Madagaskar: Ostrov s pirátskou tradicí

26.08.2013

Není jasné, kdy se na Madagaskaru objevili první lidé. Jako původní osídlenci se do historie ostrova každopádně zapsali Malgaši, kteří jsou zvláštní etnickou směsí. Většina z prvních imigrantů byli Malajci a Polynésané, kteří z Indonésie a Jihovýchodní Asie přepluli Indický oceán


Reklama

Pro vznik trikolory sestávající z jednoho příčného a dvou horizontálních polí existují dvě varianty. Podle první jsou bílá a červená odkazem na indonéský původ Malgašů a zelená byla přidána jako symbol lidí žijících na pobřeží. Druhá verze tvrdí, že bílá s červenou jsou barvami dřívějšího království Merina a zelená reprezentuje původní rolnickou třídu

Mnoho nových obyvatel se dostalo na ostrov i z východní Afriky a v průběhu následujících staletí přibývali arabští, indičtí a portugalští obchodníci, evropští piráti a francouzští kolonisté. Ti všichni se smísili s původním obyvatelstvem a postupně vytvořili 18 oficiálních „kmenů“, které ostrov obývají dodnes.

První Malgaši s sebou přivezli plodiny, které pěstovali už v Jihovýchodní Asii a jejich dnešní rýžová pole vypadají jako by patřila spíš do Asie než k africkému pobřeží. Jazyk původních obyvatel je prokazatelně indonéského původu.

14 svateb a 27 mrtvých

První Evropané se na Madagaskaru objevili na přelomu 14. a 15. století – portugalská flotila vedená kapitánem Diegem Diasem přirazila k břehům ostrova přesně v roce 1500. Ani Portugalcům, ale ani Holanďanům, Britům nebo Francouzům se ovšem na ostrově v následujících stoletích nepodařilo vytvořit stálou základnu. Evropané měli problémy s tropickou horečkou, zažívacími potížemi, nevlídně suchým klimatem a nepřátelskými domorodci. Z těch důvodů velmi rychle zaniklo anglické osídlení blízko Toliary (Tuléar, 1646), a Nosy Bé (1649). Francouzská kolonie u Taolañaro (Fort Dauphin) si vedla o něco lépe a vydržela 30 let. Vánoce 1672 se jí ovšem staly osudné.

Místnímu kmeni antanoských Malgašů se totiž nelíbilo, že 14 francouzských vojáků z pevnosti se rozvedlo se svými malgašskými manželkami, aby si mohli vzít 14 francouzských žen, které byly jako siroty poslány osídlit vzdálenou francouzskou výspu. Domorodci zavraždili všechny ženichy a vyjma jedné i všechny novomanželky a zahájili osmnáct měsíců dlouhé obléhání pevnosti. Teprve v roce 1674 zachránila zbylé obyvatele pevnosti loď Francouzské Východoindické společnosti. 

Poutníci jako zdroj příjmů

Tam, kde vlády evropských států selhaly, uspěly bandy evropských vyvrhelů, které mezi lety 1680 a 1725 udělaly z Madagaskaru pirátskou pevnost. Piráti ovšem na rozdíl od soupeřících mocností projevili vzácnou nestrannost a jejich obětí se stávaly nákladní lodi, zajišťující spojení mezi přístavy v Indickém oceánu stejně jako náklady vypravené Východoindickými společnostmi Francie, Anglie a Holandska. Lodi jedoucí do Evropy byla zbaveny nákladu hedvábí, koření a šperků, plavidla směřující opačným směrem přišly o peníze, zlato a stříbro. Piráti řádili kromě Indického oceánu rovněž v Perském zálivu a Rudém moři. Oblíbeným terčem byly flotily plující mezi indickým Suratem a přístavem Mocha na špičce Arabského poloostrova, protože bohatí muslimští poutníci s sebou na pouti do Mekky často vezli šperky a jiné cennosti.

Obchodníci se samozřejmě snažili zboží před piráty chránit, ale posádky obchodních lodí obraně příliš nepřispívali a zřídka se s útočníky vůbec pustily do boje. Naopak, piráti špatně placenými námořníky často doplňovali svoje řady.

Střídání evropských mocností

Rostoucí obchod se zbraněmi a otroky ekonomicky podpořil malgašská království a objevily se malé soupeřící státy. Mezi nimi získalo na konci 18. století království Merina v centrální vrchovině ostrova. Stát byl po několik století od ostatních madagaskarských království prakticky izolován, ale v roce 1824 Merina dobyla téměř celý ostrov díky energickému vedení dvou podnikavých králů – Andrianampoinimerina (1745–1810) a jeho syna Radama I (1792 – 1828).

V roce 1820 podepsali Britové s merinským vládcem smlouvu, která uznávala nezávislost Madagaskaru, ovšem z britského vlivu se království vymanilo až na konci 19. století. Pro vládce ostrova to ovšem nebyla žádná výhra, protože nadvládu nad ostrovem převzali z britských rukou Francouzi – výměnou za uznání britské suverenity na Zanzibaru.

S Francouzi odešla prosperita

Francouzi se u pobřeží Madagaskaru vylodili v roce 1895, převálcovali naprosto zaskočenou merinskou obranu a téměř okamžitě ustanovili koloniální administrativu. Poslali do alžírského vyhnanství krále Ranavalona III a pokusili se zcela vymýtit britský vliv a zlikvidovat malgašský jazyk tím, že prohlásili francouzštinu za oficiální jazyk kolonie.

Během II. světové války zabrali ostrov Britové, aby zabránili invazi Japonců do Indického oceánu. Už v roce 1943 ovšem předali ostrov zpět spojeneckým Francouzům, kteří hned po válce museli čelit snahám o odtržení. V roce 1947 ještě Francouzi potlačili rozsáhlou vzpouru za cenu 80 000 malgašských životů, ale nacionalistické tendence samozřejmě neustaly. V roce 1960 se Malgašům podařilo získat nezávislost, i když francouzští usedlíci měli ještě dlouhou dobu velký vliv. To bylo velmi brzo po získání nezávislosti znát i na místní ekonomice. Když se francouzská komunita začala stěhovat z ostrova, začal mizet obchod, technologie i zkušenosti.

Ratsiraka a tsunami

Na konci 70. let 20. století Madagaskar přetrhal jakékoli vazby s Francií. Tehdejší politický vůdce Ratsiraka koketoval s komunismem a dokonce napsal svoji vlastní „rudou knihu“ vládních postupů a politických teorií. Ratsiraka politickou scénu ovládl na dost dlouhou dobu, ale nechuť obyvatel k jeho osobě stále narůstala. Teprve na konci 20. století ovšem Ratsirakovi vyrostl vážný politický protivník – Marc Ravalomanana, starosta hlavního města Antananariva.

Prosincové volby roku 2001 měly zajímavý výsledek – oba politici, Ratsiraka i Ravalomanana prohlásili, že v nich zvítězili a po mnoha masových demonstracích a protestech se nakonec Ravalomanana nechal v únoru 2002 prohlásit prezidentem. Ratsiraka a jeho suita se odklidili do přístavního města Tamatave, ale o pár měsíců později utekl bývalý vládce do Paříže. Ravalomanana porazil roztříštěnou opozici v prosincových volbách téhož roku a jeho  administrativa tak nabyla potřebnou legitimitu. Vojenský převrat v roce 2009 však vynesl do čela země současného prezidenta Rajoelinu. 

Do mediálního povědomí se Madagaskar výrazně zapsal v prosinci 2004, kdy od indonéského pobřeží rozběhnutá vlna tsunami zničila infrastrukturu východního pobřeží a nechala 1000 lidí bez střechy nad hlavou.

STRUČNÉ DĚJINY

První písemná zpráva o Madagaskaru pochází ze sedmého století našeho letopočtu, kdy si na severozápadním pobřeží zřídili obchodní přístav arabští obchodníci. Arabové ale pravděpodobně ostrov znali už dříve a postupně mu přisoudili několik jmen: Febol, Cernea, Menutias, Medrutis, Šerbezat, Kamarkada a Měsíční ostrov.

Dnešní jméno ovšem ostrovu nedali Arabové, kteří jej dobře znali, ale paradoxně italský objevitel Marco Polo, jenž na Madagaskaru nikdy nebyl a dozvěděl se o něm pouze z doslechu na svých cestách po Asii. Ital žijící ve 14. století popsal ve svých pamětech pohádkově bohatý ostrov a nazval jej „Madeigascar“. I když jsou mnozí historici přesvědčeni, že ve skutečnosti měl na mysli Mogadišu, přístav položený v dnešním Somálsku, italští renesanční kartografové tak ostrov pojmenovali a jméno se ujalo.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 22 600 000 (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: celkem 57,34 let, muži 54,93 let, ženy 59,82 let
Náboženství: přírodní 52%, křesťanství 41%, islám 7 %
Gramotnost: celkem 68,9 %, muži 75,5 %, ženy 62,5 %

Politika

Oficiální název: Madagaskarská republika, dříve Malagašská republika
Administrativní rozdělení: 6 provincií: Antananarivo, Antsiranana, Fianarantsoa, Mahajanga, Toamasina, Toliara
Výkonná státní moc: hlava státu – prezident Andry Nirina Rajoelina (od března 2009), ministerský předseda Jean Omer Beriziky (od listopadu 2011)

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 000 USD (odhad 2012)
Zemědělská produkce: káva, vanilka, cukrová třtina, hřebíček, kakao, rýže, fazole, banány, arašídy
Průmyslová produkce: zpracování masa, výroba mýdla, pivovarnictví, koželužství, cukr, textil, sklo, cement, automobilové součásti, papír, ropa, turistický ruch

GEOGRAFIE

Poloha: jižní Afrika, ostrov v Indickém oceánu, východně od Mozambiku
Rozloha: 587 040 km2, tedy téměř sedmapůlkrát větší než Česká republika, čtvrtý největší ostrov světa (po Grónsku, Nové Guinei a Borneu)
Podnebí: tropické podél pobřeží, mírné ve vnitrozemí, suché na jihu
Přírodní zdroje: grafit, chromit, uhlí, bauxit, sůl, křemen, asfaltové písky, polodrahokamy, slída, ryby, vodní zdroje
Nejvyšší a nejnižší bod: Indický oceán 0 m, Maromokotro 2 876 m

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda

Vesmír

Robotický koala vylepšený koalí močí a trusem pátrá po tom, zda mají krávy sklony ušlapat koaly, když se ocitnou na zemi.

Věda

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907