Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (1)

26.09.2019 - Miroslav Mašek

Ačkoliv se ruský T-90 na první pohled může jevit jako zcela nová konstrukce, ve skutečnosti vychází ze známého typu T-72. Jeho první verze se nemohly v přímém boji postavit západním protějškům, avšak další vývoj učinil z „devadesátky“ obávaného protivníka

<p>Stroj T-90A v ruských službách. Moskva dnes provozuje asi 550 „devadesátek“.</p>

Stroj T-90A v ruských službách. Moskva dnes provozuje asi 550 „devadesátek“.


Reklama

Na přelomu 60. a 70. let začali sovětští konstruktéři pracovat na hlavním bojovém tanku T-80, který vycházel z T-64 a měl čelit i nejmodernějším západním typům. Generálové prosadili osazení stroje přelomovou plynovou turbínou, jejíž produkce se záhy ukázala jako dražší a náročnější, než kdokoliv očekával. Navíc měla obrovskou spotřebu paliva, takže sériové tanky zavedené do služby roku 1976 vykazovaly dojezd pod 300 km. Náklady na výrobu se vyšplhaly do závratných výšin, objednávky sovětské a posléze i ruské armády zůstaly za očekáváním a T-80 se prosadil hlavně při exportu. Moskva totiž požadovala spíše větší počty levnějších tanků, a tak padlo rozhodnutí modernizovat typ T-72.

Původ v T-72 

Roku 1986 dostala vývoj na starost Karcev-Venediktova konstrukční kancelář, která přichystala dva návrhy. Zatímco Objekt 188 představoval jen lehce upravenou verzi existujícího T-72B, pokročilejší Objekt 187 přinášel nový design trupu i věže a propracovanější pancéřování i pohon. O dva roky později spatřily světlo světa prototypy, a přestože se Objekt 187 jevil nadějněji, generálové nehodlali riskovat a schválili konzervativnější verzi přeznačenou na T-72BU.

K tomuto rozhodnutí pravděpodobně přispěl zmatek spojený s rozpadem Sovětského svazu a nejistota ohledně budoucího rozpočtu na ozbrojené síly. Ruské ministerstvo obrany typ oficiálně přijalo na podzim 1992 a obratem ho přejmenovalo na T-90. Nové označení mělo vyjádřit vyšší bojový potenciál stroje a udělat tlustou čáru za původními T-72, které se za první války v Perském zálivu v iráckých službách příliš nevyznamenaly.

Moderně nadupaný

Marketingově motivovanou změnu osobně posvětil prezident Boris Jelcin. Hlavní vylepšení oproti „dvaasedmdesátce“ představovala integrace systému řízení palby 1A45T Irtyš převzatého po mírné úpravě z T-80U a zabudování inovovaného vidlicového vznětového dvanáctiválce V-84MS o výkonu 618 kW, jenž kromě běžných druhů nafty snese i automobilový benzin a letecké petroleje.

Irtyš zahrnuje stabilizátor kanonu a balistický počítač a umožňuje účinné vedení palby ve dne i v noci. Střelci nabízí krom jiného infračervené zobrazení cílů, veliteli pak denní i noční pozorovací systém TO1-PO2T Agava-2 TI zobrazující cíle do vzdálenosti 2,5 km. Sériová produkce se rozjela v letech 1992–1993 v Uralvagonzavodu v Nižném Tagilu, avšak kvůli nedostatku peněz na nákup nové techniky sjížděly z linek minimální počty strojů. Do roku 2005 odebrala armáda ruské federace zřejmě méně než 200 kusů T-90.

S novou věží

Vedle malého zájmu Moskvy čelil projekt i dalšímu problému, a to uzavření poslední továrny na odlévání tankových věží na území bývalého SSSR. Konstruktérům nezbylo než sáhnout po výsledcích testů ještě ze sovětské éry a ve spolupráci s experty na zpracování oceli vyvinout novou svařovanou věž. Management Uralvagonzavodu věřil, že tímto krokem zaujme i zahraniční zákazníky, a nemýlil se – záhy přišla poptávka od indické vlády, která potřebovala reagovat na pákistánský nákup více než 300 T-84 z Ukrajiny.

Pokračování: Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (2)

Prvních 42 tanků označených T-90S Indové obdrželi roku 2001, nicméně šlo o přechodový model vybavený ještě posledními odlévanými věžemi a původním motorem. Dalšího roku následovalo 82 strojů už osazených novými věžemi i výkonnějším dieselem V-92S2 o 735 kW. Indická „eska“ nesla zjednodušenou variantu systému Štora-1, jehož senzory po detekci ozáření tanku laserovým paprskem spustí zadýmovací granátomety (u pozdějších sérií zařízení nahradily pokročilejší systémy). Indové podepsali s výrobcem smlouvu o licenční produkci dalších 186 kusů, která však neběžela podle plánu, a tak Uralvagonzavod roku 2007 obdržel novou objednávku na 124 tanků.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Smrt Julia Caesara, těsně před vznikem císařství

Věda

Záběr výbuchu z 16. července 1945 v Novém Mexiku – nechybělo ale zas tak moc, aby atomovou bombu sestrojilo i nacistické Německo. Ve výřezu první atomová bomba odpálená během testu Trinity. (foto: Shutterstock + Wikimedia Commons, Federální vláda Spojených států amerických, CC0)

Zajímavosti

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

Revue

Sebereplikující se von Neumannovy sondy by mohly vydávat rádiové záření, které je schopen do veliké vzdálenosti detekovat radioteleskop FAST.

Vesmír

Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.

Příroda

Portrét Perchty z Rožmberka, detail obrazu z 19. století, který se nachází na hradě Rožmberk.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907