Nikaragua: Odkázaná na ostatní

01.05.2014

Nikaragua se stále snaží překonat následky dlouhých let diktátorského režimu, občanské války a přírodních katastrof. Po Haiti jde o druhou nejchudší zemi amerického kontinentu a jeden z nejchudších států západní polokoule


Reklama

Vlajka Nikaraguy je odvozena od někdejší bílo-modré standardy Federální republiky Střední Ameriky. Modré pruhy představují Pacifik a Karibik, bílý pruh zemi mezi nimi. Velmi podobná je vlajka El Salvadoru

Nikaragujská ekonomika je tradičně závislá na vývozu zemědělských výrobků, i když v letech 1950–1990 probíhaly v zemi snahy o větší prosazení průmyslu.

Pomoc nutná

Plné dvě třetiny nikaragujského exportu představuje zemědělství. Tento sektor prosperuje v prvé řadě díky úzkým vztahům s Venezuelou, kam směřuje více než polovina nikaragujského zemědělského vývozu. K tradičním plodinám patří káva, banány, bavlna, cukrová třtina a tabák, důležitý je i export hovězího masa a mořských plodů. Další část vývozu představují textilní výrobky a významný začíná být po letech zisk z turistického ruchu. Koncem 20. století turismus de facto zkolaboval a „do formy“ se opět dostává jen pozvolna. Země má přitom určitě co nabídnout: bohatou kulturu, ještě stále nedotčený deštný prales, vulkány, pláže a architekturu z koloniálních dob. Primitivní zemědělství, textilky a nerozvinutá turistická infrastruktura však k zabezpečení stability nestačí a bez zahraniční pomoci by země velmi rychle zkolabovala.

Útěky, návraty a katastrofy

Beznadějnou domácí situaci se tisíce Nikaragujců rozhodly řešit útěkem do zahraničí. Většina z nich žije v USA, Mexiku, Guatemale, Kostarice a Kanadě. Mnozí z nich posílají peníze domů, přičemž pomoc od vystěhovalců představuje úhrnem zhruba miliardu dolarů ročně. I tak ovšem musí podle zprávy Rozvojového programu OSN bezmála 80 % obyvatel vystačit s příjmem kolem dvou dolarů denně. Většina původních obyvatel (5 % populace) dokonce vyžije s poloviční částkou. Přesto se mnozí vracejí zpět do vlasti. Ti, kteří zůstávají v zahraničí, jsou pak nepochybně rádi, že unikli nejen zničující chudobě, ale také hrozbě přírodních katastrof.

Po roce 1972 se Nikaragua těžko vzpamatovávala ze silného zemětřesení. V roce 1998 se zemí prohnal hurikán Mitch, který zabil tisíce lidí a zanechal pětinu Nikaragujců bez střechy nad hlavou. Kvůli chudobě navíc velké množství obyvatel dosud žije v polozbořených domech, které další nápor živlů nemusejí unést. V polovině dubna 2014 zasáhla Nikaraguu vlna otřesů o síle 5,1–6,7 stupně. Došlo k vyhlášení stavu nejvyšší pohotovosti a obyvatelé byli vyzváni, aby raději spali pod širým nebem.

Poslední středoamerický diktátor

Nikaragua posledních desetiletí je spojena s Danielem Ortegou, který zemi jako vůdce sandinistů ovládal v letech 1979–1990 a po dvou neúspěšných kandidaturách se v roce 2006 do čela státu vrátil. Spojence našel v socialisticky orientovaném Hugovi Chávezovi – dnes už zesnulém prezidentovi Venezuely –, přičemž se Nikaragua stala pod jeho vedením členem svazu ALBA (Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky), který má za cíl integraci Latinské Ameriky a Karibiku. Orientace na Kubu a další proamerické síly však není po chuti USA. Daniel Ortega se v každém případě znovunabyté moci jen tak nevzdá. V roce 2011 byl znovu zvolen do čela státu, i když podle tehdejší ústavy neměl už potřetí kandidovat. Letos ovšem Národní shromáždění schválilo konstituční změnu, díky níž se za dva roky může Ortega pokusit o další pokračování své vlády.

STRUČNÉ DĚJINY

Většina historie země je zřejmě navždy ztracena, ale výzkumy ukazují, že kolem roku 1 500 př. n. l. už byla Nikaragua hustě osídlena a zhruba v roce 400 př. n. l. sem dorazila zemědělská revoluce. Vše změnil příjezd Kryštofa Kolumba v roce 1502, i když výrazněji se Evropané začali o oblast zajímat až o dvacet let později.

Španělé a diktátoři

V roce 1523 dobyli Nikaraguu Španělé a rozdělili ji na velká hospodářství, na nichž museli pracovat domorodí indiáni. Na zmíněném uspořádání se v podstatě nic nezměnilo až do 19. století. V září roku 1821 vznikla Středoamerická federace (zahrnující dnešní Guatemalu, El Salvador, Honduras, Kostariku a Nikaraguu), jejíž členové se tak odtrhli od Španělska. Od roku 1838 je země zcela samostatná. V první půlce 19. století si tamní vládu uzurpovali diktátoři, jako první José Santos Zelaya (1893–1909). V mezičase stát okupovaly americké námořní jednotky (1912–1933) a v roce 1936 se k moci dostal Anastasio Somoza García. On a jeho rodina stáli v čele Nikaraguy po dalších 42 let: starší syn Luis Somoza Debayle od roku 1956 a po Garcíově smrti v roce 1967 pak mladší z bratrů Anastasio Somoza Debayle.

Přes revoluci k současnosti

V roce 1961 se v zemi zformovala Sandinovská fronta národního osvobození, která proti nejmladšímu Somozovi a jeho vládě zahájila dlouhou partyzánskou válku. V roce 1972 zasáhlo Nikaraguu silné zemětřesení, ovšem Somoza si většinu mezinárodní pomoci nechal pro sebe a své jednotky. O sedm let později přistoupili Sandinisté vedení Danielem Ortegou k ofenzivě a Somoza utekl ze země. Revoluce stála život padesát tisíc Nikaragujců. Spojené státy začaly postupně podporovat opozici, což vyústilo ve svobodné volby v roce 1990. Z nich vzešla vítězně jako první žena v čele středoamerického státu Violeta Chamorrová. V roce 1997 ji vystřídal zkorumpovaný Arnoldo Alemán a poté Enrique Bolaños. Daniel Ortega stanul v čele země znovu v roce 2006 a prezidentem je dodnes.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: zhruba 5,85 milionu, o málo víc než Slovensko
prům. počet dětí: 1,99 na jednu ženu
věková struktura: 29,3 % dětí do 15 let, 4,7 % obyv. starších 65 let, polovina obyv. mladších 24,2 roku
městské obyv.: 57 %
etnické složení: mestici, tj. míšenci amerických indiánů a bělochů 69 %, běloši 17 %, černoši 9 %, američtí indiáni 5 %
náboženství: katolíci 58,5 %, protestanti 23,2 %, svědci Jehovovi 0,9 %, ostatní 1,6 %, bez vyznání 15,7 %
jazyky: oficiální jazyk – španělština
obyv. pod hranicí chudoby: 42,5 %
gramotnost: 78 %.

Politika

Typ vlády: republika prezidentského typu
samostatnost: od 15. 9. 1821 (dříve španělská kolonie)
hlava státu: prezident José Daniel Ortega Saavedra (od 10. 1. 2007); prezident je hlavou státu i šéfem vlády
volby: prezident a viceprezident se volí na pět let všelidovým přímým hlasováním.

Ekonomika

HDP na hlavu: 4 500 USD (odhad z r. 2013; ČR – 26 300 USD), o něco více než Vietnam
měna: nikaragujská cordoba (NIC), 1 USD = asi 25 NIC, 1 CZK = asi 1,26 NIC.

GEOGRAFIE

Rozloha: 130 370 km², tedy zhruba stejně jako Island
hranice: 1 231 km (s Hondurasem a Kostarikou)
délka pobřeží: 910 km
charakter území: rozsáhlé pobřežní nížiny u Karibiku se zdvihají do hor v centrální části země, úzké pobřežní nížiny na straně Pacifiku přerušují sopky
podnebí: tropické – horké a vlhké v nížinách, chladnější na horách; min. noční / max. denní teploty (°C) v Managui: leden–březen 23–26/30, duben–červen 28–26/32–31, červenec–září 25–26/31, říjen–prosinec 24/31–30
nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán (0 m) / Mogoton (2 438 m).

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pumapunku představuje jednu ze čtyř staveb, jejichž ruiny po sobě zanechala civilizace Tiwanaku.

Zajímavosti

Eduard už (a ještě) jako král s Wallis na dovolené v Jugoslávii roku 1936

Historie

Co přiměje člověka obdivovat teroristické útoky?

Věda

Sonda Planck a mapa reliktního záření

Vesmír

Panzerwaffe utrpěla v Normandii těžké ztráty – na snímku obrněnce ukořistěné Spojenci

 

Válka

Pavouci skákavky druhu Euophrys omnisuperstes obývají oblasti okolo 6 700 m n. m., a jsou tak nejvýše žijícími zvířaty na světě.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907