Nebezpečný lovec a bezbranná kořist? Duel T-34 vs. StuG III u Kurska (1)

Sovětská „čtyřiatřicítka“ a německé útočné dělo StuG III patří mezi nejdůležitější typy obrněných vozidel druhé světové války, což podtrhují impozantní počty dodaných exemplářů. Jak si tyto dvě zbraně vedly v měření sil u Kurska?

15.09.2020 - Lukáš Visingr



Obrněnec T-34 se běžně označuje za nejpraktičtější konstrukci tanku ve druhé světové válce a nezřídka zní také tvrzení, že šlo o tank nejlepší. Druhý názor zůstává (jako ostatně všechny takové výroky) velmi kontroverzním a odpůrci namítají, že na bojové efektivitě „čtyřiatřicítek“ měl zásadní podíl i prostý počet. StuG III možná nebyl tak nápadný, ale z hlediska důležitosti byla jeho pozice pro Wehrmacht mimořádná. Navzdory naprosto odlišné konstrukční filozofii měla však obě tato vozidla společného více než velký počet a strategický význam. Například to, že se od začátku potýkala se silnou kritikou z řad generality.

Nesouhlasu navzdory

Vzhledem k současnému legendárnímu statusu T-34 je velmi paradoxní, že původně vznikl jako záložní řešení, a to z vlastní iniciativy konstruktéra, což bylo ve Stalinově SSSR dosti riskantní. Michail Koškin z konstrukční kanceláře v Charkově dostal úkol vyvinout náhradu rychlých tanků řady BT, které dovedly shodit pásy a jezdit na kolech. Výsledkem se stal prototyp A-20, ale Koškin vyprojektoval i vozidlo A-32, které onu schopnost jízdy na kolech nemělo. Vyznačovalo se ale silnějším pancéřováním (čísla v názvech obou typů udávala tloušťku čelního pancíře v milimetrech). Stroj A-32 se však od počátku stal i terčem kritiky, neboť maršál Kliment Vorošilov a generál Grigorij Kulik hájili názor, že rychlý tank má mít schopnost jízdy rovněž na kolech.

Obvinili Koškina z plýtvání časem a zdroji, avšak na jeho obranu se ozvali mnozí tankisté, kteří kritizovali nedostatky konstrukce BT, mimo jiné slabé pancéřování. Projekt A-32 evidentně oslovil také Stalina, který Koškina nepotrestal a přikázal mu pracovat na obou typech s tím, že o sériové produkci se rozhodne, až podle toho, co napovědí zkoušky prototypů. Další průběh je již dobře známý, a to včetně faktu, že Koškin za prosazení svého nápadu zaplatil životem, protože se zúčastnil dlouhé testovací jízdy dvojice zdokonalených prototypů A-34, záhy onemocněl a zemřel.

Výsledky však na Stalina zapůsobily natolik, že rozhodl ve prospěch sériové výroby tohoto typu, a Rudá armáda měla už na konci roku 1940 provozovat 600 sériových T-34. Produkci, jež se rozbíhala v létě 1940, sice opět zbrzdil Kulik s poukazem na chyby konstrukce, jenže Stalin a lidový komisař tankového průmyslu V. A. Malyšev nařídili pokračování výroby s tím, že nedostatky se mají průběžně odstraňovat. Rudá armáda tudíž sice nové obrněnce dostávala, avšak pomalejším tempem, takže do chvíle německého útoku převzala asi 1 200 exemplářů T-34.

Tank Mickey Mouse

Díky ohromnému úsilí evakuovaného sovětského průmyslu se pak dařilo produkci urychlovat, takže závody za Uralem a ve Stalingradě chrlily „téčka“ neuvěřitelným tempem. Nové tanky z let 1942 a 1943 se však od těch původních v mnohém lišily, protože se zaváděly různé úpravy s cílem zjednodušit výrobu a zvýšit efektivitu v boji. Největší změny se dostavily roku 1943, kdy se začalo dodávat provedení s novou věží, která měla v půdorysu tvar šestiúhelníku a vyznačovala se silnějším pancéřováním.

Nabízela větší prostor (takže dva vojáci uvnitř měli víc pohodlí a dala se převážet větší zásoba střeliva) a ve stropě se nově nacházely dva průlezy, kdežto původní podoba měla jen jediný. Otevřené poklopy průlezů dávaly vozidlu při pohledu zepředu charakteristický tvar, kvůli němuž mu němečtí vojáci přezdívali „Mickey Mouse“. Na věži se později objevila i velitelská kopule. Nová věž se mimochodem inspirovala návrhem, jenž dostal název T-34M a vznikl už v roce 1940 s cílem odstranit některé chyby stávajícího stroje.

T-34 Model 1943 
  • OSÁDKA: 4 muži
  • BOJOVÁ HMOTNOST: 29,1 t
  • DÉLKA KORBY: 5,92 m
  • CELKOVÁ DÉLKA: 6,62 m
  • CELKOVÁ ŠÍŘKA: 3,00 m
  • CELKOVÁ VÝŠKA: 2,52 m
  • TYP MOTORU: dieselový V-2-34
  • VÝKON MOTORU: 368 kW
  • MAX. RYCHLOST: 55 km/h
  • MAX. DOJEZD: 465 km
  • KANON: 76,2mm F-34 (100 nábojů)
  • KULOMET: 2× 7,62mm DT (3 150 nábojů)

Téčka v bitvě

Kromě větší věže se tank vyznačoval též odlišným podvozkem se šesti páry pojezdových kol a možná by se skutečně sériově i vyráběl, jenže německý útok způsobil, že zůstal jen ve fázi modelu. Je poměrně málo známé, že v roce 1941 vznikla rovněž malá série tanků T-34-57, jež místo 76,2mm kanonů F-34 nesly 57mm zbraně ZIS-4, jejichž vysoká úsťová rychlost je činila optimálními k ničení silně obrněných cílů.

Dokončení: Nebezpečný lovec a bezbranná kořist? Duel T-34 vs. StuG III u Kurska (2)

Všechny se zapojily do obranných bojů u Moskvy, kde byly ztraceny, avšak v době příprav kurské operace došlo k oživení nápadu. Dlouho se uvádělo, že zůstalo pouze u plánů, avšak některé zdroje dnes tvrdí, že přece jen vznikla druhá série. Tanky byly údajně zařazeny do záloh vrchního velení a několik vozidel prý dokonce u Kurska prodělalo frontové zkoušky, ale přednost nakonec dostala podoba s dělem ráže 85 mm, budoucí T-34-85 (západní literatura obvykle užívá označení T-34/85). Navzdory vítězství v bitvě totiž bylo zřejmé, že 76,2mm kanon proti nové generaci německých tanků zkrátka nepostačuje.


Další články v sekci