Kuriózní řemeslo: Nepostradatelná kojná

29.08.2016 - Kateřina Kučerová

„Kojení je mateřskou povinností a užívání kojných je riskantní náhradou za biologickou matku,“ napsal Thomas Pauer v Dětské knize z roku 1543


Reklama

Se ženami zastupujícími v kojení dětí jejich vlastní matky se setkáváme od starověku až do 20. století.

Výsada urozených kruhů

K využívání kojných vedly ženy různé důvody. V období antiky přenechávaly bohaté patricijky tuto činnost otrokyním, neboť se obávaly ztráty pevného poprsí. Že se děti nesvěřovaly ledajaké otrokyni, svědčí i text řeckého lékaře Sórána z Efezu, ve kterém uvádí přísná kritéria na tělesný stav i charakter případné kojné.  Do 16. století zaměstnávaly kojné především ženy z aristokratických vrstev. K tomuto řemeslu nutila kojné často existenční nouze. Kojné žily často s rodinami, u kterých sloužily, zatímco jejich (odstavené) děti vyrůstaly na venkově. Kojnou často pojil s dítětem velmi blízký vztah, především když zůstala v rodině jako chůva či služebná.  

Od 17. století se kojné objevují i v měšťanských rodinách. Důvodů bylo několik, ženy si snažily zachovat svá dívčí poprsí, zároveň pokud nekojily, mohly znovu otěhotnět. Také stále převládalo vnímání kojení jako něčeho vulgárního a vhodného spíše pro venkovanky. Přesto existovali i propagátoři kojení vlastními matkami, mezi nejznámějšími Erasmus Rotterdamský, J. A. Komenský nebo J. J. Rousseau. Během francouzské revoluce se kojení vlastních dětí stalo naopak státně propagovaným kultem. Matky, které nekojily, nedostávaly státní podporu pro rodiny.

  • Zdroj textu:

    Živá historie 11/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velryby se potápějí za potravou a z hlubin stoupají zpět, pouze když se potřebují nadechnout. U hladiny pak vypouštějí výměšky bohaté na železo a dusík, jež slouží fytoplanktonu k růstu. 

Zajímavosti

Zmrzlý skřivan ze severovýchodní Sibiře

Věda

Šílený Mike s raketou na parní pohon

Vesmír

 Rozbíjení zvonů v rámci jejich rekvizice, Čechy 1915

 

Válka

Dvojbarevné oko

Sibiřský husky se pyšní zářivýma modrýma nebo hnědýma očima, přičemž se občas stává, že každé oko má jinou barvu. Dokonce dochází i ke křížení přímo v jednom oku, kdy je část modrá a zbytek hnědý. Psi jsou částečně barvoslepí a vidí některé odstíny žluté a modré. Ostatní barvy se jim jeví jako odstíny šedi.  

Zajímavosti

Brusinky s citrusy fungují jako účinná dezinfekce

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907