Severní Kalota: Mrazivá čepice na severu Evropy

15.05.2020

Slovo „kalota“ pochází z francouzského „calotte“, tedy „čepička“. A jde o trefné označení: S trochou představivosti je totiž možné region za severním polárním kruhem při pohledu na mapu považovat za čapku, nasazenou na samotném okraji Evropy

<p>Sobi dodnes tvoří pevnou součást tradice, a to i jako domácí zvířata chovaná na mléko, maso, kůži, k tahu či převážení nákladu.</p>

Sobi dodnes tvoří pevnou součást tradice, a to i jako domácí zvířata chovaná na mléko, maso, kůži, k tahu či převážení nákladu.


Reklama

Severní Kalota jako celek nemá vlastní vlajku, reprezentují ji symboly jednotlivých administrativních celků: Nordland – černá loď na žlutém pozadí jasně značí úzké vazby na moře; Troms – standarta z roku 1960 se shoduje s pečetí rodu Bajrkøy zobrazující bájného gryfa; Finnmark – žlutý hrad na černém poli odkazuje na pevnost ve městě Vardø ze 14. století; Norrbotten – pestrá vlajka zahrnuje dva válečníky a pár sobů na pozadí sněhových vloček; Laponsko – symbolizuje ho stejná postava válečníka jako u Norrbottenu; Murmanská oblast – žlutý znak na trojbarevné vlajce schematicky znázorňuje polární záři. 

Vzhledem ke geografické odlehlosti a drsným klimatickým podmínkám nijak nepřekvapí, že počtem obyvatel Severní Kalota právě nevyniká. Na území o rozloze šestinásobku České republiky nežijí ani dva miliony lidí, takže se s průměrnou hustotou osídlení okolo čtyř obyvatel na kilometr čtvereční ocitá na chvostu světového žebříčku. Přesné statistiky ovšem neexistují, neboť oblast postrádá jasně vymezené hranice. Každopádně zahrnuje části čtyř států: Směrem od východu se jedná o Rusko, Finsko, Švédsko a tři norské kraje. 

Tři měsíce ve tmě

Pro Severní Kalotu se obtížně hledají jednoznačné charakteristiky – každý ze zmíněných regionů totiž představuje svébytný geografický i kulturní celek. Mají-li ovšem něco společného, pak je to drsný ráz podnebí. Výjimku tvoří Norsko, jehož území přímo ovlivňují teplejší mořské proudy, tudíž se místní klima považuje za nejmírnější v rámci celé arktické oblasti. Nejenže tam při pobřeží jen zřídkakdy přetrvá sněhová pokrývka, ale průměrná teplota na některých místech dokonce stoupá mírně nad nulu… 

Panenská turistika 

Severní Kalota se rozkládá za polárním kruhem, takže si místní lidé slunečních paprsků moc neužijí. Platí to přinejmenším v zimě, kdy slunce svítí pouhé tři hodiny denně, přičemž od listopadu do února nestoupá nad obzor vůbec. Zhruba od května do července nastává naopak polární den a světlo panuje celých čtyřiadvacet hodin. Obloha na vzdáleném severu však nabízí i další zajímavé fenomény, především pohádkové polární záře, na jejichž pozorování se zaměřuje hned několik observatoří. Život na dalekém severu se úzce pojí s mořem, jehož pobřeží se tříští v tisícovkách fjordů. Tradice rybolovu a zpracování mořských darů tam sahá dlouhá staletí do minulosti a vedle těžby ropy dodnes představuje pilíř místní ekonomiky.

Během letní sezony pak obyvatelé pro změnu „těží“ z přílivu turistů, zvědavých na panenskou přírodu. Jen v norském kraji Nordland se rozkládá sedm národních parků, a celá Severní Kalota navíc patří k nejméně znečištěným oblastem planety. Stále tam lze najít místa, kam lidská noha nevkročila, což zejména v posledních letech nahrává turistům bažícím po podobně nedotčených regionech: Například do Laponska zavítá ročně milion návštěvníků. 

Chrám Arktidy

Sedmdesátitisícové Tromsø si díky bohaté historii vysloužilo přezdívku „Paříž severu“. Lokalitu lidé prokazatelně osídlili už před devíti tisíci lety a nejstarší dochovaný dům, z roku 1789, stojí na pozůstatcích rašeliništní hradby z 13. století. Centrum města se částečně rozkládá na přilehlém ostrově Tromsøya, s nímž ho spojuje most i podvodní tunel, a láká k prohlídce typických domů s dřevěnou fasádou. Můžete tam navštívit nejstarší norské kino, které je dodnes v provozu, nebo si prohlédnout observatoř pro výzkum polární záře či nejseverněji položenou univerzitu světa. Moderní architekturu reprezentuje luteránský kostel, přezdívaný „arktická katedrála“. 

STRUČNÉ DĚJINY

Navzdory odlehlosti a drsnému klimatu se nejstarší osídlení oblastí za severním polárním kruhem datuje až několik tisíc let do minulosti. Například v norském Tromsø se podařilo nalézt důkazy o lidské přítomnosti staré devět tisíc roků a na dnešní ruský poloostrov Kola dorazili první osadníci z jihu zhruba o dvě tisíciletí později, tedy v době bronzové.

Krutý osud Sámů

Až do novodobé éry představovala Severní Kalota vesměs nezávislý region, kde si původní obyvatelstvo uchovávalo tradiční způsob života a zvyky. Prosluli jimi zejména Sámové, kteří se v místě usadili kolem 8. století př. n. l. a po dlouhá staletí kočovali krajinou se stády sobů. V 19. století však jejich život narušili Evropané, kteří se na sever vydali zbohatnout. V průběhu zmíněného období se region intenzivně zalidňoval a státy si vytyčovaly hranice svých území. Sámové museli vybít či nechat zestátnit všechna stáda a poslat děti do internátních škol, což mimo jiné vedlo téměř k zániku původního jazyka. 

Nelehká doba nastala se sovětskou kolektivizací, kdy řada „domorodců“ nuceně přesídlila na poloostrov Kola. Ten se roku 1868 ocitl v hledáčku Ruska s cílem vytěžit maximum nerostných zásob, a tamní populace se tedy rychle rozšiřovala. V roce 1916 založili Rusové město Murmansk a původních pět tisíc obyvatel poloostrova narostlo do roku 1989 na víc než milion. Od té doby však jejich počet opět klesá, v důsledku ekonomické krize.  

Dodnes živá válka

Významnou kapitolu v historii Severní Kaloty napsala rovněž druhá světová válka. Nálety tehdy zničily překvapivě velké množství měst: Bombardování se nevyhnulo například norskému Bodø, kde přišla o střechu nad hlavou polovina obyvatel. Obdobné zkáze čelilo Tromsø, když Němci na konci války postupovali proti Rusům taktikou spálené země a při bojích lehlo popelem na jedenáct tisíc domů.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyv.: cca 1 800 000; městské obyv.: ruský Murmansk má 300 000 obyv., finské Rovaniemi 60 000, norské Bodø 50 000, švédská Luleå 46 000; náboženství: křesťanství, původní náboženství nebo bez vyznání; jazyky: sámské jazyky, norština, finština, švédština, ruština.

GEOGRAFIE

Rozloha: cca 455 000 km², tedy zhruba jako Švédsko; charakter území: převážně nížiny, pouze západní pobřeží lemuje horské pásmo; oblast je hojně zalesněná a vodnatá; podnebí: subarktické, zimy s polární nocí velmi mrazivé, léta s polárním dnem chladná a deštivá; min. noční / max. denní teploty (°C) v Murmansku: leden–březen −13/−5, duben–červen 1/3, červenec–září 7/14, říjen–prosinec −7/−2; nejnižší a nejvyšší bod: Severní ledový oceán (0 m) / Jiehkkevárri (1 834 m).

  • Zdroj textu: 100+1 zahraniční zajímavost 4/20
  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Vypadal takhle nějak mladý Mars?

Vesmír

EHang 216F předvádí hašení požáru ve výškové budově.

Věda

Jak dosvědčuje i tento snímek, vylézt na nízké větve stromů není pro gepardy až takový problém.

Příroda

Bariéra se skládá z desíti ocelových bran – šesti zvedacích a čtyř padacích –, které protínají řeku v úseku, jenž měří 520 metrů na šířku.

Zajímavosti

Konstantin a Metoděj

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907