Ještě před pár desítkami let bylo Portugalsko poslední evropskou zemí s rozsáhlými koloniálními územími. Dnes má nejzápadnější země jiné primáty, mezi něž bezesporu patří benevolentní přístup k jinde zakázaným drogám
Červená barva představuje Portugalskou revoluci (1910) a zelená naději. Pět modrých štítů připomíná vítězství prvního krále Portugalska nad pěti Maurskými králi. Štít s naznačeným křížem připomíná křesťanství a jeho červená část se sedmi hrady koloniální expanzi
Portugalsko je nejzápadnější evropskou zemí, ale část jejího území je položena ještě dál na západ než pobřeží omývané Atlantikem. Azorské ostrovy a Madeira jsou ovšem nepatrným zlomkem zašlé koloniální slávy této kdysi tak mocné země.
Portugalsko se vzdalo svých kolonií jako jedna z posledních evropských zemí. V roce 1975 získala samostatnost Angola a Mozambik a teprve roku 1999 byla Číně předána administrace Macaa. Neochota vzdát se zámořských území souvisí s koloniální historií, která byla základním kamenem identity tohoto malého národa, jenž si ve středověku podmanil značnou část světa. V důsledku někdejší expanze se dnes Portugalci domluví mateřským jazykem nejen na výše jmenovaných územích, ale navíc ještě v Brazílii, na Kapverdských ostrovech, v republice Guinea-Bissau a na Východním Timoru.
Imigranti z někdejších afrických kolonií tvoří největší skupinu přistěhovalců. Za posledních 20 let v rámci nové přistěhovalecké vlny našlo v Portugalsku svůj nový domov i množství lidí z Ukrajiny, Brazílie, Rumunska, Moldávie a Číny.
Příčinou přílivu cizinců je vysoká kvalita života v zemi. Výzkum z roku 2005 zařadil Portugalsko na 19. místo žebříčku zemí s nejvyšší kvalitou života na světě. Dostalo se tak například před Francii, Německo, Velkou Británii a Jižní Koreu. Přitom má v rámci států západní Evropy nejnižší HDP na hlavu, což dobře podtrhuje fakt, že kvalita života není dána pouze ekonomickou úspěšností.
Ekonomika je každopádně citlivou součástí portugalské reality. Mezi roky 2002 a 2007 se zdejší nezaměstnanost zvýšila o 65 % a v prosinci 2009 agentura Standard and Poor's snížila kredit Portugalska ze „stabilního“ na „negativní“. Souběžnou příčinou bezesporu je relativně vysoká míra korupce.
Portugalsko má bezproblémové mezinárodní vztahy, v jejichž rámci figuruje nejstarší platná vojenská smlouva – jde o Anglo-portugalskou alianci, která byla podepsána v roce 1373. Jediné spory, které stojí za zmínku, souvisí s regionem Olivenca, na hranici Portugalska a Španělska. Rovněž se Španělskem se stát neshoduje ohledně práva na ovládání tzv. Divokých ostrovů, ale diplomatické vztahy těchto zemí jsou přesto velmi dobré.
Nejzápadnější země Evropy má v rámci států „starého kontinentu“ jeden pochybný primát – nejshovívavější zákony regulující držení drog. Roku 2001 Portugalsko dekriminalizovalo vlastnictví prakticky všech typů drog, které jsou jinde považovány za nepřípustné. Mezi jinými jde o marihuanu, kokain, heroin a LSD. Obchod s drogami a držení „většího množství než odpovídá zásobě na 10 dní“ je ovšem stále nezákonné. Podle vykazovaných statistik přinesla legalizace pokles případů předávkování. V Portugalsku byl rovněž jako v jedné z prvních zemí zrušen trest smrti a v květnu 2010 se země stala šestou v Evropě a osmou na světě, kde jsou povoleny sňatky homosexuálních párů.
Území dnešního Portugalska bylo obydleno již před pěti tisíci let. V prvním tisíciletí př. n. l. sem přišli Keltové a na jihu zakládali osady Féničané, Řekové a rovněž Kartaginci. Později ovládli značnou část této oblasti Římané a vytvořili provincii Lusitania.
Silou, která se zde prosadila v prvním tisíciletí našeho letopočtu, byli Vandalové a Vizigóti a po nich Maurové. Jejich nadvláda trvala od začátku 8. až do poloviny 12. století. Vítězství nad Maury v bitvě u Ourique (1139) je tradičně považováno za datum vzniku portugalského království. Syn Jindřicha Burgundského, Alfonso I. Dobyvatel, přijal v témže roce titul král a prohlásil Portugalské království za nezávislé na Kastilii a Leónu. Roku 1143 byla nezávislost nového útvaru akceptována i vládcem Kastílie. Během 15. a 16. století se stát proměnil v námořní velmoc a získal četné kolonie – např. Madeiru, Azory, Kapverdy, Angolu, Mosambik, Portugalskou Indii, Macao a Brazílii.
Mezi roky 1580–1640 tvořilo Portugalsko personální unii se Španělskem. Pokus Filipa IV. učinit z Portugalska pouhou provincii, narazil na odpor šlechty a naopak vedl k obnovení nezávislosti země. Za napoleonských válek v letech 1807–1811 bylo Portugalsko obsazeno španělsko-francouzskými vojsky. Královská rodina proto emigrovala do Brazílie a vyhlásila Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Po dalších 11 letech došlo k přesunu královského dvora zpět do Lisabonu a vyhlášení nezávislosti Brazílie. Vojenský převrat roku 1926 dosadil do čela státu Antónia de Oliveiru Salazar a pravicová diktatura trvala až do převratu v roce 1974. Nezávislost v tom roce získaly zbývající portugalské kolonie v Africe. Roku 1986 vstoupilo Portugalsko do Evropské unie.
Počet obyvatel: cca 10,7 milionu (prakticky stejně jako Řecko, o cca půl milionu více než ČR)
Očekávaná doba dožití: 78,38 let
Prům. počet dětí: 1,5 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 4,72 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 16,3 % děti do 15 let, 66 % ve věku 15 až 64 let, 17,8 % obyvatel starších 65 let
Obyvatelé měst: 59 %
Etnické složení: Portugalci a cca 250 tis. příslušníků jiných národností, hlavně z afrických zemí
Úřední jazyky: státním jazykem je portugalština
Náboženství: římskokatolická církev 84,5 %, ostatní křesťané 2,2 %, ostatní 0,3 %, neznámé 9 %, bez vyznání 3,9 %
Nezaměstnanost: 9,2 %
Gramotnost: 93,3 %
Typ vlády: republika
Samostatnost: od roku 1143, kdy vzniklo Portugalské království, republika vyhlášena 5. listopadu 1910
Hlava státu: prezident Anibal Cavaco Silva (od 9. března 2006); Šéf vlády: premiér Pedro Manuel Mamede Passos Coelho (od června 2011)
Volby: vláda je jmenována prezidentem na doporučení premiéra, takzvaná Rada státu je poradním orgánem prezidenta; prezident je volen všeobecným hlasováním na pětileté období (může být zvolen dvakrát), další prezidentské i parlamentní volby budou v roce 2015
Od vstupu do EU je portugalská ekonomika stále víc orientována na služby. Překážkou většího růstu je zejména poměrně špatné vzdělání.
HDP na hlavu: cca 21 800 USD (odhad 2009), o něco víc než Kypr nebo Slovensko, o málo méně než např. Malta (ČR 25 100 USD)
Měna: euro; dříve escudo
Vývoz: zemědělské výrobky, chemikálie, kožedělné výrobky a kůže, textil, stroje a nástroje, optická zařízení
Dovoz: zemědělské výrobky, potraviny, textil, automobily, kovy, počítače a jejich komponenty, spotřební zboží
Hlavní obchodní partneři: Španělsko, Německo, Francie, Angola, Velká Británie, Itálie, Holandsko
Rozloha: 92 090 km2, o něco menší než Maďarsko; Hranice: pouze se Španělskem 1 214 km; Délka pobřeží: 1 793 km
Podnebí: mírné přímořské, chladné a deštivé na severu, jih je sušší a teplejší
Průměrné měsíční teploty (°C): Porto/Lisabon/Faro – listopad–únor 9–12/11–15/12–15, březen–květen 12–15/13–17/14–17, červen–srpen 15–20/20–23/20–23, září–říjen 15–18/18–20/20–22
Průměrné měsíční srážky (mm): Porto/Lisabon/Faro – leden–únor 20–115/75–110/50–70, březen–květen 80–145/45–110/20–75, červen–srpen 20–45/5–20/0–10, září–říjen 50–110/35–60/20–50, listopad–prosinec 150–170/90–100/65–70
Nejnižší a nejvyšší bod: Atlantský oceán 0 m / Pico Alto (Azory) 2 351 m
VálkaPřestože USA vstoupily do války na jaře 1917, o rok později se jich ve Francii ještě nenacházelo mnoho
VědaRajský plyn byl populární už v 19. století
VesmírRádiový zdroj 3C58 v Mléčné dráze by ve skutečnosti mohla být kvarková hvězda.
ZajímavostiRakev z doby bronzové se skrývala v hliněné mohyle až do roku 1921, kdy ji archeologové vykopali. Nahoře vizualizace, jak mohla dívka vypadat chvíli před tím, než se s ní její blízcí naposledy rozloučili.
PřírodaBalkánská „Niagara“ – vodopády Kravica.
