Mali: Horká půda vyprahlého státu

12.09.2013

Africké Mali je jedním z nejchudších států světa. Ani značné přírodní bohatství totiž není zemi nic platné při boji s nemilosrdným suchem. Vážný politický problém představuje také odbojná minorita kočovných Tuaregů


Reklama

Vlajka Mali je identická se standardou Guiney, jen s opačným pořadím barev. Do roku 1961 byla ve žlutém pruhu zobrazena černá lidská postava s rukama vztaženýma k nebi

 

Ještě před čtyřmi desítkami let žila značná část obyvatel Mali kočovně. Zejména ničivá sucha však přinutila většinu někdejších nomádů vzdát se životního stylu svých předků a usadit se. I dnes ovšem 5–10 % Malijců stále putuje z místa na místo a jen asi třetina obyvatelstva žije ve městech.

Stop turistickému ruchu

Mali je velká země a disponuje značným přírodním bohatstvím: na jeho území se nacházejí ložiska zlata, uranu, fosfátů, kaolinitu, soli a vápence. Ani intenzivně těžené minerály ovšem nezmění fakt, že jde o jednu z nejchudších zemí světa, kde se roční plat dělníka pohybuje kolem 1 500 dolarů (asi 30 tisíc korun). Stát čelí mnoha problémům spojeným s chudobou, podvýživou, nedostatečnou úrovní zdravotnictví a nedostupností léků. V roce 2000 měly jen dvě třetiny Malijců přístup k nezávadné pitné vodě.

Nejvýznamnějším odvětvím je zemědělství, zejména pěstování bavlny. Většina ekonomické aktivity se odehrává v úrodném údolí Nilu. Zlato se v Mali intenzivněji těží jen asi dvě desetiletí a díky němu jsou částečně vyrovnávány ekonomické propady v případě neúrody způsobené suchem. Stát v posledních letech investoval do turistického ruchu, ale kvůli současným bezpečnostním problémům se tyto vklady zdají být prozatím ztraceny.

Problém kočovné menšiny

Mali je zemí s velkou etnickou rozrůzněností, která nicméně nepřináší velké problémy a vzájemná snášenlivost mezi etniky je zejména na africké poměry velmi dobrá. Jedinou výjimku představuje tuarežská minorita. Kočovní Tuaregové byli v minulosti zapojeni do obchodu s otroky, a v moderním světě mají proto stále problém respektovat vlády států sestavené z černošského obyvatelstva, jež považují za méněcenné. Jde o problém, který se vedle Mali projevuje i v Nigeru a Čadu. Navíc jsou Tuaregové v případě Mali usazeni v neúrodné severní oblasti státu. Poslední příslovečnou kapku představuje fakt, že v zemi nejsou povoleny politické strany založené na etnických, regionálních nebo náboženských principech. Tuaregové mají tedy pocit utlačovaných občanů „druhého řádu“ a o svá práva se hlásí formou ozbrojených povstání. K poslednímu došlo v březnu 2012, kdy povstalci dobyli severní část země. Tuaregové vyhlásili svůj vlastní stát Azavad, ale sever poté obsadili islamisté a tamní situace má do klidu stále velmi daleko.

V lednu roku 2013 začala francouzská invaze do Mali, která si dala za úkol vytlačit islamisty ze země. Armáda obsadila klíčová města Gao, Kodal a Timbuktu a společně s mezinárodními africkými silami zvládla zpacifikovat velkou část severu země. V červnu roku 2013 podepsala malijská vláda s Tuaregy dohodu o příměří.
   

STRUČNÉ DĚJINY

Ve starověké historii Mali hrály významnou roli království Ghana, Malinké a Songhai, vládnoucí v savanách západní Afriky. Tato království kontrolovala obchod v rámci Sahary a byla ve styku se středomořskými a blízkovýchodními civilizacemi.

Království Ghana bylo mocnou silou v letech 700–1075 a jeho centrum leželo u dnešních hranic mezi Mali a Mauretánií. Po jeho zániku vyrostlo na horním toku Nilu království Mali, které roku 1325 dobylo Timbuktu a Gao. Poté začalo upadat a nejvýznamnější mocností oblasti se v 15. století stalo království Songhai, s hlavním sídlem v Gao. Timbuktu bylo v té době centrem obchodu a muslimské víry.

Kolem roku 1880 se o západní Afriku začali zajímat Francouzi, kteří zde ustanovili takzvaný Francouzský Súdán, spravovaný v rámci federace Francouzské západní Afriky. V roce 1956 získalo území větší samostatnost a o dva roky později úplnou autonomii. Od ledna 1959 se k Francouzskému Súdánu připojil Senegal a vznikla Malijská federace, která zanikla v srpnu 1960. Už 22. září byla vyhlášena samostatná republika Mali, která se z francouzské komunity zcela vyčlenila.

Až do roku 1968 mělo Mali pod vedením Modibo Keity socialistickou orientaci. Po převratu v listopadu téhož roku se k moci dostal Moussa Traoré, který vládl až do roku 1991. Musel čelit mnoha studentským protestům a nakonec byl svržen takzvanou Březnovou revolucí roku 1991. Mezi lety 1992 a 2002 byl prezidentem Alpha Oumar Konaré a po něm se stal vůdcem země generál Amadou Toumani Touré, za jehož vlády mělo Mali pověst jedné z politicky a sociálně nejstabilnějších zemí Afriky. V březnu 2012 proběhl v zemi vojenský státní převrat.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi 15,5 milionu
Věková struktura: 47,8 % dětí do 15 let, 3 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 16,4 roku!
Městské obyvatelstvo: 36 %
Etnické složení: skupina Mande (Barbara, Malinké, Sonické) tvoří 50 %, Peul 17 %, Voltaic 12 %, Songhai 6 %, Tuaregové 10 %, ostatní menší etnika 5 %
Náboženství: islám (90 %), animisté (9 %) a křesťané (asi 1 %)
Jazyky: úředním jazykem je francouzština, běžně se používají i původní jazyky, z nichž je nejrozšířenější bambara
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 36,1 %
Gramotnost: 31,1 %

Politika

Typ vlády: republika; samostatnost: od 22. září 1960 (dříve francouzská kolonie) Hlava státu: prozatímní prezident Dioncounda Traoré (od 12. dubna 2012)
Šéf vlády: prozatímní premiér Cheick Modibo Diarra (také od 12. dubna 2012)
Volby: prezident volen všeobecným hlasováním na pětileté období s možností jednoho opakovaného zvolení, premiéra určuje prezident.

Ekonomika

HDP na hlavu: pouze 1 100 USD (odhad z r. 2011; ČR – 27 400 USD), jedna z nejchudších zemí světa podobně jako například Somálsko nebo Zimbabwe
Měna: Mali je součástí Západoafrické měnové unie, která používá frank CFA (FCFA). Tato měna je pevně vázána na euro v kurzu 1 EUR = 656 FCFA.

GEOGRAFIE

Rozloha: 1 240 192 km2, tedy zhruba dvojnásobek velikosti Francie
Hranice: 7 243 km (s Mauretánií, Alžírskem, Burkinou Faso, Guineou, Nigerem, Pobřežím slonoviny a se Senegalem)
Charakter území: na severu většinou nížiny nebo zvlněné pláně pokryté pískem, na jihu savana a na severovýchodě rozeklané vrcholky
Podnebí: subtropické až pouštní; od února do června horko a sucho, mezi červencem a listopadem deštivo a vlhko, od listopadu do února chladno a sucho
Minimální noční / maximální denní teploty (°C) v Bamaku: leden–březen 16–23/33–38, duben–červen 23–25/39–33, červenec–září 23–21/33–30, říjen–prosinec 21–16/32–35
Nejnižší a nejvyšší bod: řeka Senegal (23 m) / Hombori Tondo (1 155 m)

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lukulské hody movitých Římanů na mozaice z 3. století.

Zajímavosti

Milující srdce přírody | Jim Picôt

Celkový vítěz - žralok plující v hejnu lososů.

Revue

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda

Vesmír

Robotický koala vylepšený koalí močí a trusem pátrá po tom, zda mají krávy sklony ušlapat koaly, když se ocitnou na zemi.

Věda
Historie

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907