Šílenec na císařském trůně: Rudolf II. a jeho nemocemi sužovaná duše
V souvislosti s osobou Rudolfa II. se stále otevírá otázka, jak to vlastně bylo s jeho chorobami. K tomu je ale nutné vrátit se do jeho mládí...
Nejstarší syn Maxmiliána II. a Marie Španělské se kolem svých osmnáctých narozenin zajímal jen o lov, míčové hry, ženy a koně, což je pro mladého muže poměrně typické a ničím neobvyklé. Teprve později a velmi zvolna začínal obracet svou pozornost také k astrologii a magii.
Mladý melancholik
Soudobý pozorovatel jej roku 1579 popsal: „Rudolf byl daleko více flegmatické a mírné povahy nežli cholerik, více ostýchavý než smělý, a především melancholický.“ Poslední slovo je klíčové! Melancholie, to byla typická choroba slavných a mocných oné doby. Její hlavní komponentou bylo psychické strádání pacienta. Ale sama tato stránka není výlučná, spojovala se zpravidla i s obtížemi či tělesnými projevy. Naznačená propojení duševního s tělesným se nevyhnulo ani Rudolfovi II., v jehož případě šlo o spojení psychických problémů a potíží s žaludkem. Poprvé se vyskytly v roce 1578, nejtěžší krize pak vypukla u osmačtyřicetiletého panovníka v září roku 1600 a jeho potíže se stabilizovaly teprve po roce 1607.
Chorobou poznamenaná vláda
Jeho potíže dosáhly takového stupně, že se před Vánocemi roku 1580 hovořilo o panovníkově brzké smrti. Desetičlenné lékařské koncilium vydalo vcelku jednoznačnou diagnózu: melancholie. Teprve počátkem roku 1581 se začal panovníkův zdravotní stav zvolna lepšit a v průběhu roku se Rudolf začal postupně uzdravovat. Bylo to období, kdy se podstatně přetvořila Rudolfova povaha, přičemž nebylo pochyb, že šlo o akutní melancholický stav, který zanechal na jeho psychice vážné a trvalé stopy. Mezi ně patřila například s léty zesilující nechuť k vystupování na veřejnosti, k různým veřejným jednáním či audiencím.
Jistě se ptáte, jakou chorobou to vlastně císař Rudolf II. doopravdy trpěl? Těžko říci, co autor, to názor, snad trochu více shody nacházíme pouze v rovině střídání euforie a ochablosti. Měl rovněž velký strach z toho, že bude zavražděn. Je patrné, že některé myšlenkové pochody, které se odehrávaly v panovníkově hlavě, jsou jen těžko pochopitelné a při vší střízlivosti v jejich posuzování se nemůžeme zbavit dojmu, že se nejednalo o zdravého člověka.
