Půlstoletí polské dynastie: 1. část

17.10.2015 - Petr Šťastný

V roce 1471 zemřel jediný volený český král z domácího rodu Jiří z Poděbrad. Na osiřelý český trůn si činili nároky panovníci všech okolních zemí, ale nakonec přálo štěstí polským Jagelloncům. Půlstoletí jejich vlády ukončila až smrt Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče. Česká koruna pak spadla do klína rakouským Habsburkům.


Reklama

Když 22. března 1471 v Praze zemřel český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad, o českou korunu se rozehrála partie, v níž místa hlavních hráčů zaujali všichni okolní suveréni. Zdálo se, že nejblíže k rozbití banku a zisku královského klenotu má uherský král Matyáš Korvín (s Poděbradem od roku 1468 ve válečném stavu), který po zprávách o Jiříkově smrti nelenil a přesunul se do pevné Jihlavy, aby zblízka sledoval vývoj dalších událostí. Mezi jeho soupeře v této hře patřili římský císař Fridrich III., často skrytý i otevřený odpůrce, bavorský vévoda Ludvík, saský vévoda Albrecht, manžel Poděbradovy dcery Zdeňky, a konečně také polský král Kazimír IV. Jagellonský, který každé oslabení uherského krále mohl považovat za věc prospěšnou sobě i polské koruně.

Určité podpoře se těšil i Jiříkův syn Jindřich, ovládající slezské knížectví münsterberské. Ten se však možnosti kandidatury předem vzdal. Svou roli mohla při jeho rozhodování sehrát skutečnost, že starší bratr Viktorin se právě v této době nacházel v Matyášově zajetí, do něhož upadl koncem července 1469.

Křížová dáma a srdcový kluk

Polský král Kazimír si mohl vysokou hru dovolit. Jeho manželkou byla Alžběta Habsburská, „matka králů“, dcera římského a českého krále Albrechta II. Habsburského a sestra Ladislava Pohrobka, která svému manželovi jako věno celkem neočekávaně přinesla dědické nároky po svém zemřelém bratrovi. Mimo to byla už od dob husitských válek polská kandidatura leitmotivem české politiky, takže myšlenka českého panovníka pocházejícího z polské královské krve nebyla v našem prostředí vůbec nová.

Ohledně nástupnické otázky se Kazimír IV. pokoušel s králem Jiřím vyjednávat už v době předchozí (vůči Poděbradovi zachovával přísnou neutralitu, takže už v roce 1467 odmítl poselstvo katolické opozice která mu nabízela českou korunu) a tak nakonec došlo ke shodě mezi projagellonskou skupinou kolem předního moravského šlechtice Ctibora Tovačovského z Cimburka a Poděbradovými stoupenci. Společným kandidátem se stal Kazimírův patnáctiletý syn Vladislav, který byl v květnu 1471 na sněmu v Kutné Hoře zvolen českým králem, což ovšem platilo pouze pro samotné Čechy. Ani to však Matyáš Korvín neuznal a sám se nechal korunovat českým králem v Jihlavě. Rovněž Moravu, Slezsko a Lužici fakticky ovládal uherský král.

Král který měl hluboko do kapsy

Mladého panovníka sice do jeho nového domova doprovodilo několik set ozbrojenců a vozy s tisíci zlatých, peníze se však rychle rozkutálely a Vladislav začal brzy zakoušet realitu krále, který má hluboko do kapsy. Jeho prostředky byly, mírně řečeno, značně omezené. Ty tam byly doby, kdy Jiří z Poděbrad mohl díky svým soukromým majetkům vykonávat politiku do jisté míry nezávislou na královských důchodech. Panovnická doména se totiž po husitských válkách nacházela navzdory revindikační akci Ladislava Pohrobka ve značně narušeném stavu. Ve Vladislavově skutečné držbě se tak například nacházely pouhé čtyři hrady, mezi nimiž jako stálice figuroval jeho oblíbený Křivoklát (ostatní královské hrady byly zastaveny). Za půjčené hotovosti byl pak král donucen zastavovat i příjmy z berní, z poplatků z měst a z prodeje lesů. Svými finančními možnostmi se tedy nemohl rovnat pánům typu Vojtěcha z Pernštejna či později Zdeňka Lva z Rožmitálu.

My jsme tvoji páni!

Na rozdíl od polských poměrů se Vladislav po svém příchodu setkal se zcela jinou politickou realitou. Moc církve byla na území Čech a Moravy podstatným způsobem omezena a vedle sebevědomé šlechty se o svá práva brali i královští měšťané.

Postupem doby se díky svým rostoucím finančním potížím dostával do stále většího vleku stavovské obce, takže netrvalo dlouho a o všech zemských úřadech začali rozhodovat sami šlechtici. Šlechta kontrolovala i královskou radu, poradní sbor panovníka, kterou ustanovovala s Vladislavovým více či méně trpným souhlasem. Pod dohled stavovské obce navíc přešla i mincovna v Kutné Hoře.

Od Vladislava se čekalo, že bude reprezentovat stát a potvrzovat svou autoritou výkon státní moci, který si ovšem pro sebe osobovala právě stavovská obec. Ukazovat se a poslouchat. Podle rozšířeného rčení šlechtici Vladislavovi připomínali jeho situaci následujícími slovy: „Ty jsi náš pán a my jsme tvoji páni!

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Zajímavosti

Současný prototyp zpracuje 100 kg plastů za hodinu a vyrobí z nich 100 litrů ropy. V rafinerii následně ze syntetické ropy vznikají benzin, nafta a polymery.

Zajímavosti
Historie

Snímek malé části oblohy zachycuje několik tisíc galaxií

Vesmír

Pocházejí zabavené sloní kly z nedávno uloveného zvířete? Na to dá odpověď metoda zjišťující množství radiouhlíku v dané tkáni.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907