Mali: Horká půda vyprahlého státu

12.09.2013

Africké Mali je jedním z nejchudších států světa. Ani značné přírodní bohatství totiž není zemi nic platné při boji s nemilosrdným suchem. Vážný politický problém představuje také odbojná minorita kočovných Tuaregů


Reklama

Vlajka Mali je identická se standardou Guiney, jen s opačným pořadím barev. Do roku 1961 byla ve žlutém pruhu zobrazena černá lidská postava s rukama vztaženýma k nebi

 

Ještě před čtyřmi desítkami let žila značná část obyvatel Mali kočovně. Zejména ničivá sucha však přinutila většinu někdejších nomádů vzdát se životního stylu svých předků a usadit se. I dnes ovšem 5–10 % Malijců stále putuje z místa na místo a jen asi třetina obyvatelstva žije ve městech.

Stop turistickému ruchu

Mali je velká země a disponuje značným přírodním bohatstvím: na jeho území se nacházejí ložiska zlata, uranu, fosfátů, kaolinitu, soli a vápence. Ani intenzivně těžené minerály ovšem nezmění fakt, že jde o jednu z nejchudších zemí světa, kde se roční plat dělníka pohybuje kolem 1 500 dolarů (asi 30 tisíc korun). Stát čelí mnoha problémům spojeným s chudobou, podvýživou, nedostatečnou úrovní zdravotnictví a nedostupností léků. V roce 2000 měly jen dvě třetiny Malijců přístup k nezávadné pitné vodě.

Nejvýznamnějším odvětvím je zemědělství, zejména pěstování bavlny. Většina ekonomické aktivity se odehrává v úrodném údolí Nilu. Zlato se v Mali intenzivněji těží jen asi dvě desetiletí a díky němu jsou částečně vyrovnávány ekonomické propady v případě neúrody způsobené suchem. Stát v posledních letech investoval do turistického ruchu, ale kvůli současným bezpečnostním problémům se tyto vklady zdají být prozatím ztraceny.

Problém kočovné menšiny

Mali je zemí s velkou etnickou rozrůzněností, která nicméně nepřináší velké problémy a vzájemná snášenlivost mezi etniky je zejména na africké poměry velmi dobrá. Jedinou výjimku představuje tuarežská minorita. Kočovní Tuaregové byli v minulosti zapojeni do obchodu s otroky, a v moderním světě mají proto stále problém respektovat vlády států sestavené z černošského obyvatelstva, jež považují za méněcenné. Jde o problém, který se vedle Mali projevuje i v Nigeru a Čadu. Navíc jsou Tuaregové v případě Mali usazeni v neúrodné severní oblasti státu. Poslední příslovečnou kapku představuje fakt, že v zemi nejsou povoleny politické strany založené na etnických, regionálních nebo náboženských principech. Tuaregové mají tedy pocit utlačovaných občanů „druhého řádu“ a o svá práva se hlásí formou ozbrojených povstání. K poslednímu došlo v březnu 2012, kdy povstalci dobyli severní část země. Tuaregové vyhlásili svůj vlastní stát Azavad, ale sever poté obsadili islamisté a tamní situace má do klidu stále velmi daleko.

V lednu roku 2013 začala francouzská invaze do Mali, která si dala za úkol vytlačit islamisty ze země. Armáda obsadila klíčová města Gao, Kodal a Timbuktu a společně s mezinárodními africkými silami zvládla zpacifikovat velkou část severu země. V červnu roku 2013 podepsala malijská vláda s Tuaregy dohodu o příměří.
   

STRUČNÉ DĚJINY

Ve starověké historii Mali hrály významnou roli království Ghana, Malinké a Songhai, vládnoucí v savanách západní Afriky. Tato království kontrolovala obchod v rámci Sahary a byla ve styku se středomořskými a blízkovýchodními civilizacemi.

Království Ghana bylo mocnou silou v letech 700–1075 a jeho centrum leželo u dnešních hranic mezi Mali a Mauretánií. Po jeho zániku vyrostlo na horním toku Nilu království Mali, které roku 1325 dobylo Timbuktu a Gao. Poté začalo upadat a nejvýznamnější mocností oblasti se v 15. století stalo království Songhai, s hlavním sídlem v Gao. Timbuktu bylo v té době centrem obchodu a muslimské víry.

Kolem roku 1880 se o západní Afriku začali zajímat Francouzi, kteří zde ustanovili takzvaný Francouzský Súdán, spravovaný v rámci federace Francouzské západní Afriky. V roce 1956 získalo území větší samostatnost a o dva roky později úplnou autonomii. Od ledna 1959 se k Francouzskému Súdánu připojil Senegal a vznikla Malijská federace, která zanikla v srpnu 1960. Už 22. září byla vyhlášena samostatná republika Mali, která se z francouzské komunity zcela vyčlenila.

Až do roku 1968 mělo Mali pod vedením Modibo Keity socialistickou orientaci. Po převratu v listopadu téhož roku se k moci dostal Moussa Traoré, který vládl až do roku 1991. Musel čelit mnoha studentským protestům a nakonec byl svržen takzvanou Březnovou revolucí roku 1991. Mezi lety 1992 a 2002 byl prezidentem Alpha Oumar Konaré a po něm se stal vůdcem země generál Amadou Toumani Touré, za jehož vlády mělo Mali pověst jedné z politicky a sociálně nejstabilnějších zemí Afriky. V březnu 2012 proběhl v zemi vojenský státní převrat.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi 15,5 milionu
Věková struktura: 47,8 % dětí do 15 let, 3 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 16,4 roku!
Městské obyvatelstvo: 36 %
Etnické složení: skupina Mande (Barbara, Malinké, Sonické) tvoří 50 %, Peul 17 %, Voltaic 12 %, Songhai 6 %, Tuaregové 10 %, ostatní menší etnika 5 %
Náboženství: islám (90 %), animisté (9 %) a křesťané (asi 1 %)
Jazyky: úředním jazykem je francouzština, běžně se používají i původní jazyky, z nichž je nejrozšířenější bambara
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 36,1 %
Gramotnost: 31,1 %

Politika

Typ vlády: republika; samostatnost: od 22. září 1960 (dříve francouzská kolonie) Hlava státu: prozatímní prezident Dioncounda Traoré (od 12. dubna 2012)
Šéf vlády: prozatímní premiér Cheick Modibo Diarra (také od 12. dubna 2012)
Volby: prezident volen všeobecným hlasováním na pětileté období s možností jednoho opakovaného zvolení, premiéra určuje prezident.

Ekonomika

HDP na hlavu: pouze 1 100 USD (odhad z r. 2011; ČR – 27 400 USD), jedna z nejchudších zemí světa podobně jako například Somálsko nebo Zimbabwe
Měna: Mali je součástí Západoafrické měnové unie, která používá frank CFA (FCFA). Tato měna je pevně vázána na euro v kurzu 1 EUR = 656 FCFA.

GEOGRAFIE

Rozloha: 1 240 192 km2, tedy zhruba dvojnásobek velikosti Francie
Hranice: 7 243 km (s Mauretánií, Alžírskem, Burkinou Faso, Guineou, Nigerem, Pobřežím slonoviny a se Senegalem)
Charakter území: na severu většinou nížiny nebo zvlněné pláně pokryté pískem, na jihu savana a na severovýchodě rozeklané vrcholky
Podnebí: subtropické až pouštní; od února do června horko a sucho, mezi červencem a listopadem deštivo a vlhko, od listopadu do února chladno a sucho
Minimální noční / maximální denní teploty (°C) v Bamaku: leden–březen 16–23/33–38, duben–červen 23–25/39–33, červenec–září 23–21/33–30, říjen–prosinec 21–16/32–35
Nejnižší a nejvyšší bod: řeka Senegal (23 m) / Hombori Tondo (1 155 m)

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Z deníku výpravy lze vyčíst, že začínala velmi optimisticky a mezi jejími členy nepanovalo žádné pnutí. Později byli někteří členové expedice nalezeni jen ve spodním prádle, jiným chyběly kusy tváře.

Zajímavosti

Připojování rakety Pegasus XL se satelitem TacRL-2 k mateřskému letounu Lockheed L-1011 TriStar „Stargazer“.

Vesmír

Nad hlavním městem San Salvador se tyčí vulkán stejného jména (vlevo). Jeho energie má posloužit pro těžbu bitcoinů.

Věda
Historie

Tento hummel vyřadila spojenecká vojska v Normandii.

Válka

Nový výzkum odhalil nečekaně vysokou míru násilí, která mohla vypuknout, přinejmenším za určitých okolností, v době kamenné.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907