Legendární KA-BAR: Útočný nůž americké námořní pěchoty

Za jedny z prvních bojových nožů moderní éry lze považovat mohutné „bowijáky“, používané v 19. století americkými trapery a vojáky. Na konci prvního celosvětového konfliktu se pak začaly objevovat takzvané zákopové nože (německy Grabendolch, anglicky Trench Knife), uzpůsobené pro střety v těsných prostorech. Po zkušenostech ze zákopové války zavedly útočné nože do výzbroje armády mnoha zemí. Ačkoli se vzhledově lišily, jejich společným rysem se stalo zaměření na boj zblízka. 

K rozvoji této chladné zbraně došlo během druhé světové války. Například britské speciální oddíly Commandos používaly dvousečný útočný nůž Fairbairn-Sykes, jenž nesl jméno po svých konstruktérech Williamu Fairbarinovi a Eriku Sykesovi, kteří při výrobě uplatnili zkušenosti získané ve službě u šanghajské městské policie. Tato zbraň pak posloužila za inspiraci mnoha dalším typům ve výzbroji různých armád.

Náročné požadavky

Po vstupu Spojených států do druhé světové války nabídla společnost Ka-Bar Knives (původně Union Cutlery Co.) svůj útočný nůž jednotkám americké námořní pěchoty (United States Marice Corps, USMC) v naději, že si tyto útvary vyberou právě produkt jejich firmy. Vrchní velení USMC zbraň doporučilo a brzy se rozjela výroba speciálních bojových a užitkových nožů pro mariňáky.

K již tak přísným a pečlivým kontrolám při zhotovování přibyly další testy: na pevnost čepele proti zlomení při rozdílném tlaku z různých úhlů, kvalitu ostří při řezání všemožných materiálů a zkoušky na odolnost rukojeti vůči rozmanitým klimatickým podmínkám. Zároveň se však dbalo na to, aby se čepel dala nabrousit vhodným nástrojem i v terénu. Výrobu ve fabrikách kontrolovali přímo technici z řad US Army. 

Oblíben u mariňáků

V listopadu 1942 pak přijala americká námořní pěchota do výzbroje nůž označený jako „USMC Mark 2 Combat Knife“, známější pod názvem KA-BAR. Od svého předchůdce Mark I z dob Velké války se lišil především tím, že jeho rukojeť již nebyla kombinovaná s boxerem. Jako individuální zbraň mariňáků se nůž osvědčil hlavně při bojích zblízka v džunglích pacifických ostrovů. Kromě vojenských účelů ale našel uplatnění i při běžných praktických činnostech, například při zarážení stanových kolíků, zatloukání hřebíků, rozdělávání ohně apod.

Originály i kopie

V následujících letech celosvětového konfliktu vzrostla poptávka po nožích KA-BAR natolik, že vláda Spojených států zadala několika jiným firmám úkol vyrábět co nejvěrnější napodobeniny této chladné zbraně. Celkem vzniklo za druhé světové války přes 1 000 000 kusů originální verze. Brzy tato značka zpopulárněla do té míry, že se KA-BAR říkalo všem kvalitním a spolehlivým nožům. Pro své vynikající reference začaly zbraně od firmy Ka-Bar Knives používat i jiné jednotky americké armády, kupříkladu podvodní demoliční týmy, pobřežní hlídky či oddíly řadové pěchoty. 

Zásobování vojenských útvarů těmito noži pokračovalo neoficiálně i v dalších válečných konfliktech (v Koreji, ve Vietnamu, v Perském zálivu, v Iráku). V dnešní době nepoužívají KA-BAR pouze příslušníci ozbrojených sil Spojených států, stal se populárním nožem pro cestovatele, trampy a jiné dobrodruhy. Společnost navíc rozšířila výrobu o další modely včetně outdoorových a zavíracích typů, které se rovněž vyznačují vysokou užitnou hodnotou a kvalitním řemeslným zpracováním.

---

Čtěte také:

SS-Dienstdolch: Černá dýka Waffen-SS je dodnes ceněným sběratelským artiklem

Jen málokterá chladná zbraň třetí říše se stala tak známou, jako služební dýka příslušníků Waffen-SS.