Proč neplatí, že první jarní den nastává vždy 21. března?

18.03.2023 - Michal Švanda

Kdy oficiálně začíná jaro? Pro někoho 21. března, pro jiného už 20. března. A oba mohou mít pravdu. Záleží na tom, který rok se zrovna píše.

<p> Letos nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro 20. března ve 22:24 SEČ.<em> (ilustrace: Profimedia)</em></p>

 Letos nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro 20. března ve 22:24 SEČ. (ilustrace: Profimedia)


Reklama

První jarní den nastává v okamžiku tzv. jarní rovnodennosti, kdy se Slunce při svém pohybu po ekliptice ocitne přesně na rovníku – v tzv. jarním bodě. Nejedná se však vždy o stejný kalendářní den, neboť pohyb Země kolem centrální hvězdy definuje hned několik „roků“. Pro nás je důležitý kalendářní rok o 365 či 366 dnech a tzv. rok tropický, tedy čas mezi dvěma průchody jarním bodem, který trvá 365 dní, 5 hodin a 49 minut. Jelikož jsou různě dlouhé, okamžik rovnodennosti se každoročně posouvá téměř o šest hodin dopředu

Situaci kompenzují přestupné roky, ovšem nikoliv dokonale. Vždy po čtyřech letech se tak jarní rovnodennost v kalendáři posouvá přibližně o tři čtvrtě hodiny, přičemž se rozdíl kumuluje. Od roku 2012 proto jarní rovnodennost připadá na 20. března, a od roku 2048 půjde dokonce o 19. března. K 21. březnu „se vrátíme“ až v roce 2102, kdy nerovnoměrnosti přesáhnou délku jednoho dne – což vyrovná rok 2100, který nebude přestupný. Letos nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro 20. března ve 22:24 SEČ.

Nerovná rovnodennost?

Během rovnodennosti, na rozdíl od zbytku roku, dopadají sluneční paprsky kolmo na zemskou rotační osu. Povrch planety je tudíž nasvětlen tak, že by měl být den stejně dlouhý jako noc. Ale kupodivu není… Kdybyste proměřili délku dne a noci během jarní či podzimní rovnodennosti, zjistili byste, že Slunce setrvalo nad obzorem zhruba 12 hodin a 10 minut, zatímco za něj se ukrylo pouze na 11 hodin a 50 minut. Můžeme tedy vůbec mluvit o rovnodennostech?

TIP: Jak dlouhý je jeden rok? Odpověď není tak jednoduchá

Můžeme! Háček tkví v tom, že přesné rovnodennosti bychom se dočkali, pouze kdyby bylo Slunce na obloze bodové, Země neměla atmosféru, nacházeli bychom se na úrovni moře a horizont by tvořila ideální rovina. Pak by opravdu platil poměr 12 hodin světla a 12 hodin tmy. Jenže sluneční kotouč je docela rozměrný, takže mu chvíli trvá, než se vyhoupne nad často velmi členitý obzor nebo se skryje za ním. Nadto se paprsky Slunce ve vzduchu ohýbají vlivem tzv. refrakce, díky čemuž můžeme naši stálici pozorovat, i když spočívá těsně pod horizontem. Vše dohromady pak přidá zmíněných 10 minut světla navíc, rovnodennosti navzdory.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Francouzští rezervisté v Paříži během 1. světové války. Město na Seinou bylo první evropskou metropolí, která naplno zažívala hrůzu z náletů. (foto: Picryl, Library of CongressCC0)

Historie

O nekontrolované „oslavné“ výstřely není nouze především při nejrůznějších příležitostech na Blízkém východě. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Botox se často používá k vyhlazování vrásek na čele. (foto: Shutterstock)

Věda

Kráter v arizonské poušti, dnes označovaný jako Barringerův, je první strukturou vědecky identifikovanou coby důsledek dopadu kosmického tělesa. (foto: Flickr, Arizona's Earth Science Photo Gallery, Dale NationsCC BY-NC 2.0)

Vesmír

Vrcholy masívu Ypsarionu spadají na východ strmými stěnami. (foto: Peter Hupka - se souhlasem k publikování)

Příroda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907