Ještě před pár desítkami let bylo Portugalsko poslední evropskou zemí s rozsáhlými koloniálními územími. Dnes má nejzápadnější země jiné primáty, mezi něž bezesporu patří benevolentní přístup k jinde zakázaným drogám
Červená barva představuje Portugalskou revoluci (1910) a zelená naději. Pět modrých štítů připomíná vítězství prvního krále Portugalska nad pěti Maurskými králi. Štít s naznačeným křížem připomíná křesťanství a jeho červená část se sedmi hrady koloniální expanzi
Portugalsko je nejzápadnější evropskou zemí, ale část jejího území je položena ještě dál na západ než pobřeží omývané Atlantikem. Azorské ostrovy a Madeira jsou ovšem nepatrným zlomkem zašlé koloniální slávy této kdysi tak mocné země.
Portugalsko se vzdalo svých kolonií jako jedna z posledních evropských zemí. V roce 1975 získala samostatnost Angola a Mozambik a teprve roku 1999 byla Číně předána administrace Macaa. Neochota vzdát se zámořských území souvisí s koloniální historií, která byla základním kamenem identity tohoto malého národa, jenž si ve středověku podmanil značnou část světa. V důsledku někdejší expanze se dnes Portugalci domluví mateřským jazykem nejen na výše jmenovaných územích, ale navíc ještě v Brazílii, na Kapverdských ostrovech, v republice Guinea-Bissau a na Východním Timoru.
Imigranti z někdejších afrických kolonií tvoří největší skupinu přistěhovalců. Za posledních 20 let v rámci nové přistěhovalecké vlny našlo v Portugalsku svůj nový domov i množství lidí z Ukrajiny, Brazílie, Rumunska, Moldávie a Číny.
Příčinou přílivu cizinců je vysoká kvalita života v zemi. Výzkum z roku 2005 zařadil Portugalsko na 19. místo žebříčku zemí s nejvyšší kvalitou života na světě. Dostalo se tak například před Francii, Německo, Velkou Británii a Jižní Koreu. Přitom má v rámci států západní Evropy nejnižší HDP na hlavu, což dobře podtrhuje fakt, že kvalita života není dána pouze ekonomickou úspěšností.
Ekonomika je každopádně citlivou součástí portugalské reality. Mezi roky 2002 a 2007 se zdejší nezaměstnanost zvýšila o 65 % a v prosinci 2009 agentura Standard and Poor's snížila kredit Portugalska ze „stabilního“ na „negativní“. Souběžnou příčinou bezesporu je relativně vysoká míra korupce.
Portugalsko má bezproblémové mezinárodní vztahy, v jejichž rámci figuruje nejstarší platná vojenská smlouva – jde o Anglo-portugalskou alianci, která byla podepsána v roce 1373. Jediné spory, které stojí za zmínku, souvisí s regionem Olivenca, na hranici Portugalska a Španělska. Rovněž se Španělskem se stát neshoduje ohledně práva na ovládání tzv. Divokých ostrovů, ale diplomatické vztahy těchto zemí jsou přesto velmi dobré.
Nejzápadnější země Evropy má v rámci států „starého kontinentu“ jeden pochybný primát – nejshovívavější zákony regulující držení drog. Roku 2001 Portugalsko dekriminalizovalo vlastnictví prakticky všech typů drog, které jsou jinde považovány za nepřípustné. Mezi jinými jde o marihuanu, kokain, heroin a LSD. Obchod s drogami a držení „většího množství než odpovídá zásobě na 10 dní“ je ovšem stále nezákonné. Podle vykazovaných statistik přinesla legalizace pokles případů předávkování. V Portugalsku byl rovněž jako v jedné z prvních zemí zrušen trest smrti a v květnu 2010 se země stala šestou v Evropě a osmou na světě, kde jsou povoleny sňatky homosexuálních párů.
Území dnešního Portugalska bylo obydleno již před pěti tisíci let. V prvním tisíciletí př. n. l. sem přišli Keltové a na jihu zakládali osady Féničané, Řekové a rovněž Kartaginci. Později ovládli značnou část této oblasti Římané a vytvořili provincii Lusitania.
Silou, která se zde prosadila v prvním tisíciletí našeho letopočtu, byli Vandalové a Vizigóti a po nich Maurové. Jejich nadvláda trvala od začátku 8. až do poloviny 12. století. Vítězství nad Maury v bitvě u Ourique (1139) je tradičně považováno za datum vzniku portugalského království. Syn Jindřicha Burgundského, Alfonso I. Dobyvatel, přijal v témže roce titul král a prohlásil Portugalské království za nezávislé na Kastilii a Leónu. Roku 1143 byla nezávislost nového útvaru akceptována i vládcem Kastílie. Během 15. a 16. století se stát proměnil v námořní velmoc a získal četné kolonie – např. Madeiru, Azory, Kapverdy, Angolu, Mosambik, Portugalskou Indii, Macao a Brazílii.
Mezi roky 1580–1640 tvořilo Portugalsko personální unii se Španělskem. Pokus Filipa IV. učinit z Portugalska pouhou provincii, narazil na odpor šlechty a naopak vedl k obnovení nezávislosti země. Za napoleonských válek v letech 1807–1811 bylo Portugalsko obsazeno španělsko-francouzskými vojsky. Královská rodina proto emigrovala do Brazílie a vyhlásila Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Po dalších 11 letech došlo k přesunu královského dvora zpět do Lisabonu a vyhlášení nezávislosti Brazílie. Vojenský převrat roku 1926 dosadil do čela státu Antónia de Oliveiru Salazar a pravicová diktatura trvala až do převratu v roce 1974. Nezávislost v tom roce získaly zbývající portugalské kolonie v Africe. Roku 1986 vstoupilo Portugalsko do Evropské unie.
Počet obyvatel: cca 10,7 milionu (prakticky stejně jako Řecko, o cca půl milionu více než ČR)
Očekávaná doba dožití: 78,38 let
Prům. počet dětí: 1,5 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 4,72 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 16,3 % děti do 15 let, 66 % ve věku 15 až 64 let, 17,8 % obyvatel starších 65 let
Obyvatelé měst: 59 %
Etnické složení: Portugalci a cca 250 tis. příslušníků jiných národností, hlavně z afrických zemí
Úřední jazyky: státním jazykem je portugalština
Náboženství: římskokatolická církev 84,5 %, ostatní křesťané 2,2 %, ostatní 0,3 %, neznámé 9 %, bez vyznání 3,9 %
Nezaměstnanost: 9,2 %
Gramotnost: 93,3 %
Typ vlády: republika
Samostatnost: od roku 1143, kdy vzniklo Portugalské království, republika vyhlášena 5. listopadu 1910
Hlava státu: prezident Anibal Cavaco Silva (od 9. března 2006); Šéf vlády: premiér Pedro Manuel Mamede Passos Coelho (od června 2011)
Volby: vláda je jmenována prezidentem na doporučení premiéra, takzvaná Rada státu je poradním orgánem prezidenta; prezident je volen všeobecným hlasováním na pětileté období (může být zvolen dvakrát), další prezidentské i parlamentní volby budou v roce 2015
Od vstupu do EU je portugalská ekonomika stále víc orientována na služby. Překážkou většího růstu je zejména poměrně špatné vzdělání.
HDP na hlavu: cca 21 800 USD (odhad 2009), o něco víc než Kypr nebo Slovensko, o málo méně než např. Malta (ČR 25 100 USD)
Měna: euro; dříve escudo
Vývoz: zemědělské výrobky, chemikálie, kožedělné výrobky a kůže, textil, stroje a nástroje, optická zařízení
Dovoz: zemědělské výrobky, potraviny, textil, automobily, kovy, počítače a jejich komponenty, spotřební zboží
Hlavní obchodní partneři: Španělsko, Německo, Francie, Angola, Velká Británie, Itálie, Holandsko
Rozloha: 92 090 km2, o něco menší než Maďarsko; Hranice: pouze se Španělskem 1 214 km; Délka pobřeží: 1 793 km
Podnebí: mírné přímořské, chladné a deštivé na severu, jih je sušší a teplejší
Průměrné měsíční teploty (°C): Porto/Lisabon/Faro – listopad–únor 9–12/11–15/12–15, březen–květen 12–15/13–17/14–17, červen–srpen 15–20/20–23/20–23, září–říjen 15–18/18–20/20–22
Průměrné měsíční srážky (mm): Porto/Lisabon/Faro – leden–únor 20–115/75–110/50–70, březen–květen 80–145/45–110/20–75, červen–srpen 20–45/5–20/0–10, září–říjen 50–110/35–60/20–50, listopad–prosinec 150–170/90–100/65–70
Nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán 0 m / Pico Alto (Azory) 2 351 m
ZajímavostiNejistá budoucnost? Ani po skončení karantény nejeví ekonomika žádné známky ozdravení.
HistorieAlžběta byla nejen věrně oddanou společnicí knížete, jeho ženou i rádkyní, přímluvkyní žádajících, ale také schopnou vůdkyní a bojovnicí, bez níž by se její muž kníže Bedřich v bouřlivé době konce 12. století jen těžko udržel na trůně.
VesmírVylovený první stupeň rakety Electron.
VědaVpravo jedna ze zkoumaných Da Vinciho kreseb.
PřírodaLemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.
