Rusko se už několik století počítá mezi nejmocnější země světa. Po rozpadu SSSR se zdálo, že nástupnický stát spěje k úpadku, v současnosti však mnohé nasvědčuje, že jeho pozice je stále silnější
Takto vypadala ruská vlajka od roku 1896 až do bolševické revoluce v roce 1917, kdy byla nahrazena rudou standartou se srpem a kladivem. Trikolora bílé, modré a červené se opět používá od roku 1991
Při popisu Ruska nelze nezmínit jeho velikost. Někdejší Sovětský svaz měl rozlohu bezmála 22,5 milionu km2, z níž po rozpadu státu a oddělení čtrnácti samostatných státních útvarů hodně ubylo. I tak je Rusko suverénně největší zemí světa, která navíc disponuje celou desetinou zemědělsky využitelné světové půdy.
Rusko je nejen zemí velkou, ale navíc velmi bohatou na přírodní zdroje. Má k dispozici druhé největší množství uhlí, osmé nejhojnější zásoby ropy a disponuje vůbec největším objemem zemního plynu. Rovněž produkuje třetí největší objem elektřiny na světě a díky mnoha vodním elektrárnám je pátým největším výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů. Surovinový potenciál země se projevuje i ve faktu, že 80 % ruského vývozu tvoří ropa, zemní plyn, kovy a dřevo. Podíl prvotní surovinové výroby na celkovém HDP však pořád klesá a ruská vláda se i proto snaží podpořit rozvoj zpracovatelsky náročnějších odvětví.
Ruská ekonomika byla velmi citelně zasažena světovou finanční krizí v letech 2008–2009, díky níž musela ruská centrální banka vydat obrovskou část svých rezerv. V dlouhodobém měřítku má stát před sebou výzvu vypořádat se s ubývajícím množstvím ekonomicky aktivních obyvatel, vysokou korupcí a nedostačující infrastrukturou.
V období tzv. studené války proti sobě stály USA a Sovětský svaz jako největší mocnosti s nejrozsáhlejším arzenálem. Rusko v tradici vojenské připravenosti jednoznačně převzalo svazovou štafetu. Stát má více než milion osob v řadách aktivního vojenského personálu, nejmohutnější jadernou výzbroj a nejvíce tanků na světě. Ruská vláda vynaložila například v roce 2008 na výzbroj 58 miliard dolarů (páté nejvyšší vojenské náklady na světě), i když některé zdroje naznačují, že skutečné výdaje jsou ještě mnohem vyšší.
Vzhledem k nástupnictví po Sovětském svazu je často přetřásán celosvětový politický význam země. Pozice Ruska coby velmoci nebyla nikdy zpochybněna, ale komentáře mnoha světových politiků, vědců a analytiků v posledních letech naznačují, že mu už nebude dlouho možné odepírat status supervelmoci.
Rozsáhlá oblast Ruska byla vždy vystavena nájezdům různých kmenů – od Gótů přes Huny až po Avary. V 9. století se v mnoha částech Ruska usadili východní Slované. Nedlouho poté došlo k prvnímu sjednocení země. Paradoxně se tak stalo díky příchodu skandinávských Vikingů, jimž místní obyvatelé říkali Varjagové. Jejich hlavním městem se stal Kyjev.
Kyjevská Rus přijala na přelomu 10. a 11. století pravoslavné křesťanství a představovala mocnou říši, která obchodovala například s Byzancí. V polovině 13. století však byla většina měst zničena při invazi Mongolů. Ti zemi bezpodmínečně ovládali až do roku 1380, kdy byli poraženi v bitvě na Kulikovském poli. Jejich stát Zlatá horda trval už jen dalších sto let. Rusko bylo postupně sjednocováno pod nadvládu Moskevského knížectví a v roce 1547 se stal prvním carem (tedy vlastně císařem, protože Rusko se považovalo za dědice Byzance zaniklé v roce 1453) Ivan Hrozný.
Ještě v 17. století byla ruská říše po kulturní stránce ponořena ve středověku. Moc šlechty nad rolníky vzrostla, což vedlo k zavedení nevolnictví v roce 1649. Odpor proti tomuto pořádku vyvrcholil v několika rolnických vzpourách, z nichž nejvýraznější bylo povstání Stěnky Razina (1667–1671) a Pugačevovo povstání (1773–1775).
Klíčová událost novodobého Ruska se odehrála po nepopulární rusko-japonské válce (1904–1905). Krize vedla k revoluci roku 1905 a následně i k revoluci roku 1917, po níž byl svržen car. V roce 1922 vznikl socialistický Sovětský svaz (SSSR), který kromě Ruska zahrnoval Ukrajinu, Bělorusko a další dříve samostatné státy.
Dlouhých sedmdesát let ovládal také rozsáhlý blok socialistických států – až do prosince 1991, kdy se Sovětský svaz rozpadl na patnáct postsovětských zemí. Jeho úlohu následně převzalo dnešní federativní Rusko.
Počet obyvatel: asi 142,5 milionu, tedy zhruba jako Německo a Francie dohromady
Věková struktura: 15,7 % dětí do 15 let, 13 % obyv. starších 65 let, polovina obyv. mladších 38,8 let
Městské obyvatelstvo: 73 % (v Moskvě žije asi 10,5 milionu lidí, v Petrohradě 4,5 milionu)
Etnické složení: Rusové (79,8 %), Tataři (3,8 %), Ukrajinci (2 %), Baškirové (1,2 %), Čuvaši (1,05 %), ostatní (12,1 %)
Náboženství (praktikující): pravoslavní (15–20 %), muslimové (10–15 %), ostatní křesťané (2 %)
Jazyky: oficiálně ruština, množství minoritních jazyků
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 13,1 %
Gramotnost: 99,6 %
Nezaměstnanost: 6,6 % (odhad z r. 2011)
Lidí nemocných AIDS: asi 1 %
Typ vlády: federace
Vznik státu: 22. října 1721 vzniklo Ruské impérium, novodobé Rusko bylo po zániku SSSR vyhlášeno 24. srpna 1991
Hlava státu: prezident Vladimir Putin (od 7. května 2012); šéf vlády: Dmitrij Medveděv (od 8. května 2012)
Volby: prezident volen ve všeobecných přímých volbách na šest let; ve své funkci může setrvat pouze dvě na sebe navazující volební období; federální vláda je podřízena prezidentovi a prezident určuje všechny její členy včetně premiéra
HDP na hlavu: 16 700 USD (odhad z r. 2011; ČR – 27 100 USD)
Měna: ruský rubl (GHS), 1 dolar = asi 30 rublů, 1 koruna = asi 1,6 rublu
Rozloha: 17 098 242 km2, největší země světa, srovnatelně velká jako například USA a Austrálie dohromady
Hranice: 20 240 km (s Kazachstánem, Čínou, Mongolskem, Ukrajinou a Finskem)
Délka pobřeží: 37 653 km
Charakter území: západně od Uralu široké roviny s nízkými kopci, na Sibiři rozsáhlé jehličnaté lesy a bezlesá tundra, hornaté oblasti podél jižních hranic
Podnebí: od chladných zim po ty třeskuté, sibiřské, a od teplých letních měsíců ve stepních oblastech po pouhé odtávání ledu na severu
Minimální noční / maximální denní teploty (°C) v Moskvě: leden–březen: −14 až −5 / −7 až 5, duben–červen: −5 až 12 / 5 až 23, červenec–září: 13 až 3 / 24 až 12, říjen–prosinec: 3 až −10 / 12 až −5
Nejnižší a nejvyšší bod: Kaspické moře (−28 m) / Elbrus (5 633 m)
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)
VesmírChcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)
PřírodaOstrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)
HistorieSocha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben Skála, CC BY-SA 3.0)
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
