Rozum a módní cit: Spor o korzety

19.08.2016 - Daniela Mičanová

Šněrovačka zpevněná velrybími kosticemi, nesmlouvavě stažená do vosího pasu patří k symbolům viktoriánské upjatosti


Reklama

Dámy, které se korzetům vzpouzely, předcházela v lepším případě pověst výstřednic, v horším nekultivovaných divých žen. Navzdory většinovému názoru se již v průběhu 19. století začínaly množit varovné hlasy požadující návrat k rozumnému, zdraví prospěšnému stylu oblékání. 

Lákadlo na muže

Sufražetky neváhaly označit korzet za nástroj mužské nadvlády. Omezoval v pohybu i samostatnosti, činil z žen slabé, povolné loutky závislé na libovůli pánů tvorstva. Podle duchovních autorit marnivé zdůrazňování ženských křivek podněcovalo chlípné myšlenky a přispívalo k morální zkáze, lékaři zase zdůrazňovali rozmanitá zdravotní rizika. Význačný anatom William Henry Flower neváhal sepsat naučnou publikaci, v níž slovem i obrazem demonstroval škody, jaké dokáže dlouhodobé nošení korzetu napáchat na ženském těle. Korzetiéři naproti tomu vyzdvihovali estetický potenciál šněrovaček. Tvarovaly přece postavu žádoucím způsobem, zpevňovaly trup a udržovaly vzpřímený postoj, čímž naopak zdraví jasně prospívaly.

Mediální přestřelka mezi odpůrci a zastánci korzetů se vesměs odehrávala na stránkách britského tisku, počínaje tehdejšími ženskými magazíny přes lékařský časopis Lancet po prestižní The Times. Vrcholu dosáhla v šedesátých letech 19. století, kromě několika krátkodobých oděvních výstřelků však výraznější změny nepřinesla. Korzety dál svrchovaně vládly dámským šatníkům, konvence připouštěla volnější variantu pouze pro venkovní sportovní vyžití, například pro jízdu na koni či nověji na bicyklu. Módu nakonec nedokázalo pokořit nic jiného než zase jen nová móda. Tu přinesla změna společenského klimatu až v prvních desetiletích 20. století, kdy se na výsluní vrátila splývavá linie podtrhující přirozený ženský půvab.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Živá historie 9/2015

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ve výřezu zubní protéza George Washingtona – není divu, že s tímto monstrem v ústech nerad mluvil na veřejnosti.

Historie
Zajímavosti

Bez vody ani ránu

Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.

Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.

Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.

Příroda

Příčina vzniku obřích Fermiho bublin zatím zůstává nejasná.

Vesmír

Samantha Wrightová se svou dcerou Sofií a aplikací CamAPS FX, která monitoruje její cukrovku.

Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907