Když se den změní v noc: Nové výzkumy odhalují, proč se zvířata během zatmění Slunce chovají tak podivně

Úplné zatmění Slunce patří k nejpůsobivějším astronomickým úkazům. Když Měsíc na několik minut zakryje sluneční kotouč, krajina se ponoří do šera připomínajícího soumrak a okolní svět se náhle promění.

Už po staletí se tradují příběhy o tom, že zvířata během zatmění reagují zvláštním způsobem. Moderní výzkumy ale naznačují, že skutečnost je mnohem složitější. Některé reakce mohou skutečně souviset s náhlou změnou světelných podmínek, jiné však možná vyvolávají samotní lidé.

Biolog Adam Hartstone-Rose působil v roce 2017 na Univerzitě v Jižní Karolíně a při úplném zatmění Slunce dostal příležitost sledovat chování zvířat v místní zoologické zahradě. Od experimentu si příliš nesliboval. Předpokládal, že několik minut trvající tma nebude pro zvířata o nic významnější než přechod hustého mraku. Ukázalo se však, že se hluboce mýlil.

Paviáni se tiskli k sobě, žirafy začaly běhat a želvy se pářily

Během zatmění zaznamenali vědci celou řadu překvapivých reakcí. Paviáni se shlukli do těsných skupin, jako by hledali bezpečí. Plameňáci vytvořili kruh kolem mláďat, žirafy se rozběhly po výběhu a varan komodský chaoticky pobíhal sem a tam. Siamangové (druh gibonů) vydávali nezvyklé hlasové projevy a dvojice želv sloních z Galapág se dokonce začala pářit.

Jiná zvířata se naopak začala chovat, jako by nastával večer. Papoušci loriové odletěli do hnízdních budek, gorily zamířily ke vchodu do svého nočního zázemí a afričtí sloni se pomalu přesouvali ke stáji. Vedle těchto nápadných reakcí však existovala i zvířata, která zatmění zcela ignorovala. Právě rozdílnost těchto projevů vědce přiměla přemýšlet, co je vlastně jejich skutečnou příčinou.

V roce 2017 byla zoologická zahrada zaplněná návštěvníky, kteří přišli zatmění pozorovat. Dav spontánně tleskal, hlasitě obdivoval neobvyklý úkaz, lidé si lehali na zem nebo se shromažďovali na otevřených prostranstvích. Jinými slovy – chovali se z pohledu zvířat velmi nezvykle.

Hartstone-Rose proto začal uvažovat, že alespoň část pozorovaných reakcí nemusela vyvolat změna osvětlení, ale právě lidské chování. Zvířata v zoologických zahradách totiž bedlivě sledují nejen své okolí, ale i návštěvníky. Stejně jako lidé pozorují zvířata, i zvířata neustále vyhodnocují chování lidí. Podle biologa jsou tak paradoxně nejpodivněji se chovajícími tvory během zatmění právě lidé.

Bez diváků bylo všechno jinak

Hypotézu podpořily i další studie. Kanadští vědci sledovali během úplného zatmění v roce 2024 zvířata v zoologické zahradě, která byla pro veřejnost uzavřena. Většina sledovaných druhů reagovala jen velmi slabě nebo vůbec. Pouze některá zvířata vykazovala známky změněného chování. Japonští makakové například vyšplhali do vyšších částí výběhu a zebry vykazovaly mírné známky stresu.

Také Hartstone-Rose zopakoval svůj experiment v texaské zoo Fort Worth. Návštěvníků zde bylo výrazně méně než při zatmění v roce 2017 a stejně umírněné byly i reakce zvířat. Naopak v zoologické zahradě v Dallasu, kde zatmění provázela velká společenská akce s početnými davy, byla zvířata během úkazu podstatně neklidnější. Výsledky tak stále více naznačují, že na chování zvířat mohou mít lidé větší vliv, než se dosud předpokládalo.

To ovšem neznamená, že všechna pozorovaná chování lze vysvětlit přítomností lidí. Některé druhy zřejmě skutečně reagují na náhlé změny intenzity světla.

Studie zveřejněná v roce 2025 analyzovala téměř sto tisíc ptačích hlasových projevů zaznamenaných během zatmění v roce 2024. Přibližně polovina sledovaných druhů po skončení úplné fáze začala zpívat stejně, jako zpívá za rozbřesku. Ptáci tedy zřejmě krátké období tmy vyhodnotili jako příchod noci a následný návrat světla jako nový východ Slunce.

Podobně se chová i některý hmyz. Světlušky nebo pavouci křižáci během zatmění opouštějí běžný denní režim a přecházejí na aktivity typické pro noční hodiny.

Jedinečná laboratoř pod širým nebem

Studium reakcí zvířat na zatmění Slunce naráží na zásadní problém – podobné příležitosti jsou mimořádně vzácné. Úplná zatmění se sice na Zemi odehrávají poměrně často, ale stejným místem procházejí v průměru jednou za několik století. Vědci proto nemohou experiment jednoduše zopakovat za stejných podmínek ani systematicky měnit jednotlivé proměnné.

Právě nemožnost opakovaných experimentů ztěžuje získávání finančních prostředků na podobný výzkum. Každé zatmění představuje jedinečnou příležitost, kterou nelze snadno nahradit.

Vědci se proto stále častěji obracejí na veřejnost. Během zatmění v roce 2024 se do projektu Adama Hartstone-Rose zapojily stovky dobrovolníků, kteří zaznamenávali chování domácích mazlíčků, hospodářských zvířat i volně žijících druhů ve svém okolí.

Výzkumníci přitom nezkoumali pouze samotná zvířata, ale také lidské prožitky. Ukázalo se, že lidé pozorující úplné zatmění pociťovali silnější úžas a fascinaci než ti, kteří viděli jen částečné zatmění.

Ještě zajímavější však bylo jiné zjištění. Dobrovolníci, kteří během zatmění zaznamenali změny v chování zvířat, uváděli výrazně silnější pocit inspirace, úžasu i sounáležitosti s vědeckým výzkumem. Samotné pozorování přírody jim tak umožnilo stát se aktivní součástí vědy.

To největší divadlo se možná neodehrává na nebi

Podle Hartstone-Rose představují zatmění Slunce jedinečnou možnost propojit astronomii, biologii i občanskou vědu. Přestože mnoho otázek zůstává nezodpovězených, stále více důkazů naznačuje, že reakce zvířat nejsou vyvolávány pouze náhlou tmou. Významnou roli může hrát i neobvyklé chování lidí, kteří podobné nebeské divadlo prožívají s hlasitým nadšením.

Při příštím úplném zatmění Slunce proto možná nebude nejzajímavější sledovat samotnou oblohu. Stejně pozorně se vyplatí dívat i kolem sebe – na zvířata, která reagují na proměnu prostředí, ale možná také na nás samotné. Lidé totiž mohou být během zatmění tím nejméně předvídatelným druhem ze všech.