Pobřeží slonoviny: Matka kakaových bobů

17.07.2013

Pobřeží slonoviny bylo často popisováno jako „jiná Afrika“. Oáza politické stability a ekonomické prosperity ovšem po dvou občanských válkách zpustla a vyschla. Má před sebou stát na západním pobřeží Afriky nějaké další „zázračné“ období?


Reklama

Vlajka Pobřeží slonoviny byla přijata v roce 1959. Její barvy mají představovat savany a jejich plodnost (oranžová), mír (bílá) a naději (zelená). Velmi podobná je vlajka Irska, která je ovšem delší a má barvy v jiném pořadí

Během prvních dvaceti let existence bylo Pobřeží slonoviny v rámci Afriky skutečně unikátní. Po celou dobu mělo jednoho prezidenta, nekonal se tam žádný politický převrat a mezi roky 1960 a 1979 rostlo HDP bezmála o 8 % ročně. Není divu, že se o tamní ekonomice mluvilo jako o „Ivorijském zázraku“ (podle francouzského názvu země Côte d’Ivoire). Jenže na konci 70. let spadly světové ceny exportních komodit, ty dovážené se naopak zdražily a stát se začal ekonomicky propadat. Většina populace se musela vypořádat se snižováním příjmů, což vedlo k obecné frustraci a rostoucí kriminalitě.

Zázrak je zpět

Jádro státní ekonomiky tvoří zemědělství, které zaměstnává asi dvě třetiny obyvatel. Prim hraje pěstování kakaových bobů – Pobřeží slonoviny je jejich největším světovým vývozcem. Významné místo má země i na trhu s kávou a palmovým olejem. Kvůli tomu je ovšem prosperita státu úzce spjatá s fluktuací cen těchto komodit na mezinárodním trhu.

Dvě občanské války zemi přibrzdily, ale dnes už se jí zase daří – státní HDP se za rok vyšplhalo o 9,8 %. Velmi tomu napomohl i Mezinárodní měnový fond a Světová banka, které „africkému tygrovi“ odpustily dluh ve výši několika miliard dolarů.

Vítěz má vždy pravdu

Nadšení z návratu prosperity se však mísí s informacemi o stálém porušování lidských práv a jednostranné spravedlnosti. Dlouhých deset let bylo Pobřeží slonoviny rozděleno na dvě znesvářené části. Když nakonec dřívější prezident Gbagbo kapituloval a na jeho místo nastoupil současný vůdce země Alassane Ouattara, stali se jeho vojenští velitelé pány celé země. Ouattara několikrát prohlásil, že spravedlnost je stejná pro všechny, ale dostupné údaje tomu neodpovídají. Zatímco za násilné činy v době občanské války bylo odsouzeno kolem sto padesáti Gbagbových příznivců, z opačného tábora byla potrestána jen hrstka.

Navíc zdaleka ne ve všech částech republiky nastaly klidné časy. Zejména západní region je pořád nestálý a nevyzpytatelný. Ještě v březnu tohoto roku napadli neznámí ozbrojenci vesnice Zilebly a Petit Guiglo: v noci postříleli několik lidí a zapálili jejich domy. Nejméně sedm tisíc lidí v hrůze opustilo své domovy. Jedna z teorií tvrdí, že šlo o jednotky nepřátelské současnému režimu, které chtějí destabilizovat těžce nabyté jistoty. Rovněž není vyloučeno, že důvodem násilného vpádu se staly časté spory o půdu. V době občanských válek totiž mnoho lidí uprchlo za hranice, ale po návratu zjistili, že jejich půda zděděná po předcích byla někomu protiprávně prodána.

STRUČNÉ DĚJINY

Region byl zřejmě osídlen už v mladší době kamenné, ale spolehlivější údaje jsou k dispozici až z období příchodu Evropanů. První, kdo přistál u břehů Pobřeží slonoviny a na začátku 17. století tam spustil obchod se zlatem, slonovinou a pepřem, byli Portugalci. Zhruba o třicet let později se v oblasti společně s misionáři objevili Francouzi. V polovině 18. století zaplavili území lidé z kmene Akan, kteří utíkali z Ašantské říše (dnešní Ghana).

Ve 40. letech 19. století byl na území zřízen francouzský protektorát a od roku 1904 se oblast stala součástí Francouzské západní Afriky, která byla spravována jako francouzské zámořské teritorium. Za druhé světové války tam vznikla první „domorodá“ politická strana, kterou vedl Félix Houphouët-Boigny. Stal se prezidentem poté, co Pobřeží slonoviny získalo v roce 1960 nezávislost na své mateřské zemi.

Houphouët-Boigny vedl zemi dlouhých 33 let a ve své době byl nejdéle vládnoucím africkým prezidentem. Během jeho funkčního období se však množily protesty proti systému vlády jedné strany a došlo nejméně ke třem pokusům o převrat. Po jeho smrti v roce 1993 se republika potýkala s ekonomickým propadem a se stoupající vládní korupcí. Vojenské povstání v největším městě Abidjanu rozdělilo roku 2002 stát na dvě politicky znepřátelené části – muslimský sever a křesťansko-animistický jih. Mír mezi oběma bojujícími stranami byl uzavřen až v březnu 2007. Prezident Laurent Gbagbo (ve funkci od roku 2000) nechal v roce 2010 uspořádat dlouho odkládané volby, které však byly zmanipulovány v jeho prospěch. To vedlo k druhé občanské válce, v níž získal v roce 2011 kontrolu nad zemí Gbagbův odpůrce Alassane Dramane Ouattara.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: asi 22,5 milionu, zhruba jako Austrálie
Věková struktura: 38,9 % dětí do 15 let, jen 3,2 % obyv. starších než 65 let, polovina obyv. mladších než 20 let
Městské obyvatelstvo: 51 %; etnické složení: 70 % obyv. má ivorijskou národnost, 30 % tvoří cizinci
Náboženství: islám (38,6 %), křesťanství (32,8 %), přírodní náboženství (11,9 %), bez vyznání (16,7 %)
Jazyky: francouzština, místní jazyky dioula, agni-baoulé bété, sénoufo a další
Obyv. pod hranicí chudoby: 42 %
Gramotnost: 56,2 %

Politika

Typ vlády: republika prezidentského typu
Samostatnost: od 7. srpna 1960 (dříve francouzská kolonie)
Hlava státu: prezident Alassane Dramane Ouattara (od 4. prosince 2010)
Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na pětileté období a může neomezeně kandidovat znovu, další volby by měly být v roce 2015. 

Ekonomika

HDP na hlavu: 1 700 USD (odhad z r. 2012), stejně jako Tanzanie (ČR – 27 200 USD)
Měna: západoafrický frank (CFA), 1 koruna = asi 25 franků.

GEOGRAFIE

Rozloha: 322 463 km², o něco větší než Polsko
Hranice: 3 110 km (s Libérií, Ghanou, Guineou, Burkinou Faso a Mali)
Délka pobřeží: 515 km; charakter území: většinou nížiny nebo pahorkatina, na SZ pohoří
Podnebí: tropické podél pobřeží, polopouštní úplně na severu
Min. noční / max. denní teploty (°C) v Yamoussoukro: leden–březen 19–22/32–34, duben–červen 22–21/33–30, červenec–září 21/29, říjen–prosinec 21–19/30–31
Nejnižší a nejvyšší bod: Guinejský záliv (0 m) / Monts Nimba (1 752 m)

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Česká verze juggeru zůstává věrná originálnímu postapokalyptickému pojetí, včetně brutálnějších soubojů.

Zajímavosti

Chrám s téměř tisíciletou tradicí hostil v minulosti jen ty nejnadanější žáky.

Zajímavosti

Jsme ve vesmíru sami? A pokud ano, proč nás ještě nikdo nekontaktoval?

Vesmír

Charles Lindbergh, Fred Astaire a Albert Fall. Jejich aféry plnily první stránky amerických novin v první polovině minulého století.

Historie

Za pár týdnů vyjde životní dílo Miroslava Brože ve spoluautorství s Milanem Kopeckým

Válka

Každá červená tečka na snímku satelitu Suomi NPP představuje jeden požár.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907