Madagaskar: Ostrov s pirátskou tradicí

26.08.2013

Není jasné, kdy se na Madagaskaru objevili první lidé. Jako původní osídlenci se do historie ostrova každopádně zapsali Malgaši, kteří jsou zvláštní etnickou směsí. Většina z prvních imigrantů byli Malajci a Polynésané, kteří z Indonésie a Jihovýchodní Asie přepluli Indický oceán


Reklama

Pro vznik trikolory sestávající z jednoho příčného a dvou horizontálních polí existují dvě varianty. Podle první jsou bílá a červená odkazem na indonéský původ Malgašů a zelená byla přidána jako symbol lidí žijících na pobřeží. Druhá verze tvrdí, že bílá s červenou jsou barvami dřívějšího království Merina a zelená reprezentuje původní rolnickou třídu

Mnoho nových obyvatel se dostalo na ostrov i z východní Afriky a v průběhu následujících staletí přibývali arabští, indičtí a portugalští obchodníci, evropští piráti a francouzští kolonisté. Ti všichni se smísili s původním obyvatelstvem a postupně vytvořili 18 oficiálních „kmenů“, které ostrov obývají dodnes.

První Malgaši s sebou přivezli plodiny, které pěstovali už v Jihovýchodní Asii a jejich dnešní rýžová pole vypadají jako by patřila spíš do Asie než k africkému pobřeží. Jazyk původních obyvatel je prokazatelně indonéského původu.

14 svateb a 27 mrtvých

První Evropané se na Madagaskaru objevili na přelomu 14. a 15. století – portugalská flotila vedená kapitánem Diegem Diasem přirazila k břehům ostrova přesně v roce 1500. Ani Portugalcům, ale ani Holanďanům, Britům nebo Francouzům se ovšem na ostrově v následujících stoletích nepodařilo vytvořit stálou základnu. Evropané měli problémy s tropickou horečkou, zažívacími potížemi, nevlídně suchým klimatem a nepřátelskými domorodci. Z těch důvodů velmi rychle zaniklo anglické osídlení blízko Toliary (Tuléar, 1646), a Nosy Bé (1649). Francouzská kolonie u Taolañaro (Fort Dauphin) si vedla o něco lépe a vydržela 30 let. Vánoce 1672 se jí ovšem staly osudné.

Místnímu kmeni antanoských Malgašů se totiž nelíbilo, že 14 francouzských vojáků z pevnosti se rozvedlo se svými malgašskými manželkami, aby si mohli vzít 14 francouzských žen, které byly jako siroty poslány osídlit vzdálenou francouzskou výspu. Domorodci zavraždili všechny ženichy a vyjma jedné i všechny novomanželky a zahájili osmnáct měsíců dlouhé obléhání pevnosti. Teprve v roce 1674 zachránila zbylé obyvatele pevnosti loď Francouzské Východoindické společnosti. 

Poutníci jako zdroj příjmů

Tam, kde vlády evropských států selhaly, uspěly bandy evropských vyvrhelů, které mezi lety 1680 a 1725 udělaly z Madagaskaru pirátskou pevnost. Piráti ovšem na rozdíl od soupeřících mocností projevili vzácnou nestrannost a jejich obětí se stávaly nákladní lodi, zajišťující spojení mezi přístavy v Indickém oceánu stejně jako náklady vypravené Východoindickými společnostmi Francie, Anglie a Holandska. Lodi jedoucí do Evropy byla zbaveny nákladu hedvábí, koření a šperků, plavidla směřující opačným směrem přišly o peníze, zlato a stříbro. Piráti řádili kromě Indického oceánu rovněž v Perském zálivu a Rudém moři. Oblíbeným terčem byly flotily plující mezi indickým Suratem a přístavem Mocha na špičce Arabského poloostrova, protože bohatí muslimští poutníci s sebou na pouti do Mekky často vezli šperky a jiné cennosti.

Obchodníci se samozřejmě snažili zboží před piráty chránit, ale posádky obchodních lodí obraně příliš nepřispívali a zřídka se s útočníky vůbec pustily do boje. Naopak, piráti špatně placenými námořníky často doplňovali svoje řady.

Střídání evropských mocností

Rostoucí obchod se zbraněmi a otroky ekonomicky podpořil malgašská království a objevily se malé soupeřící státy. Mezi nimi získalo na konci 18. století království Merina v centrální vrchovině ostrova. Stát byl po několik století od ostatních madagaskarských království prakticky izolován, ale v roce 1824 Merina dobyla téměř celý ostrov díky energickému vedení dvou podnikavých králů – Andrianampoinimerina (1745–1810) a jeho syna Radama I (1792 – 1828).

V roce 1820 podepsali Britové s merinským vládcem smlouvu, která uznávala nezávislost Madagaskaru, ovšem z britského vlivu se království vymanilo až na konci 19. století. Pro vládce ostrova to ovšem nebyla žádná výhra, protože nadvládu nad ostrovem převzali z britských rukou Francouzi – výměnou za uznání britské suverenity na Zanzibaru.

S Francouzi odešla prosperita

Francouzi se u pobřeží Madagaskaru vylodili v roce 1895, převálcovali naprosto zaskočenou merinskou obranu a téměř okamžitě ustanovili koloniální administrativu. Poslali do alžírského vyhnanství krále Ranavalona III a pokusili se zcela vymýtit britský vliv a zlikvidovat malgašský jazyk tím, že prohlásili francouzštinu za oficiální jazyk kolonie.

Během II. světové války zabrali ostrov Britové, aby zabránili invazi Japonců do Indického oceánu. Už v roce 1943 ovšem předali ostrov zpět spojeneckým Francouzům, kteří hned po válce museli čelit snahám o odtržení. V roce 1947 ještě Francouzi potlačili rozsáhlou vzpouru za cenu 80 000 malgašských životů, ale nacionalistické tendence samozřejmě neustaly. V roce 1960 se Malgašům podařilo získat nezávislost, i když francouzští usedlíci měli ještě dlouhou dobu velký vliv. To bylo velmi brzo po získání nezávislosti znát i na místní ekonomice. Když se francouzská komunita začala stěhovat z ostrova, začal mizet obchod, technologie i zkušenosti.

Ratsiraka a tsunami

Na konci 70. let 20. století Madagaskar přetrhal jakékoli vazby s Francií. Tehdejší politický vůdce Ratsiraka koketoval s komunismem a dokonce napsal svoji vlastní „rudou knihu“ vládních postupů a politických teorií. Ratsiraka politickou scénu ovládl na dost dlouhou dobu, ale nechuť obyvatel k jeho osobě stále narůstala. Teprve na konci 20. století ovšem Ratsirakovi vyrostl vážný politický protivník – Marc Ravalomanana, starosta hlavního města Antananariva.

Prosincové volby roku 2001 měly zajímavý výsledek – oba politici, Ratsiraka i Ravalomanana prohlásili, že v nich zvítězili a po mnoha masových demonstracích a protestech se nakonec Ravalomanana nechal v únoru 2002 prohlásit prezidentem. Ratsiraka a jeho suita se odklidili do přístavního města Tamatave, ale o pár měsíců později utekl bývalý vládce do Paříže. Ravalomanana porazil roztříštěnou opozici v prosincových volbách téhož roku a jeho  administrativa tak nabyla potřebnou legitimitu. Vojenský převrat v roce 2009 však vynesl do čela země současného prezidenta Rajoelinu. 

Do mediálního povědomí se Madagaskar výrazně zapsal v prosinci 2004, kdy od indonéského pobřeží rozběhnutá vlna tsunami zničila infrastrukturu východního pobřeží a nechala 1000 lidí bez střechy nad hlavou.

STRUČNÉ DĚJINY

První písemná zpráva o Madagaskaru pochází ze sedmého století našeho letopočtu, kdy si na severozápadním pobřeží zřídili obchodní přístav arabští obchodníci. Arabové ale pravděpodobně ostrov znali už dříve a postupně mu přisoudili několik jmen: Febol, Cernea, Menutias, Medrutis, Šerbezat, Kamarkada a Měsíční ostrov.

Dnešní jméno ovšem ostrovu nedali Arabové, kteří jej dobře znali, ale paradoxně italský objevitel Marco Polo, jenž na Madagaskaru nikdy nebyl a dozvěděl se o něm pouze z doslechu na svých cestách po Asii. Ital žijící ve 14. století popsal ve svých pamětech pohádkově bohatý ostrov a nazval jej „Madeigascar“. I když jsou mnozí historici přesvědčeni, že ve skutečnosti měl na mysli Mogadišu, přístav položený v dnešním Somálsku, italští renesanční kartografové tak ostrov pojmenovali a jméno se ujalo.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 22 600 000 (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: celkem 57,34 let, muži 54,93 let, ženy 59,82 let
Náboženství: přírodní 52%, křesťanství 41%, islám 7 %
Gramotnost: celkem 68,9 %, muži 75,5 %, ženy 62,5 %

Politika

Oficiální název: Madagaskarská republika, dříve Malagašská republika
Administrativní rozdělení: 6 provincií: Antananarivo, Antsiranana, Fianarantsoa, Mahajanga, Toamasina, Toliara
Výkonná státní moc: hlava státu – prezident Andry Nirina Rajoelina (od března 2009), ministerský předseda Jean Omer Beriziky (od listopadu 2011)

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 000 USD (odhad 2012)
Zemědělská produkce: káva, vanilka, cukrová třtina, hřebíček, kakao, rýže, fazole, banány, arašídy
Průmyslová produkce: zpracování masa, výroba mýdla, pivovarnictví, koželužství, cukr, textil, sklo, cement, automobilové součásti, papír, ropa, turistický ruch

GEOGRAFIE

Poloha: jižní Afrika, ostrov v Indickém oceánu, východně od Mozambiku
Rozloha: 587 040 km2, tedy téměř sedmapůlkrát větší než Česká republika, čtvrtý největší ostrov světa (po Grónsku, Nové Guinei a Borneu)
Podnebí: tropické podél pobřeží, mírné ve vnitrozemí, suché na jihu
Přírodní zdroje: grafit, chromit, uhlí, bauxit, sůl, křemen, asfaltové písky, polodrahokamy, slída, ryby, vodní zdroje
Nejvyšší a nejnižší bod: Indický oceán 0 m, Maromokotro 2 876 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pařížskou katedrálu Notre-Dame zachvátil v polovině dubna mohutný požár. Střecha svatostánku se následně propadla a oheň se rozšířil i do jedné z hlavních věží.

Zajímavosti

Nejnebezpečnější nepřítel - japonské Micubiši A6M Zero bylo rychlé a obratné.

 

Válka
Věda
Vesmír
Revue

Karel Ludvík (vlevo) s bratry

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907