Příčiny vymírání obojživelníků: Křehcí živočichové čelí dvojité pohromě

02.07.2017 - Zuzana Teličková

Vědci zjistili, že vymírání obojživelníků nemá na svědomí jediný faktor, ale že existuje celá řada příčin, jejichž souvislosti zatím nejsou zcela jasné. Z nové studie vyplývá, že snahy zaměřené na jediný problém mohou selhat nebo dokonce celou situaci zhoršit

Vymírání v rekordním tempu -<p>Obojživelníci jsou nejzranitelnějšími živočichy a vymírají dvěstěkrát rychleji než jiné druhy. Na obrázku mločík červený (Pseudotriton ruber)</p>
Vymírání v rekordním tempu -

Obojživelníci jsou nejzranitelnějšími živočichy a vymírají dvěstěkrát rychleji než jiné druhy. Na obrázku mločík červený (Pseudotriton ruber)


Reklama

Celosvětově klesající počet obojživelníků je přičítán predátorům, konkurenci, nemocem, lidskému faktoru, ztrátě a poškození přirozeného prostředí, znečištění přírody, invazivním druhům a klimatickým změnám. „Během posledních sto let došlo k obrovským změnám a obojživelníci se nedokážou vyvíjet dost rychle na to, aby s nimi drželi krok,“ vysvětluje profesor zoologie na Oregon State University Andrew Blaustein. „Propustná kůže a vystavení jak vodním, tak suchozemským problémům pro ně znamená nutnost čelit dvojité pohromě. Na savce, ptáky ani ryby probíhající změny nedopadají tak tvrdě jako na obojživelníky – tedy alespoň prozatím.“

TIP: Metamorfózy studených obojživelníků aneb Rodinný život žab

Někteří vědci se domnívají, že Země prochází obdobím masivního vymírání živočichů podobnou pěti dalším, které proběhly v dávné minulosti. A obojživelníci jsou v úbytku populací na prvním místě. Některé studie odhadují, že rychlost jejich vymírání je asi dvěstěkrát rychlejší než průměrný úbytek jiných druhů. Snahy pochopit, proč ubývá tolik obojživelníků, se doposud zaměřovaly vždy jen na jednu příčinu – plísňová onemocnění, invazivní druhy, UV záření apod. Všechny tyto problémy ovšem mají svoji váhu a celkový stav obojživelných populací lze pochopit jen tehdy, když se zváží všechny příčiny dohromady.

Jedním z příkladů může být plíseň Batrachochytrium dendrobatidis, která byla označena za důvod kolapsu mnoha žabích populací na celém světě. Nicméně v některých populacích nezpůsobuje tato plíseň po řadu let žádné potíže až do doby, kdy populace dosáhne prahu vymření. A zatímco plíseň narušuje elektrolytovou rovnováhu kůže, bojují žáby s dalšími patogeny, které tak mohou mít nejrůznější dopad. Co žáby nakonec zabije je kombinace těchto na sobě nezávislých patogenů. Fakt, že obojživelníci žili na Zemi již před 400 miliony lety – tedy ještě před dinosaury – a všechny změny zatím ustáli, naznačuje, že současné změny v životním prostředí jsou větší než kdykoli předtím.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 6/2011

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stegouros elengassen se svým nebezpečným ocasem.

Věda

Detailní a širokoúhlý pohled na galaxii NGC 7727 ukrývající nejbližší pár superhmotných černých děr. Snímek vlevo byl pořízen přístrojem MUSE a dalekohledem ESO/VLT, snímek vpravo získal dalekohled VST (VLT Survey Telescope).

Vesmír

V kolébce černého zlata

kde: Etiopie, Afrika

Za domov kávy se obecně považuje Etiopie: Příprava nápoje se tam dodnes pojí s rituály a zcela spočívá na bedrech žen. „Baristky“ nejprve pálí kadidlo a poté v pánvi nad otevřeným ohněm praží kávová zrna, načež je rozdrtí v hmoždíři. Výsledek se smíchá s vodou v jebeně, hliněné nádobě s úzkým kulatým krkem, a přivede se k varu. Nakonec se káva přelije přes filtr, podomácku vyrobený z hadříku či třeba koňských žíní, a dochutí se cukrem – ale někdy také máslem či solí.

Zajímavosti

Sepie faraonova (Sepia pharaonis) dorůstá délky kolem 40 cm a hmotnosti 5 kg. Dokáže měnit barvy od jasně bílé až po tmavě hnědou.

Příroda

Christopher Cradock a Leberecht Maass (vpravo)

Válka

Jako výborné řešení zalesnění holin a ředin se jevila výsadba rychle rostoucích dřevin typu borovice či smrku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907