Plachtící obojživelník: Neznámá létavka černoblanná

25.07.2022 - Marek Telička

Létavka černoblanná žije v tropických deštných pralesích Indonésie (na ostrovech Sumatra a Borneo), v Malajsii a Thajsku. Na rozdíl od většiny žab, které se drží při zemi, dokáže tento obojživelný druh plachtit mezi stromy

<p>Potravu létavky černoblanné tvoří hmyz a další drobní bezobratlí živočichové. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Potravu létavky černoblanné tvoří hmyz a další drobní bezobratlí živočichové. (foto: Shutterstock)


Reklama

Čeleď létavkovitých (Rhacophoridae) obsahuje přibližně tucet rodů a více než 300 druhů. Mezi nimi je létavka černoblanná (Rhacophorus nigropalmatus, v českém názvosloví se jí říká také létavka obrovská) bezesporu jedním z největších: Tělo dospělých jedinců je zhruba deset centimetrů dlouhé, zatímco většina létavkovitých není větších než pět centimetrů. 

Tento na stromech žijící obojživelník je pro život ve větvích velmi dobře uzpůsobený. Na posledním článku každého z prstů létavky jsou speciální přilnavé polštářky, které jí umožňují bezpečně šplhat po vertikálních površích. Dlouhé prsty této žáby navíc spojuje blána, která jí umožňuje létat ze stromu na strom. Dlouhýma zadníma nohama se létavka odrazí, roztáhne prsty a díky roztaženým nosným plochám dokáže z vyšších stromových partií doplachtit až 15 metrů daleko. 

TIP: Nenasytná rohatka brazilská – Žabí ďábel s velkým apetitem

Rovněž reprodukce těchto tvorů je pozoruhodná. Samička nejprve vypudí tekutinu, z níž rychlými pohyby nohou „ušlehá“ pěnu. Do vzniklého pěnového hnízda pak naklade vajíčka, na která sameček uvolní sperma. V hnízdě umístěném na větvích nebo listech se pozvolna vyvíjejí malí pulci. V pravý okamžik se hnízdo protrhne a zatím stále „nehotové žabky“ spadnou do vody (nad ní musí být hnízdo bezpodmínečně umístěno), kde je jejich metamorfóza dokončena.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907