Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (3)

Potíže s dodávkami Armaty a zastavení nákupů T-90 způsobily, že jádro ruských tankových vojsk dodnes tvoří T-72 – byť v zásadně vylepšeném provedení B3. Tato situace vedla moskevské ministerstvo obrany roku 2015 nejen k rozhodnutí modernizovat celou flotilu T-90 a T-90A, ale i k dalším akvizicím.

Do výzbroje se dostane nejnovější provedení T-90M, které uralvagonzavodští inženýři vytvořili v rámci programu Poryv-3. Vycházeli přitom z exportního T-90MS, který v počtu 464 kusů nakoupí ozbrojené síly Indie, a brzo se uplatní i v dalších ozbrojených silách. Vláda v Novém Dillí tak reaguje na rostoucí hrozbu války s Pákistánem a potíže provázející rozvoj domácího tanku Arjun. 

Zásadní modernizace

Srdce T-90M i T-90MS tvoří dvanáctiválcový diesel V-92S2F o 842 kW, nechybí pomocná pohonná jednotka napájející elektronické systémy i bez zapnutého motoru. Bojová hmotnost „emka“ činí asi 48 t. Hlavní výzbroj představuje modernizovaný kanon 2A46M-5 ráže 125 mm vybavený novým elektronickým systémem řízení palby a účinnější stabilizací, jež přinesla v porovnání s T-72 zvýšení přesnosti až o 15–20 %, zatímco rozptyl při střelbě za jízdy se snížil 1,7krát.

Hlavní zásobník na 22 nábojů v Uralvagonzavodu upravili oproti starším verzím tak, aby pojal podkaliberní munici větší délky – a tím i vyšší průbojnosti. Další granáty může T-90M vézt v izolovaných pancéřovaných schránkách, které zřejmě nahradily pravou přední nádrž. Na přání zákazníka bude možné 2A46M-5 nahradit dělem 2A82-1M z tanku Armata. Kromě koaxiálního kulometu PKTM ráže 7,62 mm nese T-90M též 12,7 mm automat NSVT či Kord-T v upravené zbraňové stanici velitele.

Svařovanou věž inovovaného tvaru kryje vrstvený pancíř kombinující ocel, hliník a plast. Její odolnosti opět napomáhají bloky dynamické ochrany Relikt, které chrání stroj před kumulativní municí a snižují účinek podkaliberních střel až o polovinu. Některé zdroje hovoří o možnosti instalace aktivní ochrany – kupříkladu nové generace systému Arena či Afghanit – ovšem konkrétní údaje chybějí. Dodejme, že u areny radiolokátor pátrá po podezřelých objektech, a jakmile detekuje přilétající protitankovou střelu, z bloku na věži proti ní odstartuje antiraketa. 

Zajímavá alternativa 

Originální konstrukční prvek představují mříže chránící přechod mezi korbou a věží, které mají vyzkratovat zapalovač hlavice reaktivních granátů a zabránit vytvoření kumulativního paprsku. Velitel má k dispozici panoramatický pozorovací přístroj PK PAN Sokolinyj glaz (Sokolí oko) od běloruské firmy Peleng, který kombinuje denní/termovizní kameru a dálkoměr s dosahem 7,5 km.

Také střelec obdržel modernější systém PNM Sosna-U spojující zaměřovač, denní/termovizní kameru a laserový dálkoměr sloužící i k ozařování cílů pro navádění řízených raket vypouštěných z kanonu. Design T-90M se potýká s jistými kompromisy typickými pro původní T-72 – především nedostatkem vnitřního prostoru. I tak v něm ruská armáda po letech získá obrněnec, který se bude moci jako rovný s rovným utkat s posledními modifikacemi abramsu či Leopardu 2. První nově postavené kusy má Uralvagonzavod dodat roku 2020, do dalších pěti let by se modernizace na tentýž standard měly dočkat i všechny ostatní ruské „devadesátky“.

Tčka v akci

Do reálného boje se T-90 zatím dostal sporadicky. Zatímco v prvním čečenském konfliktu si T-90 pravděpodobně nezabojovaly, na počátku druhé čečenské války roku 1999 se generálové údajně rozhodli vyzkoušet rané provedení exportní verze T-90S. Podle moskevských zdrojů jeden stroj v Čečně inkasoval sedm zásahů reaktivními protitankovými granáty, přesto zůstal bojeschopný. Roku 2015 vyslala Moskva několik T-90A do Sýrie k obraně letiště Hmímím, odkud vzlétaly ruské bombardéry.

Začátkem následujícího roku se obrněnce zapojily i do útoků syrských vládních jednotek a jeden z nich v Aleppu přestál přímý zásah řízenou střelou TOW-2A. Na podzim 2017 jiný T-90 naopak podlehl palbě ozbrojenců Islámského státu. Přestože základ konstrukce ze 70. let v lecčems ztěžuje osádkám práci, na druhou stranu přispívá k dobré pohyblivosti a nízké siluetě. Právě tyto parametry se uvádějí jako hlavní devíza T-90 a spolu s nižšími provozními náklady v porovnání s mnohdy o více než 15 t těžšími konkurenty činí z ruského tanku zajímavou alternativu pro méně movité armády.