Severní Korea: Temnota komunistické země

28.06.2013

Izolovanost přivedla Severní Koreu k zoufalé ekonomické situaci, z níž se komunistická země snaží dostat výměnou za své jaderné zbraně


Reklama

Převažující červená na severokorejské vlajce má symbolizovat cestu k socialismu, modrá touhu po míru a bílá čistotu, sílu a důstojnost. Bílý kruh zřejmě připomíná tradiční korejský symbol vesmíru (T'aeguk) a hvězda zobrazuje vedoucí úlohu strany

Druhá světová válka skončila, japonská okupační vojska odešla a obyvatelům Koreje se otevřela naděje na klidnou budoucnost. To ovšem netušili, že v důsledku rozhodnutí světových mocností bude Korejský poloostrov brzy rozdělen na dva ideologicky naprosto rozdílné státy, které se v oficiálně dosud trvající válce stanou nesmiřitelnými nepřáteli na protilehlých stranách nejdiskutovanější světové hranice.

Američané na jihu, Rusové na severu

Už čtyři dny před kapitulací Japonska (15. srpna 1945) bylo americkými důstojníky navrženo sovětským vojenským představitelům rozdělení sféry vlivu na Korejském poloostrově. Oblast severně od 38. rovnoběžky připadla pod správu Sovětů, v jižní části poloostrova rozhodovali Američané. V Koreji vznikly dvě oddělené vlády s rozdílnými ideologiemi (stejně jako v Německu nebo Vietnamu).

Na severu se k moci dostal Kim Ir-sen, na jihu svěřily USA správu charismatickému Ri Sung-manovi. V září 1946 předaly USA korejskou otázku na půdu OSN, která pomohla zorganizovat volby v květnu 1948. Na základě jejich výsledků byla 15. srpna 1948 vyhlášena Korejská republika (KR) s prezidentem Ri Sung-manem. Severní část uspořádala vlastní volby a 9. září 1948 byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika (KLDR) s premiérem Kim Ir-senem. Správním střediskem jižní části se stal Soul, vláda Severní Koreje se usadila v Pchjongjangu.

Korejská válka – tam a zase zpátky

Napětí mezi znepřátelenými stranami pomalu eskalovalo. V červnu 1950 napadla Severní Korea za tiché podpory SSSR jih země s cílem spojit obě části násilnou cestou. Vláda v Soulu byla zaskočena a severokorejská armáda rychle postupovala k jihu. OSN se rozhodla zakročit a vzniklá koalice států v čele s USA zahájila v září 1950 protiútok, kterým byli severokorejci zatlačeni na konci října až k Pchjongjangu.

V této fázi války vstoupila do konfliktu Čína, která se cítila postupem západních vojsk ke svým hranicím ohrožena a v listopadu nasadila do války asi půl milionu vojáků. Následoval ústup až pod 38. rovnoběžku a druhý útok Severní Koreje a ČLR s nasazením skoro milionu mužů zatlačil frontu hluboko pod Soul. Kvůli špatnému zásobování a neustálému ostřelování silami OSN se museli Číňané a korejští komunisté stáhnout zpět ke 38. rovnoběžce.

V červnu 1951 byla zahájena jednání o příměří, ale boje pokračovaly dál. V následujících dvou letech se znepřátelené strany sešly u jednacího stolu celkem 159krát a 27. července 1953 podepsala OSN s představiteli Severní Koreje a Číny „Dohodu o příměří“ (mírová smlouva nebyla doposud uzavřena, takže se Jižní a Severní Korea vlastně dodnes nachází ve válečném stavu). Po třech letech války, která za sebou zanechala čtyři miliony obětí, se dělící čára mezi oběma Korejemi ustálila téměř přesně tam, kde byla na začátku.

Nemocný ekonomický tygr

Po válce nechal Kim Ir-sen odstranit své politické protivníky a stal se neomezeným vládcem Severní Koreje. Zpočátku ovšem vypadal rozvoj KLDR velmi nadějně a centrální plány nesly ovoce, které se nedalo přehlédnout. V 60. letech byla severokorejcům poskytována bezplatná lékařská péče, vysokoškolské vzdělání i dostatek jídla a KLDR byla v míře rozvoje průmyslu ve Východní Asii na druhém místě za Japonskem. V porovnání s Čínou i politickými převraty zmítanou Jižní Koreou navíc poskytovala svým obyvatelům i slušné bydlení. Totalitní režim si vůbec nepřipouštěl, že ekonomické úspěchy jsou ve velké míře dány výraznou hospodářskou podporou Sovětského svazu.

Poslední korejská dynastie

Kim Ir-sen nahradil Marxismus-leninismus vlastní ideologií čučche („jistota jen v nás“), která kladla důraz na samostatnost vedoucí až separaci státu od okolního světa. Poté došlo k Rusko-čínskému konfliktu a Kim Ir-sen byl sovětskou stranou nařčen z podpory Číny. Sovětská hospodářská pomoc byla citelně snížena, nedostatky centrálního plánování vystoupily na povrch a politika uzavřenosti nedovolovala orientaci na západní státy.

Přišel ropný šok roku 1973 a srazil severokorejskou ekonomiku definitivně na kolena. Země neměla žádné zboží na vývoz. Proto si na velké investice do těžkého strojírenství, těžebního průmyslu a zejména armády musela stále víc půjčovat a dostala se do obrovských dluhů. Problémy Severní Koreje se stále prohlubovaly. Po smrti Kim Ir-sena v roce 1994 nastoupil do čela země jeho syn Kim Čong-il, ustavený jako následník už mnoho let předtím.

Jaký otec, takový Kim

Pod vládou Kim Čong-ila ekonomická stagnace pokračovala. Vláda nedokázala vytvořit fungující tržní ekonomiku, stále drží v armádě velké množství mužů v produktivním věku a valnou část svého nízkého HDP věnuje na zbrojení. Infrastruktura státu se rozpadá, stále více vázne i základní výroba elektřiny.

Důsledkem je fakt, že Severní Korea už nedokáže pokrýt ani polovinu potřeb jídla v zemi. Na hladomor mezi lety 1996 a 1999 zemřelo odhadem přinejmenším 600 000 lidí a podle Amnesty International trpěla v roce 2003 více než polovina obyvatel KLDR podvýživou. Dnes není situace o mnoho lepší. Na sever poloostrova proudí humanitární pomoc z USA, Jižní Koreje, Číny a Evropské unie. Navzdory tomu vláda stále setrvává v odporu vůči dnes mnohonásobně bohatší Jižní Koreji, USA, Japonsku a dalším západním zemím. Ačkoli zahraniční média mají do země minimální přístup, je veřejným tajemstvím, že zde stále dochází k popravám a mučení, zejména kvůli náboženství. Věznice a pracovní tábory jsou hrozbou pro ty, kdo by se chtěli režimu vzepřít.

Světlo na konci reaktoru

V únoru 2005 severokorejská vláda prohlásila, že má jaderné zbraně. Přes určité pochybnosti zejména ruských odborníků byla existence nukleárních zbraní potvrzena zkušebním výbuchem v říjnu 2006. Pchjongjangský režim má i velmi aktivní program vývoje balistických raket, což využívá k nátlakovému jednání s OSN a ostatními zeměmi.

V únoru roku 2009 podepsali severokorejští představitelé s Jižní Koreou, USA, Ruskem, Čínou a Japonskem dohodu, v níž se zavázali k zastavení svého jaderného programu a ukončení provozu jaderného reaktoru v Yongbyon výměnou za ekonomickou a energetickou pomoc.

V prosinci roku 2011 však převzal vládu v zemi Kim Čong-un a jeho upevňování moci sebou přineslo eskalaci vojenského napětí v regionu a další hrozby jadernými zbraněmi. Svět s napětím čeká, kam bude Severní Korea pod vládou třetího Kima nadále směřovat.

STRUČNÉ DĚJINY

Korejský poloostrov je dnes politicky rozdělen na severní a jižní část, ale po většinu známé historie šlo o jeden politický prostor. Podle legendy bylo Korejské království založeno Tangunem, vyslancem nebes, v roce 2333 př. n. l. Archeologické nálezy ovšem naznačují, že vzniklo z federace opevněných měst někdy mezi 7. a 4. stoletím př. n. l. a podle určitých jazykových znaků lze usuzovat na mongolský původ obyvatel.

Od 1. století př. n. l. po začátek 4. století n. l. ovládali značnou část severní Koreje Číňané, což poloostrov výrazně kulturně ovlivnilo. Ve stejné době vznikla tři dominantní korejská království – Kogurjo, Pekče a Silla. Kogurjo bylo zpočátku nejmocnější, ale mnoho sil ztrácelo v bojích s čínskými dynastiemi Sui a Tang. V roce 660 se království Silla spojilo s Číňany, podmanilo si nejdříve Pekče a pak i Kogurjo a nakonec se zbavilo čínských vojsk. Po spojení tří království v roce 676 byla Korea ovládána jednotnou centrální mocí a zachovávala si politickou a kulturní nezávislost až do 19. století. A to navzdory mongolským invazím ve 13. století a japonské invazi v 16. století. Od roku 1392 až do roku 1910 vládla v Koreji dynastie Ri, zřejmě nejdéle aktivně vládnoucí dynastie východní Asie.

Izolacionistické tendence pozdní dynastie Ri vysloužily Koreji přezdívku „Království poustevníků“. Na konci 19. století se o podmanění poloostrova snažili Američané, Francouzi a nakonec Japonci, kteří poloostrov navzdory korejsko-čínskému odporu anektovali v roce 1910. Japonská nadvláda přinesla krvavé potlačení korejské kultury, v zásadě šlo o cílenou likvidaci národa.

Na konci 2. světové války si Sovětský svaz a USA rozdělily sféry vlivu v Koreji podél 38. rovnoběžky. Dva rivalové studené války pak v jednotlivých částech země ustavili zcela rozdílné režimy. Z nich vznikly dva státy – Korejská lidově demokratická republika (KLDR) na severu a Korejská republika na jihu – které dodnes vzájemně neuznávají svoji legitimitu.

LIDÉ

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 23,5 milionu; Populační přírůstek: 0,8 %
Kojenecká úmrtnost: 22,56 mrtvých z 1 000 živě narozených
Průměrný počet potomků: 2,05 dětí na jednu ženu
Průměrná doba dožití: 71,92 let
Etnické složení: rasově homogenní; je zde malá čínská komunita a nemnoho etnických Japonců
Náboženství: tradičně buddhismus a konfucionismus, malá křesťanská obec; v současnosti nezávislé náboženské aktivity téměř neexistují, vládou podporované náboženské skupiny pouze vzbuzují dojem náboženské svobody
Nezaměstnanost: údaj není dostupný
Gramotnost: 99 %

Politika

Typ vlády: komunistická diktatura
Nezávislý stát od: 15. srpna 1945 (předtím nadvláda Japonska); komunistická KLDR oficiálně vyhlášena 9. září 1948
Volby: formální; poslední v březnu 2009, další plánovány na březen 2014

Ekonomika

Centrální plánování a izolace přivedly Severní Koreu do téměř beznadějného ekonomického stavu. Už od roku 1995 se severokorejcům nedostává potravin a jsou odkázáni na mezinárodní pomoc (zejména z Číny a Jižní Koreje). Mnoho peněz je vydáváno na zbrojení.
Země nezveřejňuje žádná hospodářská data. Proto není známa míra inflace, nezaměstnanost nebo počet obyvatelé žijících pod hranicí chudoby.
HDP na hlavu: 1 800 USD (odhad 2011, aktuálnější údaj není dostupný)
Měna: severokorejský won (KPW), oficiální kurz 1 USD = 141 KPW (2006); tržní kurz 1 USD = cca 2 500 KPW
Zemědělská produkce: rýže, kukuřice, brambory, soja, luštěniny; dobytek, vepřové, vejce
Průmyslová produkce: vojenský průmysl, stavební stroje, elektřina, chemikálie, důlní průmysl, metalurgie, textil, zpracování potravin, turistika

GEOGRAFIE

Poloha: východní Asie, severní polovina Korejského poloostrova
Rozloha: 120 540 km2; asi o 7 000 km2 menší než bývalé Československo
Podnebí: mírné s dešti převažujícími v letním období
Nejnižší a nejvyšší bod: Japonské moře 0 m / Paektu-san 2 744 m
Přírodní zdroje: uhlí, olovo, zinek, grafit, magnezit, wolfram, železná ruda, měď, zlato, kyz, sůl, fluorit, vodní energie

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dole snímek Arsia Mons, v horní části zhroucená část padesátimetrového lávového tunelu na úbočí Arsia Mons, zachycený kamerou HiRISE

Vesmír

Alexandr Veliký si získal oddanost vojáků svým kouzlem osobnosti.

Zajímavosti

Bitva u Stalingradu skončila německou potupnou porážkou a zajetím několika desítek tisíc mužů.

Válka

Červené a oranžové podzimní zbarvení nasvědčuje tomu, že v listech je obsaženo větší množství antokyanů.

Příroda

Událost, známá jako železniční neštěstí v Montparnassu, se objevila i v trikové scéně Scorseseova filmu Hugo a jeho velký objev či na obalu jednoho alba hardrockové skupiny Mr. Big.

Historie

O transport amerických speciálů na Takur Ghar se staraly vrtulníky MH-47E Chinook.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907