Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (2)

29.09.2019 - Miroslav Mašek

Ačkoliv se ruský T-90 na první pohled může jevit jako zcela nová konstrukce, ve skutečnosti vychází ze známého typu T-72. Jeho první verze se nemohly v přímém boji postavit západním protějškům, avšak další vývoj učinil z „devadesátky“ obávaného protivníka

<p>Aktuální verze T-90MS vznikla především kvůli exportu.</p>

Aktuální verze T-90MS vznikla především kvůli exportu.


Reklama

Ruská vláda pozorovala úspěšný vývoj konceptu T-90 a v roce 2005 se rozhodla pro nákup dalších strojů, načež ministři vyzvali konstruktéry k vývoji svařované věže odlišné od indického provedení.

Předchozí část: Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (1)

Když v Uralvagonzavodu zjistili, že úvodní objednávka zní na směšných 14 kusů(!), odmítli rozsáhlejší práce zahájit. Úředníkům ministerstva obrany nezbylo než souhlasit s konfigurací blízkou verzi T-90S, která – bez jakýchkoliv armádních zkoušek – vstoupila do služby jako T-90A. Už první dodané kusy se mohly pochlubit motory V-92S2, zaměřovačem T01-K05 Buran-M (schopným i noční činnosti a zaznamenávajícím cíle na 1,8 km) a reaktivním pancéřováním Kontakt-5.

Malý zájem Moskvy 

Dalších 31 kusů T-90A, které Moskva odebrala v letech 2006–2007, se vedle vylepšeného pancéřování vyznačovalo běloruským pasivním zaměřovačem Peleng a termální kamerou Catherine-FC od společnosti Thales. Vývoj, na němž se kromě expertů Thalesu podíleli i ruští odborníci z podniku VOMZ, dal do roku 2012 vzniknout mimo jiné nové generaci termálních zobrazovacích zařízení Catherine-XP. Moderní elektronické systémy pro ruské obrněnce vznikají i v dalších podnicích – kupříkladu krasnogorský závod v roce 2016 dokončil testy systému nočního vidění Irbis-K, jenž má strojům T-80U i T-90 umožnit překonat dosavadní nadvládu západních tanků v oblasti senzorického vybavení. Údajně detekuje cíle za jakýchkoli světelných podmínek až na 3 240 m.

Další kvalitativní posun přinesla verze T-90AM vybavená systémem řízení palby Kalina, novým nabíjecím automatem a reaktivním pancířem Relikt. Přes neustálé zlepšování parametrů nedosáhly moskevské objednávky T-90 očekávané úrovně ani v 21. století. K roku 2007 sloužilo u ruských pozemních vojsk asi 334 strojů a námořní pěchota disponovala pouhými sedmi exempláři. Roku 2008 se zablýskalo na lepší časy, neboť armáda začala každoročně odebírat 62 T-90A, ale už v roce 2011 odběry zase zastavila ve prospěch obrněnce T-14 Armata nové generace.

Z dnešního pohledu se tento krok jeví jako uspěchaný – Moskva původně hodlala mezi roky 2015–2020 pořídit až 2 300 strojů T-14, avšak ekonomické potíže i problémy s vývojem T-14 zredukovaly číslo na méně než 200 kusů a zpozdily dodávky minimálně o pět let. Mezitím pokračovala licenční produkce T-90 v Indii, která dnes provozuje úctyhodných 1 650 strojů (označovaných jako Bhíšma podle hrdiny eposu Mahábhárata) v různých modifi kacích. Značná část sérií odpovídá na míru doladěnému provedení vzešlému ze zkušeností s T-90S a vyvinutému v indicko-rusko-francouzské spolupráci. Může se pochlubit mimo jiné vylepšenou věží. 

Raketa v hlavni 

Ačkoliv se od sebe jednotlivá provedení „devadesátky“ liší, některé parametry zůstávají stejné. Hlavní výzbroj tvoří různé verze 125mm kanonu 2A46M s hladkým vývrtem hlavně, který vznikl dalším vývojem protitankového děla Sprut z konce 80. let. Je vybaven ejektorem a stabilizován v horizontální rovině elektromechanicky a ve vertikální rovině elektrohydraulicky. Nabíjení obstarává automat, díky čemuž není třeba nabíječ, a tříčlenná osádka tanku sestává pouze z řidiče, střelce a velitele. Zásoba vezených granátů činí 40–43 kusů podle konkrétní verze obrněnce.

Většina se nachází v otočném zásobníku nabíjecího automatu na dně korby, zbytek ve schránce uvnitř tanku a ve vnější schránce připevněné k zadní části věže. Kromě průbojných podkaliberních střel APDSFS stabilizovaných křidélky a vysoce explozivních kumulativních nábojů HEAT různých typů lze z kanonu odpalovat i řízené protitankové střely 9M119M Refleks s poloautomatickým naváděním pomocí laserového paprsku. Dokážou ničit cíle na vzdálenost od 100 m do 6 km a kromě obrněnců si poradí i s nízko letícími vrtulníky. Sekundární výzbroj tvoří koaxiální kulomet PKT či mladší PKTM ráže 7,62 mm a protiletecký NSVT nebo Kord ráže 12,7 mm.

Lehká váha

Zásoba paliva 1 600 l umožňuje tanku dojezd asi 550 km na silnici a o 100–150 km méně v terénu, maximální rychlost atakuje 60 km/h. S dieselovými motory řady V-84 a V-92 vyráběnými v Čeljabinském traktorovém závodě inženýři spřáhli mechanickou převodovku, která zahrnuje primární redukční a dvě planetové finální převodovky a dvě planetové rozvodky.

TIP: Tank T-54/55: Ocelová páteř vojsk Varšavské smlouvy

Podvozek na každé straně sestává z šesti pojezdových kol, jednoho hnacího vzadu a napínacího vpředu. Je odpružen pomocí torzních tyčí osazených hydraulickými tlumiči, pásy se skládají z článků kombinujících kov a kaučuk. Postupné zesilování ochrany a instalace výkonnějších motorů zvedly hmotnost z původních 46 t u T-90 až na 48 t u nejmodernějších variant. I tak představuje „devadesátka“ v porovnání se západními typy lehkou váhu – kupříkladu poslední verze Leopardu 2A7 má 64,5 t. 

Dokončení ve čtvrtek 3. října

  • Zdroj textu:

    Zbraně

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

To, že člověk využívá pouze 10 % kapacity svého mozku, je dávno vyvráceným mýtem. Smysly jsou však stále trochu záhadou…

Zajímavosti
Revue

Sametová revoluce

Historie

Přistávací modul mise Apollo 12

Vesmír

V okolí Arnhemu odpočívali vojáci II. tankového sboru SS, kteří postupně britské výsadkáře odrazili

 

Válka

Ptačí mumie byly nabízeny jako obětiny pro boha Thovta.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907