček peří na hrudi a přitáhne do něj i hlavu. Následně je tato póza vystřídána rychlým napřímením provázeným vysokým přešlapováním nohou a po něm již následuje páření.
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Jan Halady

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Slovo „grál“ pochází ve své nejstarší formě „graal“ ze staré francouzštiny a znamená pohár nebo mísa z hlíny, dřeva či kovu.

Zajímavosti
Věda

Příjezd Jana Lucemburského do Prahy.

Historie

Pohled z Malého na Velký Ostrý přes „čarostřelcovu“ Vlčí propast.

Příroda

Měsíc Titan na snímku sondy Cassini

Vesmír

Spartakus dal podle římského historika Flora dohromady deset tisíc otroků.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907