Nejmenší z psovitých šelem: Co nejspíš nevíte o fencích berberských

20.09.2021 - Marek Telička

Fenek berberský měří asi 30 centimetrů a neváží víc než jeden a půl kilogramu. Tento živočich, který není větší než domácí kočka, přitom dokáže přežívat v jednom z nejdrsnějších životních prostředí – uprostřed Saharské pouště

<p>Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.</p>

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.


Reklama

Fenci (Vulpes zerda) jsou velmi společenští. Žijí až v desetičlenných skupinách, které jsou tvořeny dospělým párem a jeho mláďaty. Někdy s rodiči zůstávají i potomci z loňského vrhu. Jde o nesmírně komunikativní tvorovy, kteří se domlouvají máváním oháňky, výrazy ve tváři i pestrou škálou

zvuků. Varují se štěkavým voláním a spokojenost dávají najevo svou verzí předení. V ohrožení ňafají a navzájem se zdraví pištěním. Pokud jsou od sebe samice a samec násilně odloučeni, protestují nářkem. O samotě trpí fenci stresem. Samičky chované po spáření v izolaci jsou vystresované natolik, že většinou nezabřeznou. 

Šetření vodou a spižírny

Po většinu roku se fenek musí obejít bez vody, protože na Sahaře spadne jen pár milimetrů srážek. Jeho organismus ale dokáže získávat tekutiny z pozřených těl plazů, červů a hmyzu. Moč fenků je maximálně koncentrovaná a ani v jejich trusu byste příliš vody neobjevili. Zatímco u většiny zvířat jsou tři čtvrtiny trusu tvořeny vodou, u fenků jde o pouhou šestinu.

Na lovecké výpravy se každý jedinec vydává sám a v noci. Po kořisti pátrá zejména sluchem a čichem a živočicha ukrytého v písku dokáže vyhrabat ze značné hloubky. Troufá si i na větší tvory, které zabíjí kousnutím do krku. Zbytky z větších úlovků si schovává do vyhrabané díry v zemi, na niž čenichem nahrne písek. Stojí za zmínku, že „spižírny“ si vytvářejí spíše samice. Bezstarostnější samci klidně nechají nesnědený zbytek úlovku pohozený na zemi.

Vedro a investice do mladých

Fenek si vyhrabává hluboké nory, z nichž vylézá až večer. Některé měří na délku až deset metrů a sahají metr pod zem. Příbytek v písku si šelma hloupí lopatkovitými tlapkami, s jejichž pomocí vykope za noc až pět metrů chodeb. Tato zvířata navíc čelí vedru tak, že přes den dokážou snížit tělesnou teplotu a tepovou frekvenci a ušetří tak spoustu energie.

TIP: Fosa, predátor z Madagaskaru: Tajemný postrach lemurů 

Samice dokáže odchovat za rok jen jeden vrh mláďat, který v průměru čítá tři potomky. Samička je březí zhruba 50 dní a mláďata se u ní vyživují mlékem do věku jednoho měsíce. Už třítýdenní fenci jsou ovšem přikrmováni masitou potravou. V noře se o mladé stará jen matka, ale otec první měsíc hlídá noru. Je známé, že fenci jsou při obraně mláďat velmi agresivní a toto společné úsilí o ochranu potomků pravděpodobně přispívá k zachování společenské struktury celé smečky. Teprve ve věku šesti měsíců jsou mláďata samostatná, ale není zřídkavé, že se u svých rodičů zdržují i poté a často pomáhají i s odchovem mláďat z dalšího vrhu.

Co o fencích nejspíš nevíte

  • dokážou překonat vedra kolem 50 °C, ale i noční teploty pod bodem mrazu
  • samice má mláďata jen jednou do roka; pokud však o mladé přijde, může zabřeznout podruhé a někdy i potřetí
  • tato nejmenší psovitá šelma je i s hlavou dlouhá 30 až 40 cm a vysoká kolem 20 cm, uši dlouhé i více než 10 centimetrů
  • dospělý jedinec dokáže z místa vyskočit 0,7 metru do výšky a více než metr do dálky, což mu pomáhá při lovu
  • není známo, jaká zvířata jsou pro fenky hlavní hrozbou, ale je jisté, že jejich doupata jsou uzpůsobena pro rychlý útěk

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mezi chorobami přenesenými z lidí na zvířata dominují bakteriální infekce.

Zajímavosti

Technologie pro dálkový průzkum LiDAR odhalila pozůstatky intenzivně osídlené krajiny dávné kultury Casarabe, v dnešní západní Amazonii. (foto: German Archaeological Institute, H. PrümersCC BY 4.0

Věda

Střední Amerika

Asi nejobvyklejší (resp. nejsnáze množitelná a dostatečně barevná) rybka začátečníků je „paví očko“, „mečovka“ nebo „plata“. Právě ve středoamerických vodách žijí rozličné druhy snadno živorodých rybek, z nichž akvaristé vyšlechtili desítky či stovky barevných i tvarových variant. 

Paví očko, gupka, čili živorodka duhová (Poecilia reticulata) žije ve sladké i brakické vodě a nejen díky tomu je velmi tolerantní ke kvalitě vody v akváriu. (foto: Shutterstock)

Příroda

Vizualizace znázorňující (zatím nepotvrzený) exoměsíc u exoplanety Kepler-1625b-i.

Vesmír

Během vlády Ludvíka XIV. kvetla v Paříži živnost kartářkám, čarodějnicím i obchodníkům s jedy. Prodávala se zde dokonce speciální směs zvaná „prášek dědiců“. 

Historie
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907